Hra o čas

Hra o čas
Dokončil své dílo a obešel ji. Jeho hladové oči hltaly každý kousek jejího dokonalého těla. Stála proti němu, hrdě narovnaná, jen v černých kalhotkách, ruce za zády zavázané bavlněným provazem a až po lokty omotané červenou páskou. Z předchozích jeho pokusů se dříve či později dostala, teď ji ale pustit nehodlal.
„Patnáct minut…“ řekl a ukázal jí hodinky. Čtvrt na tři. Stačí se dostat ven do půl a má vyhráno. Proč jí ale dal tolik času? Minule jí to trvalo necelé tři minuty. Že by to tak komplikovala ta páska? Začala standartně – chtěla roztáhnout zápěstí od sebe. Věděla, že jí tam udělal ten samý uzel jako předtím. Páska ale držela a zdálo se jí, že se s každým pohybem víc a víc utahuje a lepí sama na sebe. Uviděla jeho úšklebek. Jen si nemysli, že máš vyhráno! Probodla ho pohledem a začala se snažit o to víc. Páska ale držela a lano bylo pevně utažené. A aby toho nebylo málo, její „věznitel“ udělal krok k ní. Dívala se mu vzpurně do očí a vnímala jen jeho samolibý úsměv.
„Já se ven dostanu…“ sykla, ale místo odpovědi ji vášnivě políbil a něžně pohladil po boku. Na chvíli zapomněla rozvazovat a zavřela oči. Užívala si tu chvíli, to jemné mrazení, které polilo její tělo.
„Nedostaneš…čtrnáct minut…“ řekl a znovu ji pohladil po boku. Tím ji probral. Začala škubat rukama a páska konečně vypadala, že by byla ochotná povolit. Ale jen vypadala. Vzpomněla si na to, jak spolu hráli jinou hru, tam přece stačilo soustředit se a zvládla jeho doteky i polibky hravě. Teď se bude jen soustředit na rozvá… Tělem jí projel elektrický impulz, jak jeho jazyk přejel po erotogenní zóně na jejím krku.
„Dohajzlu“ zaklela a znovu se zkusila soustředit na rozvázání lana a ne na jeho doteky, byť byly sebepříjemnější. On se ale nehodlal vzdát tak rychle. Přeci jen, teď před ním stála v celé své kráse, jen v jediném kusu oblečení, který jen dokresloval celou tu nádheru. A nemohla se bránit. Teď byla jeho. Její jedinou nadějí, jak se zachránit, bylo osvobodit ruce a tím vyhrát. Další dotek, tentokrát blíž jejím ňadrům, kousek od podpaží. Prohnula se jako luk. Nepřestal. Jeho ruce začaly být odvážnější a příjemné pocity jí pomalu halily mysl do temnoty. Přidal k tomu i rty a jazyk. Pomalu laskal její tělo jako by to byla ta nejsladší pochutina. Jeho vlhké rty tvořily cestičku po jejím krku, hrudi, bříšku, zatímco jeho prsty se jemně pohybovaly po stehnech, sem tam pohladily zadeček, občas ji přidržely za boky.
„Čas?“ vzdychla, aby alespoň na chvíli zastavila příval slasti, který jí dopřával. Podíval se na hodinky.
„Jedenáct minut.“ Odpověděl nevzrušeně. Jedenáct?!? Měla pocit, že ji už mučí celé hodiny a ve skutečnosti to byly tři minuty? Jestli to takhle půjde dál, tak zešílí! Začala neúprosně škubat rukama a lano pomalu povolovalo, takže už mohla prsty nahmatat první uzel. Díky bohu, standartní, jednoduchý. Asi jí to nechtěl udělat tak těžké…Začala nehty škrabat po uzlu a pomalu ho povolovat. To byl signál pro něj. Zaplavil ji polibky a nezdráhal se soustředit na ta nejcitlivější místa. Líbal vášnivě, hladil nebo lehce škrábal, a ať chtěla nebo ne, nutil ji přestat myslet na uzel a začít přemýšlet o tom, jaké by bylo dotýkat se jeho, oplácet mu slast, kterou jí momentálně způsobuje, jak moc by ho chtěla…
„Osm minut…“ řekl a vstal. Znovu se začala soustředit na uzel, zatímco ho pozorovala, jak si rozepíná košili, pak kalhoty, sundavá ze sebe jeden kus oblečení po druhém a měří si ji pohledem jako víře svou kořist. Jen na chvilku se musela podívat do jeho klína. Jeho chlouba se pevně tyčila vzhůru, a malá kapička na její špičce byla jasným důkazem, že si to užívá stejně jako ona. Kousla se do rtu a podívala se mu do očí. Na chvíli se zarazil. Tohle na ní vždy miloval. Nakonec se ale dal do pohybu. Obešel ji a zastavil se za ní. Lehce jí foukl na zátylek. Celá se zatřásla, kdo ví, jestli vzrušením nebo zimou. Začal ji hladit po ramenou, po rukách, po bocích a nakonec přejel prsty po páteři až nahoru k jejímu krku. Pozoroval, jak se její prsty perou s prvním uzlem a kontroloval, kolik jeho uzly a páska ještě vydrží. Buď to těsně vyjde nebo to těsně nevyjde…nebo tomu trochu pomůžeme…
Natiskl se na ni a dal jí tak možnost cítit alespoň přes látku kalhotek jeho mužství. Zbraň hromadného ničení, jak ji jednou nazvala. Stále si dával pozor, aby jí nechával dost prostoru pro manévry, a když mu omylem uštědřila štulec loktem, ani se nehnul. Její ruce stále zápasily s provazem, její prsty ale po chvíli nahmataly něco jiného. Měkkého, nalitého a vlhkého.
