Český vědec v tropickém ráji (3.)

5.8.2018 Autor: ilkren 8 komentářů

Třetí den Andreina pobytu jsem obvyklou práci odložil a připravil pro ni malý výlet. Půl hodiny jízdy člunem se dalo přistát v zátoce s další krásnou pláží, nad níž se tyčila hora, na zdejším spíš plochém pobřeží jeden z mála vyšších bodů, navíc pohodlně dosažitelný několikahodinovým mírným výstupem. Andreu ten nápad nadchnul, namísto diktafonu se vyzbrojila foťákem, proměnila jednu z mých bedýnek na přístroje v improvizovaný piknikový koš a jelo se. "Páni, to je jak Pláž s Dicapriem!", zhodnotila scenérii, když jsme přistáli a pečlivě uvázali člun k jedné z palem. "Páni, to je jako z Tarzana!", změnila mínění, když jsme se začali šplhat džunglí do kopce po vyšlapané cestičce. "Fakt? Jako že já jsem Tarzan a ty Jane?" "A proč by ne?", dala si ruce v bok a vzápětí si s rozmarným úsměvem vytáhla cípy červené košile ze šortek a uvázala si je pod prsy, takže odhalila své bříško, po kterém jí už stékal v pramíncích pot kolem pupíku. Galantně jsem se ujal role vůdce, ačkoliv jsem se tím připravil po pohled na Andrein pěkný zadek v khaki šortkách. Jak se kopec stal prudším, náš hovor ustal, a já tak mohl v duchu vzpomínat, jak jsem s s tou amazonkou, co za mnou stoupá a vypadá přitom ne na čtyřicet, ale spíš na dvacet jako tenkrát, vlastně seznámil. Začátek vejšky byl docela úlet. Jako rodilý Pražák jsem to až tolik nevnímal, ale pro mé mimopražské spolužáky byl příjezd z vesnice nebo menšího města začátkem divokého období, díky němuž, pravda, studentský status některým vydržel jen krátce. Promítlo se to i do roviny osobní; už během prvního půlroku většina těch, jejichž protějšky v Praze nestudovaly, ukončila vztahy z období dospívání a zahájila překotnou dobu hledání protějšků nových. Já byl opačný případ; holka, se kterou jsem chodil od sedmnácti, začala vysokou v Pardubicích. Konec dlouhých prázdnin po maturitě jsme strávili stopováním po Moravě a Majda každý druhý den volala domů, jestli jí nepřišel výsledek odvolání z ČVUT. Pamatuju si ten večer v Mikulově, když vyšla z budky celá smutná a já hned věděl, že jí ho zamítli a fakt se za necelý měsíc stěhuje na pardubické koleje. Vylezli jsme tenkrát na Svatý kopeček, koukali, jak vlaštovky nad Piaristickým domem vykružují po srpnové obloze a srkali na střídačku láhev vína, dokud se nesetmělo natolik, že bylo únosné vklouznout Majdě pod tílko a začít se mazlit s jejími špičatými kůzlaty. Měla citlivé, světle růžové bradavky na výrazných, vystouplých dvorcích, díky kterým její letní outfity bez podprsenky přitahovaly pohledy všech chlapů, což Majdě nikdy nevadilo, a ty jsem toho večera celé vydráždil, až na sebemenší dotyk Majda reagovala vzdychnutím. Když jsem jí pak kůzlátka stiskl k sobě tak, že jsem vsál do pusy oba cecíky, sama si stáhla ke straně hluboko vykrojená tanga, která měla pod nestydatě krátkou minisukní, a vylovila mi z kraťasů ptáka. "Dneska obzvlášť potřebuju potěšit!", vzdychla, když si na mě sedala. Svatý kopeček jsme tak využili k velmi nesvaté souloži na měkké trávě mezi skalními výchozy a dodnes si pamatuju siluetu osvětleného mikulovského zámku za Majdou, která na mě seděla s prcinkou naraženou na mém ptáku, pohupovala boky a nasliněnými prsty si brnkala o snad až bolestivě zduřelé dudlíky na vrcholcích svých koziček. V osmnácti holky vypadají různě: některé jsou už dospělé ženské, jiné pořád nevyzrálé dívenky. Majda byla něco mezi tím - vzhledem spíš pořád zdánlivě nevinná gymnazistka, ale mentálně už ženská na prahu dospělosti. To pochopitelně vidím až s odstupem let, tenkrát jsem byl hlavně celý hotový z toho, že má milá to má ráda a když to na ni přijde, nedělá cavyky. Měla dírku fantasticky úzkou, kondomy nám už došly, a tak jsem ji držel za pohupující se prdelku a kromě hnětení jejích pružných půlek úzkostlivě dával