Láska za časů korony (1.)

"Tak vstáváme!" "Počkej, kam tak spěcháš?" "Musím jim přece připravit snídani..." "To vydrží, mají tablet." Bára se už zvedá z postele, ale když natáhnu ruce a vklouznu jí pod spací tričko, povede se mi zachytit pod ním nahá prsa, která se jí pohybem krásně zhoupnou a neplánovaně přistanou v mých dlaních. Rychle je sevřu, aby se z mé moci hned nevymanila, přitom vnímám jejich plnost a pružnost i příjemné teplo, jak je prsty chtivě hnětu a mačkám. A samozřejmě i tuhost rychle nabíhajících bradavek na vrcholcích obou ňader, která dopředu usvědčuje případné Bářiny protesty z neupřímnosti. Důkladně laskám ty houpavé hrušky s rychle se vztyčujícími a tuhnoucími dudlíky, díky jejichž tisknutí Bára na chvíli zapomene klást dobrými mravy předepisovaný odpor, přivře oči a přerývaně zavzdychá. Uvězním jí bradavky mezi palci a ukazováky, několikrát po nich přejdu od špiček až na vrásnící se dvorce a pak za ně důrazně potáhnu. Vzdychne víc, oči zavře pevně a pokusí se zvednout; ne ale aby se vykroutila z mého stisku, ale naopak aby se jí prsa, pevně mnou držená, tím pohybem celá propnula. Nepustím, ještě víc sevřu, Bára vystupňuje protitlak a nechá si vrcholky možná až trošku bolestně napjatých koz slastně drtit mými prsty, zatímco zrychleně dýchá. Čurák se mi zvedá a prudkou erekcí se mi přimkne k břichu, nejradši bych svou ženu hned stáhl pod sebe, nalehl na ni a našel si cestu mezi její stehna... Což se pochopitelně nestane, protože navzdory očividnému vzrušení u ní rodičovská zodpovědnost opět zvítězí nad touhami těla, takže zrovna když propadnu pocitu, že pohupování hrudníku, kterým si dráždí vrcholky koz, uvězněné mezi mými prsty, signalizuje ochotu podvolit se mi a konečně roztáhnout nohy, vysmekne se mi a s omluvným úsměvem peláší z ložnice. Připadám si, kdo ví po kolikáté, jako úplný kretén, navíc s beznadějně ztopořeným ptákem, takže musím chvíli čekat, než vzrušení opadne a můžu za zbytkem rodiny do kuchyně.

Tam si jen potvrdím, že Tomík i Karolínka by skutečně rodiče hned tak nepostrádali; Tom s odhodláním v tabletu drtí armády vesmírných vetřelců, zatímco jeho sestra vše sleduje a podle obdivného výrazu pro jednou staršího bratra nepovažuje za beznadějného blba. Bára přesto alibisticky rotuje mezi toustovačem a lednicí, a jakkoliv se jí přes tričko na pohupujícím se poprsí stále lákavě rýsují odeznívajícím vzrušením napružené bradavky, je jasné, že dnes ráno mám zase smůlu. Když se pokusím o nemožné a v zákrytu lednice ji nenápadně znovu zkusím chytit za prsa, jen ze sebe udělám většího pitomce. Děti sice dál nejeví známky toho, že by s námi sdílely tentýž vesmír, ale Bára se mi rychle vykroutí a hlasitě oznamuje, že školní vysílání začíná už za půl hodiny, což děti přiměje se neochotně vrátit z galaktických dálav a vzít mi naději na pár vteřin nezávazného muchlování. S odevzdaným výrazem odcházím k počítači, abych vytiskl pracovní listy, zatímco Baruna s očividným ulehčením servíruje snídani. Většinu světa už několik týdnů svírá pandemie koronavirové infekce, nás čeká další den domácího vyučování a pokusů o "home office", zatím vyznívajících podobně nepřesvědčivě jako mé snahy o dobytí Bářina klínu. Dny karantény přibývají a ponorka na nás postupně doléhá stále tíživěji. Nejdřív nás omrzely vládní tiskovky, pak i jejich parodie. Jak se nečekaná situace protahuje, všichni jsme už trošičku otupělí. Když syn zasedne k mému notebooku, aby si vyslechl frontální útok třídní učitelky, stíhané hrůzou, kolik