Z deníku "Amatéra" – představení

Čtvrtek a já po dlouhé době zjistil, že mám v kanceláři po dopoledním maratonu jedné schůzky za druhou „dlouhou chvíli“ a sám jsem nevěděl, co budu dělat, když další schůzka mi začínala až tři hodiny po poledni. Kávu po obědě jsem již měl a bezduché brouzdání po internetu mě přestalo bavit.

Seděl jsem za stolem, pozoroval z okna terasu, z které mám výhled na celou Vltavu a v tu chvíli vyšla ven naše nová kolegyně, která k nám na patro nastoupila na začátku měsíce.

Do dnešního dne jsem měl pouze možnost ji poznat při občasném setkání na chodbě, případně v kuchyňce při přípravě kávy. Dnes byla oblečená v klasickém kancelářském kostýmku, který zdůrazňoval její krásně tvarovanou postavu, kde se především vyjímal její, zřejmě častými návštěvami fitness, pevný a zaoblený zadeček. Nedalo mi to a rozhodl jsem se, že je na čase se jít vyvětrat na čerstvý vzduch a nenápadně zkusit se o ní dozvědět více.

Při příchodu na terasu s sebou, vzhledem k tomu, že byla otočena ke vstupu zády a po mém hlasitějším pozdravu, lehce trhla a mě došlo, že jsem ji zřejmě vylekal v myšlenkách, které zřejmě řešila ve své hlavě. Úvodní dialog typu zdvořilostních frází se následně přehoupl do přátelské konverzace, která probírala témata ohledně náplně práce, vztahů mezi kolegy, trávení volného času atd. a já se najednou přistihl, že jsem ji přestal vnímat a bezduše si ji začal prohlížet s představou, jak taková žena může vypadat a chovat se v mnohem odvážnějších situacích.

Po příchodu zpět do kanceláře jsem si sedl a chvíli koukal ze svého místa zpět na terasu, kde jsem s ní před chvíli stál a uvědomil si, že taková „amatérka“ v kolektivu, je vlastně něco, co zde dlouho chybělo a najednou jsem mi prolétla hlavou myšlenka, že vlastně už je to několik měsíců, co jsem se nepodíval na mnou, dříve oblíbený web amaterů. Stránky, které jsem dříve hodně navštěvoval, a i díky nim zažil mnoho zajímavých příběhů…

Pokuď bude zájem, rád se postupně s Vámi o některé podělím…

Krásny zbytek čtvrtečního večera a nezapomeňte, život se má prožít, ne přežít