pozor, abych ji ze sebe odtáhl, až budu cítit nástup výstřiku. Majda přirážení pořád zrychlovala, už pustila svá kůzlata, která se jí na hrudníku čile natřásala, a soustředila se na co nejdůraznější narážení své lasturky na mé péro. Když jsem jí jemně naznačil, že takhle by se mohla brzo přihodit nehoda, setřásla mé ruce ze zadku a sykla mi do ucha: "Já to od tebe dneska ... chci ... do sebe!" Načež začala na mém klacku rajtovat tak divoce, že o pár vteřin později už byla ode mě zprudka vystříkaná. "No vidíš, třeba budeme brzo maminka a tatínek a já nebudu muset do těch Pardubic.", prohodila jakoby nic, když jsme po divokém milování oddechovali na zádech a počítali hvězdy. Přitiskla si mou ruku k podbřišku a já cítil její měkkou lasturku i pramínek, který jí z ní vytékal a který jsem měl na svědomí. Jak jsme tak leželi pod srpnovou oblohou, nedokázal jsem vlastně říct, jestli by mě možnost, že jsem Majdu právě přivedl do jiného stavu, děsila nebo spíš těšila.

Brzy ukázalo, že mimčo jsme na mikulovské stráni nepočali, a Majda se koncem září odstěhovala do Pardubic. Dál už je to stotisící varianta téhož příběhu: zpočátku každý pátek dojemná shledání na nádraží, víkendová hledání kompromisu mezi rodiči, kamarády a přítelem, pak první víkend, kdy se v Pardubkách děje něco, kvůli čemu se tam chce zůstat, několik mých tajných návštěv koleje požárním východem, tlumené mazlení pod peřinou v pokoji, z nějž dvě spolubydlící odjely na víkend, ale ta třetí nechtěla atd. Strašákem vysokoškolských párů bývá zkouškové období, kdy je třeba myslet na učení a ne na lásku, ale tak daleko jsme se s Majdou ani nedostali. Ten listopadový týden byl už třetí v řadě, kdy mi ve čtvrtek volala, že musí zůstat přes víkend na koleji. Musí, nebo chce? Když jsem v pátek nasedal do vlaku, marně jsem sám sebe obelhával, že nejde o přepadovku, ale překvapení. Příslib pátečních pražských mejdanů zůstal za mnou, cestu mi kromě vzpomínky na ně "zpříjemnila" i traťová výluka, díky které jsem se náhradní autobusovou dopravou dostal do Pardubic někdy po sedmé. Rychlé zhodnocení bdělosti kolejního vrátného, suverénní, a tedy úspěšný průchod na schodiště, pak klepání na pokoj. Dlouho nikdo neotvíral, nakonec na škvírku vykoukla Majdina spolubydlící Anča, kolem sebe omotanou deku, zpod které se jí nahoře drala zjevně nahá prsa. "Ančí, kozy ti tančí.", napadla mě přisprostlá říkanka snad ze základky. Stručně mi vysvětlila, že Majda šla do Áčka, zdejšího akademického klubu, prý s kamarády, což doplnila zahihňáním. Pak se z pokoje ozval mužský hlas: "Řekni tomu kreténovi, že právě šukáme." "Ježiši Jardo, ty si blbej.", uchechtla se Ančí, pokrčila omluvně rameny, až se jí polonahé poprsí hezky zavlnilo a přibouchla mi dveře před nosem. Naštěstí jsem věděl, kde je zmíněné Áčko, takže ještě jeden průchod kolem vrátnice, kde mi tentokrát zvednuté brežněvovské obočí vrátného signalizovalo, že od teď mě má v merku, a za chvíli jsem seděl na baru. Majdu jsem našel snadno, byla z tanečnic na zatím jen zpola zaplněném parketu tou nejaktivnější. Dokud nezahrál dýdžej ploužák, mohlo to vypadat, že si s tím kudrnatým klukem užívá jen tanec. Když mu ale položila ruce kolem ramen a nechala ty jeho stisknout jí půlky zadečku v obtažené minisukni, kterou jsem na ní nikdy neviděl, nemusel jsem hádat dvakrát. Než Bonnie Tyler dozpívala, byla jasné, že ti dva nejsou jen dva ostrovy z její písně, ale spíš jedna pevnina. Pak si sedli ke stolku, Majda se napila vína a s úsměvem, který jsem tak miloval, dala tomu kudrnáči znova ruce kolem ramen a já se zoufale obrátil na blonďatou růžolící barmanku. "Co naléváte čerstvým paroháčům?" "Nic.", usmála se, chvíli sledovala můj pohled ke stolu Majdy a kudrnáče, a pak dodala: "Těm radím, že ráno je moudřejší večera, a posílám je přes ulici do Acapulca, aby se z toho vytancovali."

