Noční stop: V zajetí bouře

Noční stop: V zajetí bouře (Soutěžní povídka)
​Stěrače nestíhaly pobírat přívaly vody a blesky každých pár vteřin prořízly temnotu křivoklátských lesů. Když se v kuželu světel objevila její silueta, promočená a s kapucí staženou do čela, podvědomě jsem ucítil, že tahle noc nebude obyčejná. Sotva auto zastavilo, vtrhla dovnitř. Svlékla si mokrou bundu a v kabině se okamžitě rozlila dravá vůně deště, pižma a horké kůže. Měla na sobě jen tenké bílé tílko, které voda proměnila v naprosto průhlednou druhou kůži, pod níž se ostře rýsovala její pevná ňadra s napjatými bradavkami.
​„Díky,“ vydechla a otočila se ke mně. Její pohled byl plný nezkrocené energie a výzvy. „Už jsem myslela, že tu noc strávím sama.“
​„To bych nedopustil,“ odpověděl jsem a hlas mi přeskočil. Nestačil jsem ani zařadit rychlost. Její ruka, horká navzdory chladu venku, mi sjela po stehně a pevně mě stiskla v rozkroku. Šok z toho doteku mi projel páteří jako elektrický proud. Zajel jsem na první lesní odbočku, hluboko mezi stromy, a zhasnul světla. Okna se okamžitě začala mlžit naším zrychleným dechem.
​„Chci tě. Hned,“ zašeptala dravě a v mžiku se překulila přes středový panel. Sedla si mi na klín, obkročmo, a její boky se přitiskly k mým tak těsně, že jsem cítil její pulzující horkost i přes látku džínů. Chytil jsem ji za boky a přitáhl si ji k divokému, hlubokému polibku. Chutnala po dešti a hříchu, její jazyk se okamžitě zmocnil mých úst s dravostí, která mě připravila o poslední zbytky sebeovládání.
​Moje ruce vystřelily pod její tílko, hladily její horkou kůži na zádech a pak se přesunuly dopředu, kde jsem plnými dlaněmi sevřel její prsa. Těžce zasténala přímo do mých úst. Oblečení muselo okamžitě pryč, zvuk rozepínaných zipů a trhaného dechu rázem přehlušil i bouři venku. Když se do mě v příštím okamžiku horkým, klouzavým pohybem vpila, celé auto se otřáslo.
​Každý její pohyb byl divoký a naléhavý. Zaklonila hlavu, prsty mi zaťala hluboko do ramen a její sténání se odráželo od zamlžených skel, za kterými zuřil liják. Stísněný prostor předních sedadel jen umocňoval intenzitu každého tření. Klouzání potu, horkost našich těl a vůně touhy nás hnaly k naprostému šílenství. Pohybovala se v neúprosném, dravém rytmu, dokud nás oba naráz nezasáhl záblesk čisté, oslepující rozkoše, která námi v křeči otřásla.
​Když se bouře venku i uvnitř konečně uklidnila, ležela mi hlavou na hrudi a její horký dech mě hřál na kůži. Na čerpací stanici o pár kilometrů dál vystoupila bez jediného slova. Jen si zapnula bundu, věnovala mi jeden dlouhý, spalující pohled do zpětného zrcátka a zmizela v ranním šeru, jako by byla jen přízrakem té nejdivočejší noci.