Pitomá ranní pondělní kolona aut se vleče, chvílemi stojí již hodně dlouho na jednom místě. Nicméně na ten semafor, co to zpomaluje, už jsem se nějak došoural a koukám po autech kolem sebe. Vedle mě v sousedním pruhu sedí za volantem řidička, dlouhé černé vlasy a krásná tvář...trochu se povytáhnu a vidím, že má na sobě krásné letní šaty, modré s krásným výstřihem. Ze svého pohledu nedokážu posoudit, je-li nahoře bez nebo má podprsenku, ale ten dekolt je výstavní. Tak akorát na povzbuzení chutě..padne zelená na semaforu a kolona se rozjíždí, no co se dá dělat, už tu krásnou dámu asi nikdy nepotkám.
Konečně dojedu do práce a jdu k výtahu, ještě pořád mám v hlavě ten pohled do neznámého dekoltu, takže ani pomalu nevnímám, že k výtahu přišli další lidé. Teprve po nastoupení a pozdravech jsem si všiml, že s námi jede moje kolegyně z vedlejšího oddělení, se kterou jsem se před měsícem seznámil na firemním večírku. Má krásné letní šaty, do žluta zabarvené, s moc hezkým dekoltem, byť její ňadra nejsou nijak moc "naducaná". Ale ty nohy, krásné dlouhé nohy až do nebe...po vystoupení a pár zdvořilostních fázích se domluvíme na společném obědě a za pár hodin již spolu konverzujeme v restauraci. Co je nového, jak je to těžké se šéfem, personální změny u nás...je toho dost a rozhovor příjemně plyne. Teprve po nějaké době si všimnu, že Pavlína, jak se kolegyně jmenuje, nemá podprsenku, její ňadra jsou sice menší, ale krásně pevná...a hezky se jí postavili bradavky, krásně se pod šaty rýsujou. "Já vím, že mám malá prsa, ale už to s nimi v životě nějak doválčím" najednou slyším z jejich úst a uvědomím si, že jsem se zahleděl do jejího dekoltu déle než je obvyklé. Směje se při tom, je milá a ani stín nějakého pohoršení, naopak je pobavená. "Máš je krásná a ten dekolt je perfektní" odpovím a zároveň si uvědomím, že se zase tak dlouho neznáme, tak ze mě vyjede i omluva. "To je v pohodě, stává se to a navíc, když ty moje bradavky jsou zlobivé a chtějí se ukázat, tak co mám dělat", směje se. Má bezva smysl pro humor, baví mě to s ní.
Ale všechno jednou končí, i oběd a už jsme opět ve výtahu, hola hola, práce volá. Ani nevím jak, ale hladím ji po ramenu a děkuji za krásnou společnost při obědě. "Také se mi to líbilo" říká Pavlína a navrhuje odpolední kávu. "Mám pro tebe překvapení a jsem zvědavá, jestli máš rád to, co si myslím", říká a já přemýšlím, jestli správně odhadne, že mám rád velké Latté. Což opravdu mám. "Těším se" a přitom se ke mně nahne a dá mi pusu na tvář, velmi lehce se dotkne mé ruky svým levým ňadrem a já...normálně zčervenám. Najednou je pryč a já si uvědomuji, že jsem vzrušený až běda. Už aby bylo odpoledne...
Podobné povídky
-
Tento příběh se nikdy nestal....a navazuje na povídky: VEČER SE SUBINKOU - Budeme pokračovat? VEČER SE SUBINKOU - Potrestaná Znovu klečíš na všech čtyřech a necháš si ode mně masírovat kundu a…
před hodinou 0 44 1 -
Příběh není skutečný, osoby ani činnosti v něm popisované jsou čistá fikce za účelem zábavy. Případná podobnost s konkrétními věcmi, lidmi nebo místy je čistě náhodná. Třásly se mi ruce, když jsem…
před 2 hodinami 0 113 2 -
Ten den mě ta hrozná chřipka úplně odrovnala. Hlava mi třeštila, celá jsem se klepala zimnicí a neměla jsem sílu ani dojít do kuchyně pro čaj. Zabalila jsem se do peřiny až po uši a modlila se, ať už…
před 2 hodinami 0 78 1 -
Ani nevím, jak jsem se tam ocitl. Ale šel jsem prostě zase okolo. Bylo sice teprve odpoledne, ale už jsem popil pár piv a domů se mi moc nechtělo. Tak jako tak, byl jsem zase najednou u té hospody.…
před 3 hodinami 0 163 4