To zkušené doporučení mě zachránilo před těžkou kocovinou a odstartovalo jeden z mých nejzvláštnějších večerů. Přes ulici to vypadalo podobně: podobný bar, podobná hudba i parket a Majdě svým způsobem podobná Alice, jejíž hrotité kozičky přes saténový topík už na dálku hlásily, že si dnes vyrazily se svou majitelkou jen ve třech a podprsenku nechaly doma. Alice se zvonivě smála mým vtipům, při tanci jí nevadily mé ruce na jejím kulatém zadečku a z nějakého důvodu ji úplně fascinovalo, že studuju biologii. Sama dělala třetí ročník hradecké farmačky, ale zároveň už pracovala na půl úvazku jako magistra v nedaleké lékárně. "Já bych se strašně rád podíval do lékárny.", prohlásil jsem rezolutně, když jsem jí koupil třetí mojito. Sice to nedávalo moc smysl, ale Alice jen pokrčila rameny, což mělo na její nespoutané poprsí vizuálně zajímavý efekt, svezla se elegantně z barové stoličky a mrkla na mě: "Tak jo." "Snad proto, že jsi ze zámku...", zašeptal jsem jí do ucha, když odemykala lékárnu na rohu nedaleké ulice, a zkusil jsem jí přes topík stisknout její špičatá ňadra. "... snad pro ten šampon z heřmánku. Ale ty nejsi Štěpánek a já nejsem Ute. Jsem hezčí než Brodská, navíc si pleteš díly.", ušklíbla se, dokončila deaktivaci alarmu, aniž by jí v tom zabránily mé nenechavé prsty na jejích prsech, a pak už mě vtáhla mezi regály s léky kamsi dozadu. Po vášnivém líbání v pološeru jsme najednou byli víc nazí než oblečení, Alice tiskla má lačná ústa k hrotům svých koziček a zároveň můj ztopořený klacek mezi pysky podle doteku zřejmě úplně vyholené kundičky. "Ježiši...jo, ještě, pane bože...ještě!", sténala mi do ucha, když jsem instinktivně přirazil, kam mě vedla, vzápětí vnikl do zpola sevřeného, vlhkého horka a projížděl tu těsnou mušličku dychtivými přírazy někoho, kdo se poslední tři roky miloval jen s jednou holkou. Šoustal jsem ji čím dál prudčeji a hnětl její vzrušením naběhlé bradavky, tvrdé jako dva malé kamínky, skláněl se a lízal vrcholky špičatých koziček, ale hlavně píchal, píchal tu nádherně úzkou pičku, přitahoval si ji na své péro a snažil se nevnímat, jak mě rozvášněná Alice kope patami do boků. Udělala se nečekaně, poznal jsme to podle toho, jak vprostřed rytmického vzdychání najednou vykřikla a zaryla mi nehty do zad, ucítil jsem i stahy její prciny. Já ještě zdaleka nebyl, a tak jsem ji dál mrdal, až jí prdelka poskakovala na lékárnickém stole, rty jsem dychtivě tiskl její tvrdé cecíky a sál je, až zajíkavě hekala a držela mi je u pusy. "Ježiši, to je ... super ... mrdej mě, pane bože, já budu znova!", zanaříkala po chvíli, což mě vybičovalo k ještě svižnějšímu ojíždění její pičky, i když jsem zároveň cítil neklamné známky své blížící se exploze. V hlavě mi zablikaly kontrolky, ale ten večer bylo všechno tak nějak jinak, a tak jsem se soustředil jen na pohyb svého čuráku dovnitř a skoro ven z prciny Alice, která si v záklonu nechala potahovat zduřelé bradavky, až se jí kozičky napínaly. Pokusil jsem se získat čas tím, že jsem jí z frndy vyjel a poplácal jí žaludem poštěvák, ale ve výsledku jsem sice uspíšil její druhý orgasmus, ale i ten můj, který s nečekanou silou nastoupil hned potom, co jsem jí znovu zajel ptákem do vrcholící pičky, takže jsem ji vzápětí