Jitka 20

Domov se během dalších týdnů změnil v něco úplně jiného než dřív.
Jakmile jsme zavřely dveře bytu, oblečení většinou skončilo během pár minut na zemi. Nebylo to ani schválně. Prostě jsme si zvykly být spolu nahé — volné, uvolněné, bez studu. Kůže na kůži se stala naším normálním stavem.
Jitka tvrdila, že si už ani neumí představit spát v pyžamu.
A upřímně? Já taky ne.
Večer jsme vařily nahé v kuchyni, ráno spolu pily kávu nahé u otevřeného okna, sedávaly schoulené na gauči pod dekou s nohama propletenýma přes sebe. A každé náhodné pohlazení téměř automaticky vedlo k dalšímu.
Protože Jitka byla poslední dobou… nebezpečně nadržená.
Těhotenství ji změnilo víc, než čekala. Byla mazlivější, citlivější a zároveň neuvěřitelně hladová po dotecích. Pořád mě líbala. Pořád se o mě otírala, sedala si mi na klín, tiskla prsa k mým a smála se, jak rychle pod jejíma rukama měknu.
„To jsou hormony,“ prohlásila jednou úplně vážně, zatímco mě zezadu objímala v kuchyni a pomalu hladila moje prsa.
„Ty používáš hormony jako výmluvu úplně na všechno.“
„Protože fungují.“
Pak mě políbila pod ucho a já okamžitě cítila známé zachvění po celém těle.
Moje vlastní prožívání se mezitím měnilo čím dál víc.
Erekce slábly postupně a nenápadně. Někdy přišly jen částečně, někdy skoro vůbec. Ale místo paniky přišlo něco jiného — nové druhy vzrušení, které jsem předtím neznala.
Orgasmy už nebyly soustředěné jen do jednoho bodu.
Přicházely ve vlnách. Rozlévaly se hrudníkem, podbřiškem, stehny, někdy začínaly už jen z dlouhého líbání nebo z toho, když mi Jitka pomalu sála citlivé bradavky.
A právě to nás obě úplně fascinovalo.
Jednou odpoledne jsme ležely nahé na gauči po dešti, okna otevřená a byt voněl čerstvým vzduchem. Jitka měla hlavu položenou mezi mými prsy a líně si s nimi hrála, zatímco já jí hladila vlasy.
„Mhm…“ zamumlala spokojeně. „Myslím, že tvoje prsa jsou moje nejoblíbenější místo na světě.“
Rozesmála jsem se.
Jenže pak mě znovu jemně vzala do úst a celé moje tělo okamžitě ztuhlo překvapením z intenzity toho pocitu.
„Bože…“
Jitka zvedla oči a pousmála se tím pomalu hladovým úsměvem.
„Zase?“
Jen jsem přikývla, úplně rozechvělá.
Bylo až absurdní, jak snadno jsme se poslední dobou dokázaly navzájem rozpálit. Stačilo pár polibků, dotek na správném místě, dlouhé mazlení pod dekou… a obě jsme končily schoulené v objetí, bez dechu, smějící se tomu, jak moc jsme jedna druhé propadly.
„Jsou z nás nymfomanky,“ oznámila jednou Jitka úplně vážně.
„Rozhodně z tebe.“
„Ne,“ pousmála se a políbila mě na špičku nosu. „Z nás.“
A pak se ke mně znovu přitiskla celým tělem, nahá, teplá a nádherně zamilovaná.

Ležely jsme nahé na gauči pozdě večer, okna otevřená do chladnějšího vzduchu a mezi námi jen tenká deka, do které jsme byly líně zamotané. Jitka měla hlavu položenou na mém hrudníku a už několik minut si nepřítomně hrála s mojí citlivou bradavkou.
„Mhm…“ zamumlala spokojeně. „Pořád nemůžu uvěřit, jak moc se změnily.“
Moje prsa byla teď už nepřehlédnutelně ženská. Pořád menší, ale měkká, kulatá a citlivá téměř neustále. A Jitka se jich dotýkala skoro pořád — jako by ji fascinovalo, že ten vývoj může sledovat den za dnem přímo pod rukama.
Poslední týdny jsme navíc obě objevovaly, jak intenzivní pro nás může být samotné sání prsou. Často jsme skončily schoulené v posteli nebo na gauči, jen pomalu se líbaly, hladily a vzájemně dráždily citlivé bradavky, až se naše těla rozechvěla dlouhými hlubokými orgasmy.
Tentokrát ale Jitka působila zamyšleně.
„Petro?“
„Hm?“
Zvedla hlavu a podívala se na mě tím zvláštně vážným pohledem.
„Napadla mě jedna věc.“
Usmála jsem se. „To zní nebezpečně.“
Rozesmála se tiše a prsty dál lehce přejížděla po mém hrudníku.
„Když už moje prsa budou časem kojit…“
Na chvíli se odmlčela, trochu nervózně.
„Myslíš, že bychom to jednou mohly zvládnout obě?“
Překvapeně jsem zamrkala.
Jitka lehce zčervenala, ale pokračovala dál.
„Vím, že to zní bláznivě. Ale četla jsem, že někdy může laktace vzniknout i u trans žen nebo při dlouhodobé stimulaci a hormonech… a já úplně nemůžu přestat myslet na to, jak krásné by bylo, kdyby naše miminko mohly kojit obě mámy.“
Několik vteřin jsem nedokázala nic říct.
Ne kvůli šoku.
Ale protože mě ta představa zasáhla někde hluboko uvnitř.
Jitka se ke mně okamžitě přitulila blíž.
„Promiň, možná je to moc…“
„Není,“ zašeptala jsem rychle a objala ji kolem pasu. „Vůbec ne.“
Opřela si bradu o moje prso a pousmála se.
„Já jen…“ lehce pohladila moje citlivé bradavky, až jsem se zachvěla, „když vidím, jak tvoje tělo reaguje už teď… někdy mám pocit, že by to opravdu mohlo jít.“
Musela jsem se tiše zasmát přes emoce, které se mi najednou hrnuly do hrudi.
„Ty o tom fakt přemýšlíš hodně.“
„Strašně.“
Pak mě znovu políbila na prso — tentokrát jen něžně, skoro zamilovaně — a položila si dlaň na svoje břicho.
„Líbí se mi představa, že naše dítě bude od začátku obklopené láskou úplně ze všech stran.“
V bytě bylo ticho, jen déšť venku jemně bubnoval do parapetu.
A já ji tam držela nahou v náručí, cítila teplo jejího těla, jemné pohyby její ruky na mém hrudníku a poprvé si opravdu dovolila představit si budoucnost, která ještě před rokem působila úplně nemožně.