látky patrně zůstane neprocvičeno, takže mě zbaví možnosti pracovat, sednu si s Karolínkou k televizi a pomáhám jí při programu pro prvňáky. Dnes mají matematiku, do jejíchž tajů je uvádí příjemná blondýnka, i přes roušku usměvavá a s roztomilým moravským akcentem. Cudná halenka, odpovídající dětskému programu, se jí na hrudníku jen decentně, ale tím sympatičtěji vzdouvá a spíš naznačuje než odhaluje obdařenost ženskými půvaby, přesto, jak se naklání nad malými počtáři, se jí to sem tam pod ní hezky zavlní... Můj zájem o fešnou moravskou učitelku částečně pramení z rostoucí sexuální frustrace, ale nejen z ní. Čím dál víc sílí můj pocit, že ji odněkud znám. "Baru, pojď sem. Koukej, kdo je v telce!" Má žena se zpytavě zadívá a přikývne. "No jo, máš pravdu. To je přece Majda." Naše spolužačka z vysoké. "Tak ona zůstala v oboru... To se cení!" "A sluší jí to, viď?", rýpnu si. "Trochu asi přibrala, ale hlavně tady...", opíše si Bára výmluvný oblouk před hrudníkem. "Páni, už je to pár let, co? Nedostupná Majda. S tou jsi tenkrát určitě nic neměl, to jsem klidná.", mávne rukou a jde udělat kafe.

To já se naší bývalou spolužačkou s chutí kochám dál, tenhle týden programu pro prvňáčky asi budu věnovat větší pozornost. Karolínka je úplně nadšená, s jakou pozorností jí dnes s matykou pomáhám. Nedostupná Majda, která právě na obrazovce kouzlí s kostičkami, si za dob našich studií svou přezdívku vysloužila díky vztahu s klukem z FTVS, který už tehdy měl profi smlouvu v týmu amerického fotbalu. Ani jsme se tenkrát u ní o nic moc nesnažili, dvoumetrovému obrovi s vytesanými svaly se nedalo konkurovat. Byla přes obor, ale znali jsme se díky některým společným přednáškám a především její brigádě ve studentském baru kousek od fakulty. "S tou jsi tenkrát určitě nic neměl...", Ta Bářina věta mi v hlavě zní i po obědě, kdy na chvíli rodinnou izolaci opustím, abych se na otočku stavil v práci pro pár zapomenutých souborů, které nemám na sdíleném disku. Zatímco projíždím nepřirozeně poloprázdnými ulicemi města, nořím se do vzpomínek. Majda byla klasická veselá Moravanda, které to šibalsky hrálo v očích a na slovní úrovni i hezky jiskřilo, ale opravdu jsem si od vzájemného škádlení především přes barový pult nikdy nic nesliboval. A to přesto, že jakkoliv zachovávala věrnost svému panu Dokonalému, na slovo ani úsměv skoupá nebyla. Nebyl jsem určitě jediný, kdo do toho baru chodil i kvůli ní. Bylo to tuším na konci druháku, semestr se lámal do zkouškového období, mně se na jednom z předtermínů zadařilo a čekal jsem tam na zbytek party půl odpoledne. Venku to vonělo začínajícím létem, Majda a Káťa za výčepem v úsporných šatičkách dělaly reklamu na krásno a jejich ochota nechat mě bavit je v prakticky prázdném podniku nezávaznou konverzací mi pomáhaly neopít se během čekání na kamarády. Z principu jsem přitom věnoval víc pozornosti Kátě, které se "nedostupná" rozhodně neříkalo a už jsme spolu měli za sebou několik muchlování po zavíračce; při jednom se dokonce nebránila nechat mé ruce zkoumat krajku kalhotek pod vyhrnutou sukní, ale někdo nás tenkrát vyrušil a už jsme na to pak nějak nenavázali. Možná i proto, že v rámci naší party začal být očividný ke mně směřující zájem jisté Báry, která později toho léta korunovala své snažení úspěchem, jehož dva nejočividnější plody mi před chvílí mávaly při odjezdu za oknem. Toho odpoledne se ale Káťa smála mým vtipům tak, až se přitom zakláněla, což možná dělala záměrně, protože při tom tím nejhezčím