Jitka 22

Venku před klinikou bylo dusné odpoledne a město hučelo lidmi, tramvajemi a letním vzduchem. Jenže mezi námi dvěma existovalo něco úplně odděleného od toho všeho.
Jitka mě držela za ruku až podezřele pevně.
A pořád se na mě dívala.
Ne tím obyčejným zamilovaným pohledem.
Tím nebezpečným.
„Ty máš úplně strašný výraz,“ zamumlala jsem, když jsme zastavily na červenou.
„Jaký?“
„Jako bys mě chtěla svléknout přímo tady.“
Usmála se naprosto bez studu.
„Možná trochu.“
Rozesmála jsem se nervózně a automaticky si stáhla top níž přes hrudník. Klimatizace v budově i lehký vítr venku mi ztvrdily bradavky skoro okamžitě a pod tenkou látkou byly vidět víc, než bych chtěla.
Jitka si toho samozřejmě všimla během vteřiny.
Naklonila se ke mně blíž.
„Mhm… vidím.“
„Jituš.“
Jen mě políbila na tvář a šeptla:
„Strašně mě vzrušuje, jak reaguješ.“
Nakonec jsme skončily v malé kavárně schované v boční ulici. Seděly jsme úplně vzadu v poloprázdném podniku a Jitka si okamžitě sedla těsně vedle mě místo naproti.
„Ty dneska vůbec neumíš být normální, viď?“ zamumlala jsem pobaveně.
Položila mi ruku na stehno pod stolem.
„Ne.“
Její prsty líně kreslily kruhy po mojí kůži přes tenkou sukni a mně bylo čím dál jasnější, že si to celé neskutečně užívá. Těhotenství ji dělalo odvážnější. Hladovější po blízkosti. A možná i trochu drzou.
Objednaly jsme si kávu a dort, ale sotva servírka odešla, Jitka se ke mně znovu přisunula.
„Pořád myslím na to, co říkala doktorka,“ zašeptala.
„Na co?“
Položila dlaň lehce na můj hrudník.
„Na to, že bys jednou mohla kojit taky.“
Cítila jsem, jak mi projelo tělem známé zachvění.
Jitka se pousmála.
„Myslím, že tvoje prsa jsou čím dál krásnější.“
Zčervenala jsem skoro okamžitě.
Ona ale pokračovala dál tím tichým, zamilovaným hlasem:
„A víš, co mě na tom vzrušuje nejvíc? Že tvoje tělo konečně vypadá šťastně.“
Na chvíli jsem nedokázala odpovědět.
Jen jsem ji políbila.
Pomalu. Dlouze. Přímo tam mezi tlumeným cinkáním šálků a vzdáleným hovorem lidí.
Když se ode mě odtáhla, oči měla tmavé a dech lehce zrychlený.
„Jestli okamžitě nepůjdeme domů,“ zamumlala pobaveně, „tak začnu dělat problémy.“
„Ty už je dávno děláš.“
Rozesmála se a opřela si hlavu o moje rameno.
A mně došlo, že přes všechnu erotiku mezi námi je tohle stejně to nejsilnější — jak moc jsme byly zamilované.

Domů jsme nakonec skoro utíkaly.
Jitka se mi cestou pořád tiskla k boku, držela mě za ruku a každou chvíli mě políbila na tvář nebo pod ucho, jako by se mě nemohla nabažit. Když jsme konečně zavřely dveře bytu, obě jsme se rozesmály tím nervózně rozechvělým smíchem lidí, kteří vědí, že už se stejně neudrží.
„Ani sundat boty neumíme normálně,“ zamumlala jsem, když jedna její lodička skončila převrácená uprostřed předsíně.
„Nezájem.“
Přitáhla si mě za pas a dlouze mě políbila. Její tělo bylo rozpálené, dech rychlý a ruce mi okamžitě sjely pod top k prsům. Poslední týdny se jich dotýkala skoro instinktivně pokaždé, když mě chtěla uklidnit, vzrušit nebo jen cítit blíž.
A moje tělo reagovalo okamžitě.
HRT měnila všechno. Doteky na hrudníku už nebyly jen příjemné — někdy mnou projely tak silně, až jsem měla pocit, že se rozpadnu jen z jediného polibku na správném místě.
„Mhm…“ pousmála se Jitka proti mým rtům, když ucítila moje zachvění. „Přesně tohle.“
Pomalu mi stáhla top přes hlavu a na pár vteřin se jen dívala. Ten pohled byl pokaždé stejný — trochu fascinovaný, trochu hladový a úplně zamilovaný.
„Jsou zase krásnější,“ zašeptala a lehce přejela prsty po mojí citlivé kůži.
Pak mě začala líbat na krku, ramenou a hrudníku tak pomalu, až jsem se jí musela chytit kolem ramen, abych vůbec stála.
Jitka byla dnes neobvykle dychtivá. Těhotenství z ní dělalo někoho mnohem odvážnějšího, skoro nenasytného po blízkosti a orgasmech. A mně to paradoxně připadalo nádherné.
Přitiskla svoje prsa k mým a obě jsme prudce vydechly při tom známém kontaktu. Její vlastní hrudník byl poslední týdny citlivější, plnější a reagoval téměř okamžitě na každý můj dotek.
„Pojď sem,“ zašeptala a táhla mě směrem k ložnici.
Pod peřinou jsme se pak dlouho jen mazlily a líbaly.
Nahé, propletené nohama, kůže na kůži.
Naše milování už dávno nebylo jen o jedné věci. Bylo o nekonečných dotecích, o vzájemném objevování změn našich těl, o hluboké potřebě být co nejblíž.
Jitka si lehla na můj hrudník a znovu mě začala jemně líbat a sát citlivé bradavky. Tentokrát mnohem pomaleji než ráno. Záměrně. Jako by si chtěla vychutnat každou moji reakci.
A já pod ní postupně úplně měkla.
Vzrušení se mi rozlévalo celým tělem v pomalých vlnách — přes hrudník, podbřišek, stehna. Moje erekce už byla jen slabá a nestálá, ale vůbec mi nechyběla tak jako kdysi. Protože orgasmy, které jsem poslední dobou zažívala, byly jiné.
Hlubší.
Delší.
Jako by vznikaly všude zároveň.
Když jsem pak oplácela stejné doteky Jitce a cítila, jak se mi chvěje v náručí, obě jsme už dávno ztratily pojem o čase.
Venku se pomalu stmívalo.
A uvnitř našeho bytu existovalo jen teplo našich těl, tiché vzdechy, dlouhé polibky a nekonečný pocit, že jsme si navzájem úplně propadly.