začal plnit semenem. "Jo, jooo, joooo....stříkej!", vyjekla Alice a patami si mě uvěznila v sobě. V tu chvíli mě ani nenapadlo protestovat, jako v transu jsem jí dál vrážel klacek do kundy a cítil přes clonu slasti, jak ji plním prvními prudkými výstřiky... Pamatuju si přesně ten moment, kdy jsem vystříkl naposledy, svíral nahá ramena oddychující Alice a přes malé okno si všiml, že venku prší... "Ty vole... to teda bylo něco!", vydechla konečně, sklouzla svou vycákanou prcinou z mého ochabujícího klacku a usmála se. "Nevadí, že ... že jsem ... do tebe....?" "Že ses mi tam udělal? No to vůbec! Já to miluju, když do mě chlap stříká! A neboj, jsem holka pojištěná! I kdybych nebrala antikoncepci, což teda beru, a dobrou, tak tu máme kde co, abys mě nezbouchnul. V celých Pardubicích nenajdeš holku líp ochráněnou proti naprcání!", ušklíbla se a sklouzla ze mě, až její vycákaná pička mlaskla. "Hele, máme i Postinor, kdyby fakt něco. Ale neboj, ono fakt nic! A bylo to hezký! Ty jsi z Pardubic?", usmála se a přivinula se ke mně nahými dudlíky koziček.

Nebyl jsem z Pardubic a pohled na hodinky mi napovídal, že dnes večer se už ani nevrátím do Prahy. Sice nebylo tak moc pozdě, ale výluková opatření by z pokusu o cestu domů udělala celonoční odyseu. "Nepůjdeme k tobě?", slyšel jsem sám sebe říkat tak nepřesvědčivě, že mě ani neudivilo, když Alice zvedla oči od displeje alarmu, který právě po našem nestydatém zneuctění lékárny znovu zapínala, a v jeho namodralém světle se ušklíbla: "Hele, bylo to úžasný, ale za sebe musím přiznat, že pro dnešek stačilo. Ráno musím se psem na cvičák a bydlím s našima, takže..." Takže má známost s fešnou budoucí magistrou skončila nějakou hodinu a půl potom, co začala, a já v nočním listopadovém dešti řešil zajímavý rébus, totiž kde přespat. Nápad spolknout hrdost, dělat jakoby nic a pokusit se Majdu překvapit podruhé, mi krom toho, že bych onu hrdost polykal hodně těžko, komplikoval teď už jistě ostražitý vrátný, taky Ančí možná ještě nevypakovala toho mládence, co ji při mém příchodu tak snaživě obdělával. Když jsem přicházel k Áčku, moje pochyby uťal pohled na známou postavu, mířící zavěšenou do postavy neznámé směrem zjevně opačným než ke kolejím. Neměl jsem v úmyslu Majdu stopovat, ale stačilo novopečený pár, který se zastavil na líbací přestávku snad pod každou lampou, chvilku zpovzdálí sledovat, aby mi došlo, že má holka, co už vlastně není má holka, si našla místní známost. Když mi zmizeli na okraji vilkové čtvrti, vrátil jsem se do Áčka a myšlenky jsem měl černější než fernet, který jsem si objednal. Blondýnka s pihovatými, kulatými tvářemi a blonďatým mikádem si mě pamatovala. "Radila jsem vytancovat, ne přechlastat.", mrkla na mě starostlivě a ke druhému panáku postavila sklenici džusu. "V Acapulcu hráli divně. V kolik tu končíte slečno?", byl jsem toho večera už podruhé mega trapný. Zatvářila se tak skepticky, že jsem radši po chvíli neurčitě zamumlal, že mi v Pardubicích něco nevyšlo, jak mělo, a nemám kde přespat. Nemohl jsem věřit vlastním uším, když se blondýnka, na baru zjevně brigádnice, vesele usmála a prohodila: "Končím za půl hodiny a pokud zůstane u počestného přespání, aspoň si do skautského deníčku zapíšu dobrý skutek."