způsobem vynikal fakt, že pod šaty nemá podprsenku. Neměla poprsí nijak omračujícího objemu, ale hezky tvarovaná malá kůzlátka, na začátku léta ještě neopálená, se jí v hlubokém výstřihu vlnila nadmíru svůdně. K mému překvapení si ale na jeptišku nehrála ani Majda, dokonce postupně ve škádlivé konverzaci převzala hlavní roli. Nemohlo mi uniknout, že taky na barmanku na začátku směny relativně často upíjí ze skleničky bílého. "Majdule, neblbni. A přestaň chlastat.", zadržela ji nakonec Káťa a vyslala směrem ke mně varovné mrknutí. Když blonďatá Moravanda vzdorovitě pohodila hlavou a na chvíli nás opustila, naklonila se ke mně, jistě ne náhodou tak, aby mi svoje pružné kozičky opřela o ruku, a spiklenecky mi prozradila, že Majdu ten její Adonis zřejmě už nějakou dobu podvádí s nadprůměrně vyvinutou lyžařskou instruktorkou.

"Včera je přistihla, jak si to rozdávají u něj v bytě.", sdělila mi důvěrně s přehnaně teatrálním zděšením, své vnady stále na mé ruce. "A prej ta dotyčná má kozy jak vozy, říkala Majdule. Nás dvě strčí hravě do kapsy. Což u mně není žádnej velkej problém, to víme...", vyžádala si nezbytnou dávku ubezpečování, jakou mají holky s menšími ňadry sem tam zapotřebí. Přispěchal jsem s ujištěním, že v tom směru je Káťa vybavená naprosto ideálně, což kvitovala pobaveným kývnutím a nechala své skromné poklady překulit se mi po předloktí. "V pořádku, lichotníku, na tvou licoměrnost bude pamatováno. Máme ale jinou práci. Naše kámoška je nýčko dost nasraná na celý svět a hodlá vyvádět skopičiny. Nemohl bys ji nějak zabavit? Jinak se mi tu do hodiny zruší, Edita přijde až v osm a já to sama nezvládnu." "Jak ji mám jako zabavit? Hučím tu do vás už hodinu, ale maximálně jsem ji rozesmál, to očividně její chuť na bílý nijak nesnižuje." "Sakra, nestuduješ na učitele? Buď kreativní.", zvedla Katka oči v sloup, naposled mi dala pocítit pružnost poprsí a vzdálila se. "Kačule, potřebujeme přerazit sud.", zahalekala vzápětí Majda. Katka ke mně vyslala významný pohled ve smyslu 'No vidíš, ty nedovtipný, teď se snaž.', načež zajódlovala jako alpská selka, že teď nemůže, ale nějaké ochotné ruce se jistě najdou. Popohnán okolnostmi, zamířil jsem do zázemí, kde se u chlaďáku skláněla Majda nad sudem a očividně jí nedělalo žádné starosti, že jí v té póze minišaty odhalují nejen krásné nohy, ale i spodní linii oblé křivky zadečku nad nimi, a to až po krajkový lem lákavě zaříznutých brazilek. "Dneska je vážně horko, co?", plácl jsem beze smyslu při pohledu na tu nádheru. "To tě napadlo u otevřenýho chlaďáku?", otočila se Majda s výrazem psychiatričky, diagnostikující mentální retardaci, dál ale stála zpola ohnutá o vykulený sud. Pak si všimla mého pohledu a ušklíbla se. "Jo takhle... no jo, horko, je mi strašné horko....", začala teatrálně vzdychat jako herečka v béčkovém filmu pro dospělé a přejela si prsty v záměrně protahovaném gestu po linii zadečku, takže si na chvilku vyhrnula šaty ještě víc. "Je hrozné horko... potřebovala bych se zchladit...", pokračovala v monologu a k mému údivu si vzápětí zahákla palce za gumu kalhotek v pase a začala si je popotahovat níž a níž ... až se jí přehouply přes pružné půlky a sjely na stehna, odkud si je vzápětí pohozením boků dostala na kolena a pak ladně skopala až ke kotníkům. Zíral jsem jako uhranutý, jak si sedá obkročmo čelem ke mně na sud, opírá se zády o stěnu a s přivřenýma očima si začíná hladit vnitřní stranu stehen, vyhrnovat po nich látku šatů výš a výš .... až vykoukla nádherná