S kolegou

Jsem na chlapy, ale nijak to veřejně nevytrubuju. V práci to nikdo neví, aspoň myslím.

I tak jsou věci, které se prostě udějí a vy se jim nebráníte a ani se jim nechcete bránit.

Pracuju v jedné malé firmě. Nikdo kolem mě nevypadá ani teple, ani nevede ty (ne)nápadné dvousmyslné řeči. Až na mě všichni mají přítelkyně nebo manželky. Aspoň to teda tvrdí a u mě, chybějící ženu nikdo nikdy neřešil a ani se neptal.

Když jednou, po práci… Akorát jsem byl na šatně a svlékal jsem se, že se půjdu o sprchovat, ke mně přišel kolega Martin. Takovým zvláštním způsobem s takovým ustrašeným pohledem. Díval jsem se na něho a nějak jsem nevěděl co.

Než jsem se ho ale stačil zeptat, Martin mě předešel. S nervózním a roztřeseným hlasem se mě zeptal: „Martine nevykouřil bys mi ho? Zaplatím ti.“ A ticho.

Sklopil oči dolů a snad se i trochu třásl.

Já jsem na něho zůstal zírat.

„Chci zkusit, jaký to je od chlapa…“ Dodal potichu Martin.

V hlavě mi vířili myšlenky. Ví, že jsem gay? Nebo to na mně jenom tak zkouší? Dozví se to ostatní?

Martin přerušil mé myšlenky. „Nikdo se to nedoví.“ Řekl.

„Já…“

„Promiň Martine… Blbej nápad.“ Začal s omlouvat Martin. „Zapomeň na to. Promiň omlouvám se, jenom to prosím nikomu neříkej.“

„A ty bys opravdu chtěl?“ Zeptal jsem se.

Martin přerušil, své omlouvání. „No…“ Lezlo z něho. „Chtěl.“ „Mám takové…“ „No… víš s přítelkyní to není nějak ono a já asi… nevím.“

„Ne fakt promiň. Byla to blbost. Nic.“

„Pojď sem Martine.“

„Ne promiň, kašli na to.“ Řekl Martin.

„Pojď sem Martine.“ Řekl jsem.

Seděl jsem na lavičce jenom v trenýrkách a tričku a natáhl jsem ruku směrem k Martinovi.

„Ne fakt kašli na to, byla to blbost promiň, omlouvám se.“ Pokračoval Martin.

„Pojď sem Martínku.“ Řekl jsem.

Tím „Martínku“, jako by se něco zlomilo. Martin se mi podíval hluboce do očí. Bylo v nich všechno strach i touha.

„Ty…“ Řekl Martin. „…bys…“ Zakoktával se.

„Ano.“ Odpověděl jsem.

To jedno jediné „Ano.“ A Martin se rozzářil, bylo cítit, jak se uvolnil.

Sedl si ke mně na lavičku a díval se mi do očí, jako by nemohl uvěřit.

Dotkl jsem se jeho ruky. Mírně se třísla, ale Martin ruku neodtáhl. Jemně jsem ji hladil a řekl: „Ano Martínku. Bude to naše tajemství.“

Martin začal nesměle. „Víš Martine, já bych… možná… asi… chtěl… chtěl…“. Díval jsem se Martinovi do očí a hladil ho po ruce. Martin třaslavým hlasem pokračoval. „… chtěl bych… víc.“

Nechal jsem ho, aby pokračoval a řekl mi co chce… „Chtěl bych se milovat s mužem.“ Další kámen, co spadl z Martina. „Chci šukat s chlapem.“ Dodal Martin už trochu pevnějším hlasem.

A bylo to venku. Martin vypadal uvolněně. Díval se mi do očí, ve kterých byl ale ještě pořád strach.
„Ano, Martínku.“ Byla má odpověď.

Přisunul jsem se blíž k Martinovi a dal mu pusu. Martin neucukl, ale začal mně vášnivě líbat.

Překvapil mě. Otevřel jsem pusu a tanec jazyků začal. Jestli se to naučil od přítelkyně, nebo to uměl od přírody nevím, ale líbal jak ještě nikdo. Objal jsem Martina a přitiskl ho k sobě.

„Já já já…“ Dralo se Martinovi z úst do našeho líbání. „Ch… ch… ch…“ Martin mě přestal líbat. „Promiň já jsem se udělal.“ Řekl provinile Martin a podával se na svůj rozkrok, kde se na montérkách začala dělat mokrá skvrna. „Promiň. Martine. Promiň, promiň.“ Omlouval se pořád o kola.

„To je v pohodě Martínku.“ Pohladil jsem ho po vlasech a pak ho vzal za ruku a hladil ji. „Je vidět, že se ti to líbí.“ „S holkou mám problém se udělat, s tebou mi to šlo úplně samo.“ Přiznal Martin.

Dal jsem Martinovi pusu. A znovu nastala hra jazyků. Už ne tak zběsilá, ale něžnější. Ani jeden z nás neměl dost.

„Martínku pomiluj mě.“ Řekl jsem, když se mi podařilo na chvíli přerušit naše líbání.

„Chceš?“ Zeptal se Martin. Jeho oči mluvili chtíčem.

Martin nezaváhal, rychle ze sebe strhal oblečení. Péru už mu zase stálo. Já si sundal tričko a trenýrky. Z kapsičky trenýrek jsem ještě vyndal kondom a dal ho Martinovi. Ten si ho rychle natáhl, já si lehl na lavičku, zvedl nohy a nechal Martina, aby do mě pronikl. Martin na mě nalehl a za stálého líbaní se do mě tlačil. Trochu jsem mu pomohl se nasměrovat. Trochu to bolelo, jak to bylo bez přípravy, ale touha byla větší. Prostě jsem chtěl Martínka v sobě.

Martin překonal svěrač a postupoval dál a dál, pomalu ale pořád, až ve mně byl celý a to všechno za stálého líbání. Cítil jsem, jak mne vyplňuje a jak je horký.

„Mrdej mě, Martínku.“ Vyšlo z mých úst mezi polibky. A Martínek mě začal mrdat. Nejdřív pomalu a pak rychlej. Jak skvěle uměl i líbat, tak uměl i šukat.

Tohle bych si dal každý den, třeba i dvakrát. Proletělo mi hlavou.

Vzal jsem Martina za půlky a pomáhal mu přirážet do mě. Moje péro pěkně slintalo mezi naše těla. Krásné milování dvou chlapů. Nic tak pěkného jsem ještě nezažil.

Martin začal ještě zrychlovat a jeho péro se zvětšilo, já věděl, že už bude a já jsem neměl k vrcholu taky daleko.

„Jo.“ „Ach.“ „Jo.“ Přerušili jsme naše líbání. „Stříkám…“ Vydralo se z našich úst současně. Já jsem stříkal mezi nás, Martin ve mně.

Zůstali jsme na sobě leže a vydýchávali se. Hladil jsem Martina po zádech.

„Děkuju Martínku.“

„Děkuju Martine.“

Vzájemně jsme si děkovali. Po našem milování.

Martin ze mě vyklouzl a posadili jsme se vedle sebe na lavičku.

„Krásný, Martine. Děkuju.“ Řekl Martínek.

„Půjdeme se osprchovat?“ Zeptal jsem se…