"Páni, to je velkej dům. Bydlíš s vašima?", zeptal jsem se opatrně, když jsme o necelou hodinu později stáli před vilou v té samé čtvrti, kde se předtím ztratila se svým kudrnáčem Majda. "Bydlím, ale neboj, jsou na chalupě. Jinak by mi podobný dobročinnosti netrpěli.", zasmála se Jindřiška a vzala mě dál. "Ustelu ti tady na gauči. Koupelna je támhle a kartáček..." "Ten mám. Původně jsem měl i nocle.", přerušil jsem ji. "Aha. Jasně. Tak nám moc nezlij podlahu.", pokusila se úsměvem zakrýt rozpaky. "Tak dobrou noc a ráno se uvidíme.", usmála se, když se vrátila i ona osprchovaná, na sobě spací triko a kratásky. Ve světle lampy jsem si všiml toho, co za barem nebylo tak patrné: Jindřiška byla děvče barokních tvarů, klasická holka "krev a mlíko". Pod tričkem se jí pohupovalo objemné poprsí, plnost tvarů doplňovaly široké boky, silná stehna a zadek. Snažil jsem se neprohlížet si ji moc nestydatě, ale i tak můj pohled zachytila. "Jindro, ty jsi fakt skautka?", rychle jsem se pokusil odvést její pozornost. Blondýnka nakrčila svůj pršáček, až se jí ve tvářích udělaly ďolíčky, a přikývla tak horlivě, že by pohyb jejího poprsí pod tričkem určitě inspiroval Maxe Švabinského k nějaké slovanské bohyni. "Jasně, že jsem." "Jako i kroj a tak?" "Ty mi nevěříš?" "Ale jo, co bych nevěřil." "Nevěříš, to poznám." "Věřím." Zmizela a po chvíli se vrátila ... no, ne úplně v celém kroji, ale aspoň ve skautské košili. Nedopnuté, takže odhalovala rýhu mezi mohutnými prsy, které ji šponovaly, až se knoflíčky napínaly, a mezery mezi nimi prozrazovali celkem očekávatelnou věc, že si Jindřiška už neoblékala znovu podprsenku. Nedopnula ani poslední dva knoflíčky dole, a tak košile odhalovala i kulaté bříško, do něhož se guma spacích kraťásků maličko zařezávala. Postě nádherná baculka, která se možná zbytečně trápí komplexy ze svých výrazných ženských předností, ale přitom je neskutečně přitažlivá. Překotné milování s Alicí v šeru lékárny bylo najednou jakoby strašně dávno, teď jsem očima hltal plné půvaby Jindřišky a pranic mě už netrápilo, že si mých pohledů dobře všimla a nejistě přešlapuje v rozpacích. "To jsem nevěděl, že to skautkám tak sluší. Býval bych se taky přihlásil ... a lovil bobříky.", plácl jsem takovou pitomost, až se nedokázala nerozesmát. Napětí najednou bylo to tam, a když jsem k ní přiklekl, rukama jí objal ten krásně kulatý zadek a rty zlíbal kulaté bříško, abych vzápětí zuby stáhl zaříznuté kraťásky níž a ještě níž, ještě než zavřela oči, stihla zamumlat: "Aby lovec nebyl zklamaný, bobříka neuloví určitě." Vzápětí jí kraťasy sjely po stehnech někam ke kotníkům a já zabořil rty do jejího podbřišku, až na tenkou čárku světlých chloupků zcela vyholeného. Takhle si pindu neupravuje slečna, co o samotě čeká na prince, Jindřiška si kundičku taky holí pro někoho, a já tomu někomu teď lezu do zelí ... a mezi nohy jeho holky, napadlo mě. Žádný morální závěr jsem ale z toho neučinil, namísto toho jsem stiskl Jindřišce její vypouklý pahorek chtivými rty a začal jí mušli sát a lízat odshora dolů, dokud jsem mezi masitými pysky neucítil