mušlička, pečlivě vyholená do čárky, jak to tehdy mladé slečny mívaly skoro do jedné, s hladkými závojíčky zatím přimknutými k sobě jako dvě půlky kávového zrna, ale po přejetí prsty se rychle rozebírající. Bylo jasné, že tu pracuje Majdina trucovitá snaha o pomstu za mileneckou zradu, podpořená půlkou láhve veltlínu, ale kdo by to v takové chvíli řešil... Nikdy předtím ani potom se mi podobně afektovaně vyprovokované spontánní milování na nepravděpodobném místě nepoštěstilo, tehdy jsem rychle přiklekl a začal co nejrafinovanějším lízáním její nastavené kundičky Majdě dokazovat, že ne všichni chlapi jsou nepoužitelní kreténi. Zatínala mi prsty do zátylku a nádherně mi tekla na tváře, když jsem zas a znova bořil obličej mezi obliny jejího horkého podbřišku, mezi rty vsával vzrušením naběhlý poštěváček, jazykem pronikal do dírky a kmital jím usilovně tam, kde jsem doufal v tajný spouštěč její rozkoše. Spíš jsem tušil, než se své pozice viděl, že Majda jednou rukou zpracovává přes šaty svá prsa, zatímco druhou se snaží balancovat na sudu, což se jí kupodivu podařilo až do šťastného konce, který jsem jednoznačně poznal podle zajíkavého vzdechu a spršky šťav, kterými mi zkropila tváře.

A dál ... vlastně už nic moc. Rozpačité pohledy stranou, nervózní pokašlávání, rychlé nalezené předtím lehkomyslně odhozených kalhotek, přihlazení pomačkaných šatů dlaní a zamumlání, že to zůstane mezi námi. Dopředu jsem se vrátil nejdřív já, Majda až za nějakou chvíli, i tak ve tvářích pořád půvabně zrudlá. Kačka si dala dobrý pozor, aby ji ani nenapadlo zvednout oči od sklenic, které právě usilovně leštila, bar se začínal zrovna plnit rozjásanými i zasmušilými studenty, to podle aktuálního skóre u zkoušek, ale žízeň měli všichni, takže brzy nějaké laškování vzadu u chlaďáku odsunuly do pozadí další zážitky toho večera. Většina z nás, pokud by si po letech vůbec vzpomněla, by si z něj asi vybavila zhrzenou medičku, vyprsenou v opravdu hodně velkoryse střižené halence, která s každým vypitým panákem stále zahořkleji opakovala, že ten debil jí vůbec nekoukal na kozy a pořád dokola chtěl ten pitomej Krebsův cyklus, až nakonec prohlásila, že ty kozy ukáže aspoň nám, což vzápětí i udělala, než ji kamarádky odtáhly na kolej. Nebyl jsem smutný, že zážitek s Madlou byl pro mě trošku bez pointy, protože jsem ji aspoň opravdu přivedl na jiné myšlenky. Snad že aspoň symbolicky dorovnala skóre se záletným přítelem, nechala po zbytek večera pití a do konce směny normálně fungovala. "Díky, léčiteli zlomených dívčích srdcí.", mrkla na mě šibalsky Katka a usmála se tak mnohoslibně, že jsem hned věděl, že mé trochu sporné hrdinství příležitostně nezůstane bez odměny. Tak už to na vysoké mezi studenty chodí, usměju se po letech při vzpomínce., zatímco přijíždím k sídlu firmy, kde pracuju. Parkoviště je v čase koronaviru téměř prázdné, na chodbách nepotkám živou duši, dveře do našeho rozlehlého open space jsou ale odemčené, a když vejdu, ve vteřině pochopím, proč. O původu zvuků, rozléhajících se dvojhlasně prázdnou kanceláří, není pochyb. Milující se dvojice, protože o nic jiného prostě nemůže jít, je sama sebou tak zaujata, že ačkoliv jsem nevešel nijak potichu, v jejich činnosti jsem je zjevně nevyrušil. Nemám žádné extra voyeristické sklony, ale pochopitelně jsem zvědavý, kdo že tu využil stavu pandemie k diskrétnímu dostaveníčku, a tak nenápadně manévruji mezi stoly blíž k souložící dvojici za zvuků táhlého sténání oné ženy na pozadí tlumených vzdechů jejího milence.

