Jitka 18

Z matriky jsme vyšly úplně omámené emocemi.
Jitka se mě pořád držela kolem pasu, jako by se bála, že když mě pustí, celé to zmizí. Na prsteníčku se jí leskl zásnubní prstýnek a pokaždé, když na něj padl její pohled, znovu se usmála tím nevěřícným, zamilovaným způsobem.
„Takže… já budu opravdu tvoje žena,“ zamumlala cestou po schodech radnice.
„Mhm.“
Zastavila se uprostřed chodníku a otočila mě k sobě.
„A ty moje.“
Políbila mě přímo mezi lidmi na náměstí. Dlouze a bez ostychu. Cítila jsem její ruce na svém pase, její tělo přitisknuté k mému a ten známý pocit horka v hrudi pokaždé, když se mě dotkla.
Jitka byla poslední týdny snad ještě mazlivější než dřív.
Možná hormony. Možná štěstí. Možná obojí.
Zbytek odpoledne jsme se jen toulaly městem.
Seděly jsme na nábřeží s kelímkem zmrzliny, držely se za ruce v knihkupectví, vybíraly drobnosti do bytu a každou chvíli skončily v objetí nebo v polibku.
A pak jsme prošly kolem malého obchodu s dětskými věcmi.
Jitka okamžitě zpomalila.
Ve výloze visely malé pletené ponožky a drobná béžová čepička.
Na pár vteřin úplně ztichla.
„Jituš?“ zeptala jsem se jemně.
Podívala se na mě a oči jí znovu zvlhly.
„Můžeme?“ zašeptala skoro nesměle.
Samozřejmě jsme vešly dovnitř.
Nakonec jsme koupily jen maličkosti — neutrální bílé body a malinké ponožky, které se mi vešly skoro do dlaně. Bylo to absurdně brzy, ale ani jedna jsme nedokázaly odolat.
Jitka držela tašku s nákupem celou cestu domů jako něco křehkého a vzácného.
„Tohle je šílené,“ smála se tiše.
„Trochu.“
„Ale krásné.“
Večer doma byl klidný.
Po sprše jsme ležely nahé v posteli, Jitka schoulená v mém náručí. Měla hlavu položenou na mém hrudníku a moje prsa ji evidentně fascinovala čím dál víc. Občas se jich jen jemně dotkla konečky prstů, jako by stále objevovala jejich proměnu.
„Jsou zase jiná,“ zamumlala ospale.
„Ty si toho všímáš víc než já.“
„Protože je miluju.“
Rozesmála jsem se potichu a políbila ji do vlasů.
Pak zvedla hlavu a podívala se na mě zvláštně vážně.
„Víš, co je nejhezčí?“
„Co?“
Položila mi dlaň na hrudník přímo nad srdce.
„Že jsi konečně sama sebou.“
Na chvíli jsem nedokázala nic říct.
Jen jsem ji objala pevněji a přitiskla si ji k sobě pod peřinou.
Venku za okny pomalu padal večer a v našem bytě bylo jen ticho, teplo našich těl a pocit, že budoucnost už není vzdálený sen.
Ale něco, co spolu právě začínáme žít.

Ráno bylo pomalé, teplé a ospalé.
Ležely jsme nahé pod peřinou těsně přitisknuté k sobě, Jitka schoulená v mém náručí s hlavou položenou na mém hrudníku. Venku za okny bylo ještě šero a byt byl úplně tichý.
Cítila jsem její dech na své kůži.
A pak její rty.
Nejdřív jen lehký polibek na prso. Potom druhý. Pomalejší.
Okamžitě jsem se zachvěla.
„Mhm…“ pousmála se ospale. „Pořád strašně citlivá.“
Moje prsa se za poslední měsíce změnila víc, než jsem čekala. Už nebyla jen lehce nateklá jako na začátku HRT. Byla skutečně ženská — měkčí, plnější, citlivá téměř neustále. A bradavky reagovaly na každý dotek tak intenzivně, až mě to někdy samotnou překvapovalo.
Jitka tím byla fascinovaná.
Přitiskla se blíž a začala si s nimi hrát pomalu a trpělivě, jako by přesně věděla, jak mě dostat do stavu, kdy přestanu normálně myslet. Když mě pak jemně vzala do úst a začala pomalu sát, prudce jsem vydechla a prsty jí zajela do vlasů.
„Bože… Jituš…“
Jen spokojeně zamručela proti mojí kůži.
Vlny horka se mi rozlévaly celým tělem. Nebylo to už jen soustředěné do jednoho místa jako dřív. HRT změnila moje prožívání úplně. Vzrušení bylo rozlité všude — v prsou, podbřišku, v každém nervu pod kůží.
A moje erekce…
Byla slabší než kdysi. Poslední týdny se objevovala méně, někdy jen částečně, někdy skoro vůbec. Dřív by mě to možná vyděsilo. Teď ne.
Protože moje tělo začínalo reagovat jinak.
Více ženským způsobem. Celým tělem.
Jitka zvedla hlavu a podívala se na mě tím tmavým, hladovým pohledem.
„Líbí se mi, jak se měníš,“ zašeptala.
Pak si lehla na záda a přitáhla si mě k sobě.
„Teď ty.“
Usmála jsem se a pomalu sklonila hlavu k jejím prsům. I její tělo bylo poslední týdny citlivější — hormony těhotenství se začínaly pomalu ozývat. Když jsem ji políbila kolem bradavky a lehce ji vzala do úst, okamžitě se prohnula.
„Ah… Petro…“
Prsty se mi zaryla do ramen.
Začala dýchat rychleji téměř okamžitě. A čím déle jsem si s ní hrála, tím silněji reagovala. Třela se o moje stehno pod peřinou, boky se jí mimoděk pohybovaly a její vzdechy byly čím dál rozechvělejší.
„Nepřestávej… prosím…“
Nikdy by mě nenapadlo, jak intenzivní to může být.
Jak se naše těla dokážou úplně ztratit jen v dotecích, polibcích a vzájemném sání prsou.
Jitka se pak znovu přitiskla ke mně a začala mi oplácet totéž — pomalu, hladověji než předtím. Naše nohy byly propletené pod peřinou, kůže klouzala po kůži a celý pokoj byl plný jen tichých vzdechů a přerývaného dechu.
Když přišlo vyvrcholení, překvapilo nás obě.
Ne prudké. Spíš hluboké a vlnivé. Rozlévající se celým tělem od hrudníku dolů, zatímco jsme se držely v objetí a třásly se jedna proti druhé.
Jitka se po chvíli rozesmála tím rozechvělým, nevěřícným smíchem.
„Tak dobře…“ vydechla. „Tohle jsem fakt nečekala.“
Ležela pak na mém hrudníku, prsty líně hladila moje změklé tělo pod peřinou a jemně se pousmála.
„A víš co?“ zamumlala ospale.
„Hm?“
Políbila mě na citlivé prso.
„Miluju úplně každou změnu, kterou s tebou prožívám.“