Jak jsem byl poprvé v pásu cudnosti

Když mě moje přítelkyně poprvé zamkla do pásu cudnosti, netušil jsem, že jeden jediný večer úplně změní náš vztah a muj život.
Když mě poprvé zamkla, netušil jsem, jak hluboko to zajde. Byl to teprve první týden, ale pro mě to byla věčnost. Každé ráno jsem se probouzel s bolestivě napnutou klecí, každé odpoledne jsem cítil, jak mi plast tlačí a připomíná, že už nepatřím sám sobě. Touha byla neustálá, palčivá, téměř bolestivá. Psal jsem jí prosebné zprávy, volal jsem ji a žebral o milost. Už jsem nebyl ten sebevědomý kluk, byl jsem zoufalý, roztřesený, nadržený sub, který potřeboval její souhlas k čemukoliv. Byl to nekonečně dlouhý týden, nebyl jsem ještě ten sub, jakého si ze mě postupně vypracovala. Byl jsem, neustále nadržený a každý den jsem žebral o sebemenší pozornost nebo alespoň slib, že mě brzy pustí. Toužil jsem po jejím těle tak intenzivně, až to bolelo.
Ona v té době ještě váhala. Nebyla tak pevná a přísná jako byla. Viděl jsem v ní boj, chtěla mě odemknout, chtěla mě mít uvnitř sebe, chtěla tu intenzitu ukončit a milovat se „normálně“. A já jsem v to strašně doufal.
Pak přišel ten večer.
Byla evidentně strašně nadržená. Posílala mi zprávy a fotky, jak si hraje s vibrátorem. Slyšel jsem v nich její vzdechy. Byla strašně nadržená a věděla přesně, jak mě tím mučit. Nakonec mi napsala: „Pojď domů. Ale zůstaneš zamčený.“ Chtěla mě potrápit mojí touhou, vzrušením, a to se jí dařilo.
Když jsem vešel do ložnice, srdce mi bušilo až v krku. Ležela na posteli na všech čtyřech nádherná, vlhká, připravená. Zadek vysoko ve vzduchu, černá tanga stažené na stranu, světlo z obrazovky s pornografickým filmem jí tančilo po kůži. A přímo před ní, na bílé peřině, ležel ten malý klíček od mé klece. Jasná pozvánka. „Vezmi si ho. Dokaž mi, že tě mám pustit.“
Stál jsem tam několik vteřin. V hlavě mi vířilo tisíc myšlenek. Teď. Teď můžu skončit tu agónii. Stačí se natáhnout, vzít klíč a bude po všem. Cítil jsem obrovskou touhu po ní, touhu být uvnitř, být „normální“.
Ale něco silnějšího ve mně zvítězilo.
Pomalu jsem klesl na kolena. Klec mě v tu chvíli bolela víc než kdy předtím, můj pták se tvrdě tlačil proti plastu, jako by mi připomínala, kde je moje místo. Bez jediného slova jsem se přiblížil a přitiskl rty na její teplý, hebký zadek. Začal jsem ji lízat s takovou oddaností a zoufalstvím, jaké jsem v sobě ještě nikdy necítil. Jazykem jsem ji uctíval hluboko, pomalu, vášnivě, jako bych jí chtěl říct všechno, co nedokážu vyslovit.
Cítil jsem se nesmírně ponížený… a zároveň nesmírně šťastný. Zamčený, na kolenou, s tvrdým ptákem, který neměl šanci se uvolnit, jsem jí dával to nejlepší, co jsem mohl. A ona to brala. Sténala, tlačila se mi na obličeje, prsty mi zarývala do vlasů.
Její vyvrcholení, přišlo jako vlna. Celé tělo se jí otřásalo, křičela mým jménem smíchaným s tichým „můj chlapec…“, a já jsem jí dál lízal, dokud se úplně nevypařila. V tu chvíli jsem cítil takovou lásku a oddanost, že mi málem tekly slzy.
Když se uklidnila, otočila se, vzala mou tvář do dlaní a dlouho se na mě dívala. V očích měla slzy i úsměv.
„Ty jsi fakt můj,“ zašeptala a políbila mě na čelo. „Myslela jsem, že tě chci odemknout… ale ty jsi mi právě ukázal, že být zamčený, je pro tebe cesta.“
Potom mě objala, přitáhla si mě k sobě a dlouho jsme leželi v objetí. Já pořád zamčený, s bolestivou erekcí a sladkou bolestí v srdci. Ona spokojená, hrdá a zamilovaná.
Ten večer jsem pochopil dvě věci:
Že ji miluji víc než svou vlastní svobodu. A že ona mě miluje takovým způsobem, že mi tu svobodu nikdy nechce vrátit.
A já jsem s tím byl a jsem dodnes naprosto šťastný.