Ukrytý za jedním ze sloupů pak v šoku zírám, kdo že se tu oddává milostným hrátkám. Víc nepravděpodobnou dvojku bych asi nevymyslel; na židli sedí náš ajťák Radek, přezdívaný Kosmik, a s hekáním tiskne nahou zadnici účetní Jindřišky, která se na něm obkročmo za neustávajícího sténání nabodává rozevřenou mušlí na jeho trčící kládu. Klasický mileniál si to tu před mýma očima rozdává s kyprou maminou tří dětí, a zatímco zatíná prsty do jejích kulatých půlek, natřásajících se v rytmu jejích přírazů, marně lovím v paměti, kdy a jestli vůbec jsem ty dva viděl spolu promluvit. Zdánlivě nesourodá dvojice je ovšem v sexu očividně výborně sladěná, Jindřiška obratně jednou rukou udržuje rovnováhu o područku křesla, zatímco druhou střídavě podepírá svá bujná ňadra, vytažená z košíčků podprsenky, a přistrkuje je Kosmikovi k obličeji. Ten se snaží pusou zmocnit se vždy vrcholku jednoho z prsů, zatímco druhý se Jindřišce hází na hrudníku a hlasitě o něj pleská. "Jo, cucej....cucej, vycucej mi ty cecky!", drmolí udýchaná účetní, zatímco ajťák snaživě saje vrcholek kozy jako kojenec a dlaněmi dál svírá širokou zadnici, házející se nad jeho trčícím pérem. Kromě vzdechů šoustající dvojice a pleskání Jindřiščiných koz je nepřeslechnutelné i vlhké mlaskání, se kterým Kosmikův ocas projíždí její píču. "Ježiši, jo, joo, joooo....!", sténá Jindřiška a přiráží tak, že židle pod nimi hlasitě skřípe; podle frekvence, s jakou kmitá boky, se očividně blíží k vrcholu. Kosmik pustí její prdel, na jejíž světlé kůžu zanechaly jeho dlaně růžové otisky, které by Jindřiška doma asi těžko vysvětlovala, oběma rukama se vrhne na bujně se přelévající dudy své vrcholící milenky a citelně je dlaněmi plácá, chytá za světle růžové bradavky, naběhlé do podoby dvou výrazných špuntů, a tohle ne právě ohleduplné dráždění jejích koz účinek pohybu jeho čuráku Jindřinou kundou ještě znásobí, takže blonďatá mamina se vzápětí zakloní, na vteřinu zmlkne, a pak se rozkřičí, skoro chroptí a frenetickými pohyby pánve se naráží rozkrokem na Kosmikův ohon v nastupujícím orgasmu. Ten je očividně pořádně intenzivní, protože až po chvíli se pohyby jejích boků stanou nepravidelnými a pomalu se zastaví. Kosmik, doslova zavalený jejími kozami, pod tíhou té ženské nádhery tiše heká, ale ani on nepřijde zkrátka. "Už budu....chci do tebe!", zafuní, ale Jindřiška mu s převahou dobrých deseti let tuhle slast vystříkat se do její projeté kundy odepře, možná nerada, a rychle se z něj sesmekne, až to hlasitě mlaskne, jak jeho klacek vyklouzne ven. "Promiň.... víš, že to nejde!", špitne omluvně a klesne před neukojeným ajťákem do pokleku. "Ježiši, já tu tvoji kládu miluju...", šeptá láskyplně a chvilku si otírá vzrušením prohnutý a její vlhkostí se lesknoucí čurák s přivřenýma očima o tváře, než rty obejme tmavě fialový žalud a začne po něm klouzat. Nekouří Kosmika nijak hluboko, to by se při jeho proporcích asi bez dávení neobešlo, pomáhá si přihoňováním a důkladným zpracováváním jeho koulí, ale nepochybuju, že i bez klišé pérem zpola udušených pornohereček si teď Kosmik musí připadat jako v ráji. Když Jindřiška nabere rytmus, nahé, visící cecky se stále naběhlými hroty na vrcholcích se jí začnou pohupovat, Kosmik si tiskne její blonďatou hlavu do rozkroku a s očima v sloup skoro až naříkavě sténá.

