Domácí vězeň

Venku prší a všechno za okny normálně pokračuje dál, ale tady u Tebe mám pocit, že čas úplně stojí. Klečím na zemi u Tvých nohou, nahá, s obojkem kolem krku. Jen čekám. Na Tebe. Na další slovo nebo dotek.
Ty si mezitím v klidu děláš svoje, jako bych tam skoro ani nebyla. A právě to mě ničí nejvíc. Ta ignorace. To, jak si mě nevšímáš, zatímco mě bolí kolena a celé tělo je napjaté z toho, jak dlouho musím vydržet bez pohnutí. Přesto se neodvážím udělat jediný pohyb bez dovolení. Každá vteřina ticha mě nutí přemýšlet jen nad Tebou. Nad tím, jestli se na mě znovu podíváš. Jestli se mě dotkneš. Jestli budu hodná tak, jak ode mě čekáš.
Pak jen zvedneš oči od telefonu a já okamžitě zpozorním. Přitáhneš si mě za obojek blíž k sobě a pevně mě chytíš za bradu, abych se Ti podívala do očí. Ten pohled mě vždycky odzbrojí. Je v něm něco tvrdého, temného, ale zároveň přesně to, co mě k Tobě táhne. Něco, kvůli čemu vedle Tebe ztrácím všechen odpor a chci se ti jen podřídit.
„Tak co, chceš být hodná?“ řekneš tiše a já rychle přikývnu, protože přes roubík stejně nedokážu nic říct. Jen se na Tebe dívám tím zoufalým pohledem, který prozrazuje víc než slova.
Musím za Tebou po čtyřech až do ložnice, poslušně a bez odporu. Tam už na mě všechno čeká. Když se k Tobě přiblížím, chytíš mě tentokrát překvapivě jemně za pas a pomalu mě položíš na postel, jako bych byla něco křehkého jen pro Tvoje ruce. Ten kontrast mezi Tvou tvrdostí a tou krátkou něhou mi úplně zamotá hlavu. Připoutáš mi ruce nad hlavu, roztáhneš mi nohy a já se pod Tebou cítím úplně bezmocná. Přesně tak, jak chceš. Nemám kam utéct, nemám se čeho chytit. Jen Tvého hlasu, Tvých rozkazů a toho zvláštního pocitu bezpečí.
Když mi nasadíš svorky, vyhrknou mi do očí slzy, ale Ty nepovolíš ani o trochu. Jen si dáváš záležet, aby každý milimetr tlaku byl přesně tak intenzivní, jak potřebuješ. Necháš mě chvíli jen tak ležet v tom napětí, zatímco prsty pomalu přejíždíš po mém těle a sleduješ každou reakci. Každé cuknutí, každý roztřesený nádech Tě jen nutí pokračovat dál.
Pak po mně přejedeš rukou níž a necháš mě zachvět se ještě víc, když mezi moje stehna přiložíš studenou hračku. Nejdřív ji jen lehce přitiskneš k mé kůži a pomalu s ní přejíždíš tam, kde víš, že mě tím dostaneš nejvíc. Dáváš si záležet na každé vteřině toho napětí, zatímco mě držíš pevně za stehno, aby ses mohl dívat, jak se pod Tebou třesu.
Občas ji přitlačíš víc, jen na chvíli, a pak zase ustoupíš, jako by sis schválně pohrával s tím, jak zoufale chci víc. A Ty to moc dobře víš. Slyšíš každý přerušovaný nádech, každý tlumený zvuk, který přes sebe sotva dokážu zadržet, a tebe to baví ještě víc. Prsty mi zatím pevně svíráš boky a občas zataháš za obojek tak akorát, abych nezapomněla, komu v tu chvíli patřím. Celé moje tělo je napjaté, citlivé na každý dotek, a Ty si s tím dáváš načas, jako bys chtěl, abych se z toho pomalého mučení úplně ztratila v Tobě.
Když už je to napětí k nevydržení a moje tělo se v poutech nekontrolovaně třese, nakloníš se ke mně úplně blízko. Cítím Tvůj horký dech na svém krku, přímo u obojku, a Tvůj hlas, který je teď mnohem hlubší.
„Takhle tě chci mít, holčičko,“ zašeptáš tak tiše, až mě zamrazí. „Zlomenou, mokrou a s vědomím, že neuděláš ani pohyb, který bych ti nedovolil.“
V tu nejméně možnou chvíli prudce zvýšíš intenzitu a mým tělem projede tak silná vlna, až se křečovitě prohnu v zádech, ale provazy mě nepustí ani o milimetr. Drsně mě drží na místě, zatímco moje svaly jsou v křeči. Chci křičet, chci se té vlně poddat, ale Ty mě volnou rukou chytneš pod krkem. Nutíš mě se ti dívat do očí, zatímco mě to mučivé blaho trhá na kusy. Nedovolíš mi se ztratit. Nutíš mě vnímat každou vteřinu mé porážky.
A ve chvíli, kdy se moje tělo konečně zhroutí v naprostém vyčerpání, všechno utichne. V místnosti je slyšet jen můj přerušovaný dech a déšť, který venku bubnuje do oken.
Sundáš mi pouta. Přitáhneš si mé bezvládné tělo k sobě a zabalíš mě do své náruče. Ta náhlá, ochranitelská něha je pro mě v tu chvíli silnější než všechna ta bolest předtím. Hladíš mě po vlasech, zatímco se mi nohy ještě třesou od té rozkoše.
Jsem Tvoje věc. Tvoje zlobivá holka, kterou jsi právě teď znovu naučil, kam patří