v rýze vlhnoucí dírku. Rychle jsem do ní vnikl jazykem a kmital jím sem a tam, až mi její horké šťávy tekly na rty, zatímco jsem hnětl půlky té nádherně široké zadnice. Polonahá skautka tiše vzdychala, jednou rukou si tiskla mou hlavu jemně, ale důrazně za zátylek do svého rozkroku, zatímco druhou rvala knoflíčky košile, ale se z polonahé stala úplně nahou. Po chvíli se jí plná ňadra vyhoupla z výstřihu, opřela se o kulaté bříško a já s úžasem sledoval ty mohutné kozeny s širokými, na blondýnku nečekaně skoro hnědými dvorci, uprostřed kterých se zvedaly drobné, ale vzrušením už tvrdé bradavky. Jindra je zlehka přejížděla dokola, pak přešla několikrát hranou nehtíků po hrbolcích svých dvorců a já si uvědomil, že mi stojí péro, div mi neupadne knoflík u kalhot. Zatímco jsem nepolevoval v lízání její hanbaté pičky, rychle jsem se zbavoval oblečení a doufal, že skautku s rozdrážděnou prcinou nenapadne hrát si na nedobytnou. Nic takového ale Jindřiška neudělala, namísto toho, když uviděla, že jsem až na tričko prakticky nahý, rychle se zbavila skoro rozepnuté košile a položila se na záda na gauč, kde jsem měl rozestláno původně k nevinnému přespání.

"Buď prosím opatrnej, neberu prášky.", vzdychla mi do ucha, když jsem na ni nalehl a moje vzrušením prohnuté péro si rychle našlo cestu na to správné místo, kterým byla vzrušením krásně rozevřená prcina. Jakmile jsem ale vrazil žalud do její dírky, vzápětí projel horkou a krásně poddajnou kundou, až jsem dorazil žaludem div ne na dělohu, a rukama jsem se konečně zmocnil těch fantastických koz, které se Jindřišce, jak jsem jí začal šoustat pičku, úžasně na hrudníku vlnily a vzpíraly se svou měkkou hmotou mým chtivým prstům, bylo jasné, že na opatrnost budu muset napřít veškerou pozornost kterou Jindřina baculatá krása ovšem povážlivě odvádí. Jak jsem ji začal prudce napichovat na své péro, bříško i mohutné cecky se jí rozvlnily, až jsem nevěděl, kam s rukama. Lízal jsem Jindře vrcholky pohupujících se vemen, jazykem dorážel na drobné, ale krásně tvrdé bradavky, až nepoměrně maličké vzhledem k úctyhodnému objemu toho velkého poprsí, a ona pode mnou udýchaně sténala a zakláněla hlavu, jak mi silnými stehny svírala boky. "Ježiši ... ježiši ... ještě....prosíííím!", sténala a já se činil, aby sténala víc. "Jo, joooo... !!!", vykřikla, když jsem na ni nalehl plnou silnou, ruce zabořené do jejích převalujících se koz, a několikrát do ní čurák prudce vrazil. Pak se skulila ke straně a tiše sténala. Cítil jsem, že pokud mám prsaté skautce dokázat, že odložení zásad cudných skautek se jí vyplatilo, musím se zároveň vyvarovat nehody, a tak jsem opatrně vytáhl svůj stále tvrdý klacek z oddechující Jindřišky a zalovil ve svém baťůžku. Kromě kartáčku na zuby jsem doma nezapomněl ani kondomy, nasazení ochrany bylo otázkou chviličky a vzápětí jsem už z boku znovu zajel Jindřišce do její šukáním krásně rozevřené buchtičky. Překvapeně se na mě usmála a udýchaně prohodila: "Teď už opatrnej nebuď." Pak se překulila na bříško, zvedla svou širokou zadnici, abych ji za ni mohl popadnout, a nechala