Uznávám, je to ode mě podlost, ale namyšleného ajťáka nemám rád, navíc mu vzhledem k vlastnímu aktuálnímu neukojení péči prsaté účetní dost závidím, takže se rozhodnu k poněkud trapnému kroku. Zrovna když Jindřiška na chvíli přeruší kouření a potrápí ho několika záměrně pomalými olíznutími jeho žalud, jakoby nic vejdu ze svého úkrytu. "Čau děcka, neměly byste šukat s rouškama?", zahlaholím s bodrostí moravského strejce, co přistihl cérečku se šohajem na seníku, takže oba od sebe okamžitě odskočí. Kosmik mě probodne nenávistným pohledem, zatímco udýchaná Jindra svádí boj o současné zakrytí si objemných ňader a nahého klínu, u prsatic jejích proporcí předem prohraný; zatímco šukáním krásně rozcapenou prcinu v houštině vlhkých světlých chloupků si dlaní zakryje, druhá ruka sama na zkrocení přírodních pětek rozhodně nestačí, takže z nich pořád přes úpěnlivou snahu vystavuje lákavě dost. "No nic, já si jen něco stáhnu z kompu a běžím.", ušklíbnu se a ponechám dvojici jejich osudu. Cestou domů se ale pocit převahy nad přistiženými kolegy rychle mění v hořkou závist. Jejich tajné spojení je při bližší úvaze čím dál menší záhada: dlouhým manželstvím určitě sexuálně znuděná Jindřiška našla v Kosmikovi, mladém a tělesně zjevně výtečně disponovaném, výkonného milence, a vysoký ajťák, který bývá po práci viděn se štíhlou mladinkou blonckou stěží dvacetiletou, je očividně silně vzrušován Jindřinými zralými půvaby, kterými je vybavena v míře, jaké se u své hubené bárbíny nikdy nedočká. Ti dva se určitě nebaví o literatuře ani nechodí spolu do divadla, ale zkrátka a dobře si sem tam vášnivě zapíchají. Prosté, ale očividně oběma vyhovující. Jindřiška má jistotu, že Kosmik se zrovna jí, prsatou mamčou od děcek, nikde jako trofejí chlubit nebude, on si zase jejím důkladným šoustáním zajišťuje oddanou milenku, která mladému hřebci svoje kypré půvaby ráda nabídne. Náš firemní kouč by řekl: win-win situace. Docela by se mi nějaká podobná hodila. Když dorazím domů, je k nějakému tomu milostnému vítězství docela příhodná situace: děti si hlasitě hrají na zahradě, zatímco Bára, pro ten účel svlečená od pasu dolů jen do kalhotek, myje koupelnu. "Víš, co bych potřebovala?", nadhodí z mého pohledu zcela jednoznačně. Když jí ale dám najevo svůj názor na správnou odpověď tím, že ji vezmu rukou výmluvně za zadek (a v duchu se neubráním otázce, jestli Jindřiška má větší...), vykroutí se mi a zvedne oči v sloup. "Myslíš taky na něco jinýho? Potřebuju ostříhat! To nevidíš ty odrosty?!" Domácí erotický uragán se opět odkládá.