„Doprdele…“ řekla a její prsty se samy od sebe přestaly zajímat o uzel. Kdo by taky odolal, musela ho pozlobit, trochu mu to vrátit. Prsty objímaly, lehce hladily a mačkaly jeho špičku a ona slyšela, jak za ní těžce oddychuje. Teď má chvíli čas! Opustila prostor jeho klína a začala vehementně rozvazovat lano. To ale byl signál pro něj. Odhrnul jí lem kalhotek a svou chloubu zasunul pod ně. Oba slastně vydechli, když se dotkli kůže na kůži. Začal se pohybovat a jeho úd klouzal ve žlábku mezi jejími půlkami. Cítila, jak každým pohybem napíná látku kalhotek a její motorické schopnosti opět rapidně klesaly pod návaly horka. A když ji objal, pohladil po bříšku a jeho ruce vklouzly do jejích kalhotek, na chvíli musela přestat, aby se nadechla. Několikrát se zhoupla v bocích a pobídla ho tak k většímu výkonu. Jeho prsty se vmasírovaly mezi její závojíčky a ona zalapala po dechu.
„Přidej, takhle prohraješ…“ rýpl do ní, čímž udeřil na správnou strunu. Nesnášela, když ji takhle popichoval. Chtěla mu jednu vrazit, ale nemohla.
„Poslední čtyři minuty…“ zašeptal jí do ucha a lehce ho skousl. „…a ty si hezky protrpíš …“ zašeptal a elektrizující pocit jí roztřásl nohy. Drapnul ji jednou rukou za vlasy a tou druhou za svázané ruce. Ať chtěla nebo ne, musela se mu podvolit. Ohnul ji v pase a položil ji na desku stolu. Byla v ideální pozici a její svázané ruce jí nedovolily se bránit. Teď si s ní může dělat, co chce…Chytil ji za boky a začal nekompromisně přirážet. Cítila, jak se tře celou svou délkou mezi jejími půlkami a jeho mužství jako lehce pulzovalo, což bylo více než příjemné. Jeho ruce ji pevně držely za boky a jeho vzdechy rezonovaly místností. A pak lano povolilo. Rychle ho ze sebe začala sundávat a nová vlna adrenalinu ji poháněla k dalším výkonům. Už zbývá jen ta páska, pevně svázaná okolo jejích předloktí několika pásy. Zatahala jednou, podruhé, potřetí vší silou a páska vypadala, že povolí, když tu najednou…
Ztuhla a orosil ji pot. Špička jeho chlouby se totiž dostala mezi její závojíčky. Byla jako dravec čekající na kořist. Nešla hlouběji, ale ani pryč. Zůstávala na krajíčku.
„Co…co děláš?“ zeptala se a v hlase se mísil strach se vzrušením.
„Máš poslední minutu…“ řekl, ale nehýbal se.
Začala zápasit s páskou, napínala všechny svaly a cítila, jak páska pomalu povoluje. Každým pohybem se ale jeho špička otírala o její závojíčky a její fantazie sabotovala její snažení. I přesto první páska povolila a spadla. Vítězství bylo na dosah, bude těsné, ale je tu šance! Druhá páska povolila. Její hlavu zaplavovaly příjemné pocity a když zavřela oči, kmitaly před ní představy a vzpomínky, díky nimž zapomínala na svůj úkol. Slyšela ho nad sebou, jak oddychuje, ale trpělivě vyčkává. Nejspíš se dívá na hodinky. Třetí a čtvrtá páska s prasknutím spadly na její záda a už zbývala jen jediná. Už neměla sílu, ale snažila se ji přetrhnout. Cítila, jak pomalu povoluje, jak se natahuje, jak…
„Konec…prohrálas.“ řekl a poprvé přirazil…