mě tentokrát zezadu jí ojíždět frndu, až jí její mohutné, visící cecky pleskaly o sebe. Cítil jsem, že jak mé péro klouže tou nádherně mokrou štěrbinou, nebudu už mít na to, abych Jindřišku potěšil podruhé, dost síly, ale když jsem jí prsty možná až bolestivě stiskl půlky zadku a s výkřikem se udělal, ta holka šikovná si vsunula pod kulaté bříško ruku, kterou si rychle rozkmitala po poštěváčku a dovedla se k druhému orgasmu tak rychle, že to byl mžik. Pak mi ještě zodpovědně stiskla vystříkaný kondom u kořene ochabujícího péra, abych její macatou pičku bez nehody opustil, a já měl právě dost na to, abych se svalil na gauč a během chvilky usnul. Dodnes je mi trochu trapně při vzpomínce na ráno po té noci. Oba jsme nějak nevěděli, kam s očima, já se rychle oblékl, poděkoval za nocleh a všechno, až se Jindřiška stydlivě usmála, a vypadl směrem k nádraží. "Jestli chceš, stav se příští pátek. Naši budou asi zase na chatě, najdeš mě v Áčku za barem.", přešlápla Jindřiška v brance nerozhodně. "Tak jo.", usmál jsem se nepřesvědčivě. Ve skutečnosti jsem pak do Pardubic nezavítal řadu let. Majdě jsem poslal na kolej pohled s jedovatou gratulací k jistě pěkné páteční noci, a jelikož jí o mé návštěvě na kolejích Ančí řekla, stačil jeden krátký telefonát, vyplněný na obou stranách převážně mlčením, abych se mohl začít považovat za "single".

"Dane, proč se tak mračíš?", vrátila mě do současnosti a do tichomořských kulis Andrea. "Nemračím, podívej, jsme na vrcholku.", usmál jsem se a společně jsme rázně urazili těch posledních pár metrů. "Páni, to je ... fakt tropický ráj.", vzdychla Andrea. Pak se na mě podívala a rozesmála se. "Tak nevím, na jaký vrcholek jsi myslel.", sjela pohledem mé vyboulené šortky, výsledek barvitého vzpomínání na dobu před dvaceti a víc lety. "Ha ha, ty zase vypadáš, že i tady je ti zima.", kývl jsem na její dmoucí se poprsí se zřetelně vztyčenými bradavkami, které jí napínaly červenou košili jako dvě anténky. "Tak zima mi sice není ... ale zahřát mě můžeš.", mrkla na mě, košili si rozvázala, rozepla a doširoka její cípy rozevřela. Měla neskutečně přitažlivá prsa, krásně lesklá potem a bez opory podprsenky se lehce pohupující a já měl jedinou touhu: držet je pevně v rukou a ochutnávat jejich lákavě vztyčené vrcholky.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
ilkren
ilkren VIP
23.8.2018 02:13
Pro ty, kteří čekají na čtvrtý díl: už několik dní je zadaný do systému, vyjít měl včara, zatím se tak nestalo...
furttvrdy
17.8.2018 14:24
*24*
jjj3
7.8.2018 12:53
moc pěkné počtení, vypadá to na slibně se rozjíždějící novou sérii povídek :)
RONMAISTER
7.8.2018 07:26
Opet skvela prace. Cte se to na jeden nadech,vse tak barvite a s lehkosti popsano! Pokracuj :-)
moznazejo
6.8.2018 10:55
Kdybych mohla, tak těch lajků dám víc než jeden. Zase to bylo výborné, jako vždy. *22*
n.a.k.i.a
n.a.k.i.a VIP
6.8.2018 09:19
Nemáte knížku na odkup? Fakt super 👌
peauvi
6.8.2018 06:17
Neuvěřitelné..super..
Emotikon
6.8.2018 05:55
Zase skvele, je az neuveritelne, jaxe to pekne cte, bez prestavky a preskakovani odstavcu...