Dollification

Tak pojď sem. Dneska nebudeš nic řešit. Žádné zbytečné otázky ani přemýšlení. Jen si hezky sedneš, uklidníš se a budeš poslouchat můj hlas...

Tak je to lepší. Miluju ten moment, kdy konečně přestaneš být pořád v hlavě a prostě se necháš vést. Protože moc dobře víš, že je to příjemnější… a že se ti líbí, když nad tebou někdo na chvíli převezme kontrolu.

Podívej se na mě. Hodný!

Přesně tak. Mám ráda trpělivé panenky. Takové, které umí být v klidu, nevymýšlí zbytečnosti a nechají si říct, co mají dělat. A ty dnes budeš opravdu hodný pro Molly Noir… viď?

Pomalu si překřížím nohy a chvíli tě jen pozoruju. Trochu nervózní, trochu napjatý… ale zároveň úplně klidný, protože slyšíš můj hlas. Natáhnu ruku a jemně ti zvednu bradu, aby ses mi nepřestal dívat do očí. „Moje panenky se dívají hezky.“

Mám ráda ten pocit, když se někdo uklidní jen kvůli mně. Kvůli hlasu. Kvůli pozornosti. Kvůli tomu, že ví, že je přesně tam, kde má být. „Poslouchej mě.“ Můj hlas je pomalý, klidný a skoro hypnotický. Nebudeš nic uspěchávat. Nebudeš vyžadovat pozornost. Jen hezky vydržíš… dokud si tě zase nevezmu k sobě.

Vidím, jak zadržíš dech, a to mě pobaví. Tak citlivý.

Pomalu obejdu křeslo a zastavím se za tebou. Nakloním se trochu blíž a prsty ti pomalu přejedu po rameni. Jen tolik, aby sis přál, abych zůstala blíž. „Víš, proč mám ráda hodné panenky?“ Protože nemají potřebu všechno kontrolovat. A ty se dnes učíš být opravdu poslušný.

Usměju se a znovu si sednu naproti tobě. Žádný chaos. Žádný spěch. Jen můj hlas a ten příjemný pocit, že se o všechno postará někdo jiný. Tentokrát tišeji, pomaleji a mnohem blíž než předtím.
Myslím, že z tebe bude opravdu krásná panenka pro mě!