Trest ne bití!

Její prsty kroužily okolo jeho pupíku, zatímco on ji jemně hladil po vlasech.
„Dneska to bylo fajn,“ řekl ospale.
Televize hrála jako tichá kulisa. Ona ji jen tiše pozorovala.
„To bych chtěla,“ zašeptala spíš pro sebe než pro něj.
Líně zvedla oči. V televizi běžela scéna, kdy muž bil ženu.
„Co?“ vypadlo z něj.
Neodpověděla mu.
Scéna pokračovala. Muž dívku trestal jako malé dítě.
„Vždyť je to odporné.“
„Při sexu ti to nevadí.“
„To je něco jiného.“
„V čem?“
„No, je to z vášně.“
Zase mlčela.
Scéna skončila. Nebylo skoro nic vidět, ale její tep se zrychlil.
„Myslím, že z toho děláš něco, co to není.“ Slyšela, jak se její hlas změnil.
„Tobě se to jako líbí? Chceš, abych tě zbil?“ Jeho hlas se zvýšil. Ta představa ho děsila.
„Ne!“ zašeptala a otočila se, aby mu viděla do obličeje. „Chci, abys mě potrestal.“
„Jaký je v tom rozdíl?“
„Nebuď naštvaný. Jen si povídáme.“
Zase si lehla zpět na jeho hruď.
„Rozdíl je velký. Jde o to, jestli mi chceš ublížit, nebo mě…“
Nevěděla, co říct.
„…nebo ti jen dát přes hubu,“ vyštěkl.
Prudce vstala.
„Proč musíš být takový?“
„Promiň, zlato, ale je pro mě těžké přijmout, že moje žena by se ráda nechala zbít.“
„Neříkej tomu bití. Není to o tom.“
„Tak o čem teda?“
Vypnula televizi.
„Nekřič, prosím.“
„Je to o důvěře,“ zašeptala.
„Co s tím má společného důvěra?“
„Hodně,“ odsekla.
Lehla si teď už na svoji část postele.
Ticho. Slyšel, jak tikají hodiny.
„Copak jsem ti někdy ublížil při sexu?“
„Ne,“ odpověděla okamžitě. „Jen říkám, že když mě plácneš po zadku, není to bití.“
Zhluboka vydechl.
„Nerozumím ti.“
Rozsvítil lampičku. Jejich pohledy se střetly.
„Co po mně teda chceš?“
Viděl, jak uvažuje.
„Trest?“ řekla. „Já nevím, jak to lépe popsat.“
Chytila ho za ruku.
„Dostal jsi někdy jako malej kluk na prdel?“
Zasmál se.
„A kolikrát.“
Pak zvážněl.
„Ne!“ Pustil její ruku. „Nejsi dítě a já nejsem tvůj otec.“
„Dobře,“ zašeptala zklamaně.
„Pojď si lehnout. Byl to jen takový nápad,“ řekla s hraným úsměvem.
Chodil po ložnici sem a tam jako tygr v kleci.
„Hele,“ začal náhle, pak se zastavil. „Potřebuju to pochopit.“
Zase se dal do chůze.
„Mám za tebou přijít, ohnout si tě přes koleno a zmalovat ti zadnici?“ Jeho pohled se upřel na ni.
Neodpověděla. Jen přikývla.
„Proč?“
Vypadlo z něj.
„Nevím. Proč máš potřebu, abych polykala?“ řekla s předstíraným nezájmem.
„Pojď si lehnout. Opravdu se tím nemusíš trápit.“
Pak dodala tím nejroztomilejším hláskem:
„Prosím.“
Sedl si na postel.
„Hele, tohle je na mě trošku moc.“
„To vidím,“ řekla a zasmála se. „A to jsme teprve u ruky. Co až přijde pásek nebo rákoska?“
Nechápavě na ni civěl.
„Neboj,“ zašeptala a pohladila ho po tváři.
Lehl si.
Přitiskla se k němu.
„Zhasni tu lampičku.“
Přitisknutá k jeho hrudi přemýšlela, jak mu to přiblížit.
„Co bys chtěl zkusit ty?“
Zeptala se s opravdovým zájmem.
„Cokoliv?“
Zase se vrátila k jeho pupíku.
„Nemám nic takového,“ odsekl bez dlouhého přemýšlení.
„Nikdy jsi neviděl nic, co by tě lákalo?“
„Ale jo. Jen…“
„Jen co?“ čišela z ní zvědavost.
„Jen nejsme ty.“
Zasmála se.
„Víš, když vyrůstáš v rodině, jako byla ta moje, je náš život splněný sen.“
Její ruka vklouzla do jeho dlaně.
Mlčela. Jen poslouchala, jak mu bije srdce.
„Promiň. Nechtěla jsem,“ špitla po chvilce.
„To nic, brouku.“
„Jsem rád, že jsi mi to řekla. I když tomu nerozumím.“
Jeho druhá ruka se zamotala do jejích vlasů.
„Je pro mě nepředstavitelné tě bí…“ Zarazil se. „…trestat,“ dořekl a ona se usmála.
„Dáš mi čas to zpracovat?“ zeptal se s napětím v hlase.
„Děkuju,“ zašeptala a zavřela oči.


---

„Děkuju, bylo to výborný.“ Položila příbor.
Usmál se a napil se brandy.
„Můžu ti ještě dolít víno?“
Přikývla.
Položil láhev a jeho prsty začaly bubnovat o stůl.
„Tak už mi řekni, co se děje?“
„Dobře.“ Zhluboka vydechl. „Prvně bych se asi měl omluvit.“
„A za co prosi…“
„Mlč!“ zarazil ji. „Prosím.“
Ruka, která chvilku visela ve vzduchu, mu zase klesla na stůl a prsty začaly bubnovat.
„Před pár dny jsme spolu o něčem mluvili. A já jsem to úplně nechápal.“
Zvedla obočí, zatímco on dopil dalšího panáka brandy.
„Víš, za těch pár dnů jsem to studoval a kromě spousty nových slov jsem zjistil…“
„Zjistil co?“ špitla.
Nadechl se.
„Že bolest je spíš prostředek a že je to celé opravdu o důvěře.“ Sklopil zrak k zemi. „A taky že to nezvládnu.“
Usmála se.
„Tak z toho jsi celý den tak nervózní.“ Začala se smát. „Já si chvíli myslela, že se něco fakt stalo.“
Když se na ni znovu podíval, pokračovala:
„Opravdu to není tak důležité.“
„Je to důležité,“ řekl rozhodně. „Ty jsi důležitá.“
Obešla stůl. Schválně uhýbal očima.
„Ty plníš všechny moje přání.“
Dlaní si zakryl obličej.
Sedla si mu na klín.
Neříkala nic. Jen ho objala.
Přitiskl si ji k sobě.
„Opravdu jsi to studoval?“
Přikývl a rukou si utřel slzu.
Dala mu pusu na čelo.