Stopařka v dešti

Byl pozdní večer a hustě pršelo. Stála jsem na krajnici u dálnice, promočená až na kůži, krátké šaty mi přilnuly k tělu a vlasy mi padaly do obličeje. Auto zpomalilo a zastavilo. Řidič – asi třicátník s příjemným úsměvem a klidnýma očima – otevřel okénko.
„Nasedni, než se utopíš,“ řekl mile.
Jmenoval se Tomáš. Mluvili jsme o ničem – o počasí, o tom, kam jedu, o hudbě z rádia. Cítila jsem, jak se na mě občas dívá. Ne dravě, ale s touhou. Já na něj taky. Po hodině jízdy sjel na odpočívadlo u lesa. Déšť bubnoval na střechu auta.
„Můžu ti půjčit suché tričko z kufru,“ nabídl. Když se natáhl dozadu, naše ruce se dotkly. Zůstali jsme tak. Pohledy se setkaly a já se lehce naklonila blíž.
Políbil mě. Jemně, pomalu, jako by mě ochutnával. Jeho rty byly teplé, jazyk něžně prozkoumával můj. Rukou mi přejel po mokrém stehně nahoru pod šaty. Cítila jsem, jak mi mezi nohama začíná pulsovat.
„Jsi nádherná,“ zašeptal a pomalu mi stáhl promočené šaty přes hlavu. Neměla jsem podprsenku. Bradavky mi ztuhly chladem i vzrušením. Sklonil se a začal je líbat – ne spěchal, sahal je jazykem, lehce cucal, zatímco mi rukou hladil vnitřní strany stehen.
Posadila jsem se na něj obkročmo na sedadle řidiče. Cítila jsem jeho tvrdý pták pod kalhotami. Rozepnula jsem mu zip a vytáhla ho ven – byl hezky velký, horký a už mokrý ze mě. Pomalu jsem se na něj posadila. Centimetr po centimetru jsem ho brala do sebe, dokud nebyl celý uvnitř. Oba jsme zasténali.
Začali jsme se pohybovat v pomalém, hlubokém rytmu. Déšť venku zesílil, jako by doprovázel naše steny. Držel mě za boky, ale něžně – ne tahal, jen mě vedl. Já jsem se opírala rukama o jeho hrudník a kroužila pánví, užívala si každý pohyb, jak mě vyplňoval.
Jeho ruce mi hladily záda, prsa, krk. Občas se zvedl a políbil mě na rty, na bradavky, na krk. Zrychlili jsme jen postupně. Cítila jsem, jak se ve mně sbíhá to krásné teplo. Když jsem se začala třást, chytil mě pevněji a začal přirážet hlouběji, ale pořád něžně.
„Pojď se mnou,“ vydechl.
Udělali jsme se skoro současně – já s hlasitým, dlouhým sténáním, on se zarytím a pulzováním uvnitř mě. Cítila jsem, jak mi horké sperma plní kundu a pomalu vytéká ven.
Zůstali jsme spojení, já s hlavou na jeho rameni, on mi hladil vlasy. Déšť pomalu slábl.
„Můžeš zůstat u mě dneska v noci, jestli chceš,“ zašeptal a políbil mě na spánek. „Nemusíš nikam spěchat.“
Usmála jsem se a přikývla. Tahle stopařská jízda se zrovna změnila na něco mnohem lepšího.