Tanečnice

Právě teď
Když je půl třetí ráno
Přesně ta doba
Kdy po hraní
Klavírista si dá poslední pivo na piáno
V tu chvíli, kdy v sálech světlo hasne
Zamyslíš se a řekneš si:
Ach vy ženy, jak jste krásné.
Ženy, jenž jistého času nazval jsem prostě víly
Aniž byste si to třeba zasloužily
Ženy, ze života mého
Života letitého.

Různě posbírané po dnech
Tak jako filatelista sbírá třeba známky
Jenž pak kvůli pořádku
V albu pečlivě skládá do řádků.
Tak básník ve mně, chce-li se mu zrovna básnit
A trochu ty vaše tváře zkrásnit
Básník, jenž tak slova skládá
Pro tu, co někdy večer usedne si ráda
Začte se.
Zamyslí se
O čem ten blázen bude psát?
A mohl by mne mít i rád?

A básník?

Proč a nač,

dál měl bych vlastně psát?

Pro koho?

Někdy slov hodně

a jindy nemnoho.

Téma
I když asi se to nemá
Kolikrát se nemění
V tom je to zvláštní umění
Snad i trochu kouzla
Po půlnoci,
Kdy naposled tanečnice
Z tyče na zem

či jen na zlomenem podpatku sklouzlá
Pomyslí si, v duchu,
Jestli pak mi řekne: Lásko?
Když finančně už je v suchu
Nevím, vždyť jsem jen Život, krásko
Donese se jejímu uchu.

Myslím, že žena je ráda
Když se o ní píše
Když se o ní skládá
Kdy leží na svém břiše
Či ukáže hned záda
Ano, myslím že to ženu těší,
Tedy
jen do času,
kdy onu ženu jiná žena střídá,
ale na tom není žádné vědy.

Básně jsou různé
Dají se jimi opěvovat Bohyně,
Krajiny,
Chvíle pod stromy a tak
Básník, ten pán slova
Strůjce poetiky
Investor romantiky
Děje i erotiky
Kdyby možná někde v nočním baru
Jenom tak, hral na kytaru
Pak dal si sklenku skotské whisky
Pohledem se dotkl očí
Té dívky, co se zrovna točí
A ona se pak ve své mysli
Tiše zeptá: Nač teď myslí?

Chladná
Jako kov té lesklé tyče
Na níž dennodenně cvičí
Nač může myslet muž
Pod vlivem alkoholu
Když ona lítá vzhůru, dolů
Jak asi kov té chladné tyče
Působí na ty stydké pysky

Stydké pysky její píče
A vnést do veršů trochu sprostoty
Pro jiné Franty, Mirky, Doroty.
A závěrem si říct:
No, ta mě zase zabije.
Až jednoho dne jedna

si to bude číst.