Když už jeden navíc, tak jedině Zajíc

Jsme dva. Jsme pár a couráme tu i píšeme sem oba. Ale když už jsou jednou DVA, není občas od věci být i TŘI. Tohle je JEHO pohled jak být TŔI.
----------------------------------------------------------
Historie se opakuje, znělo Petrovi hlavou, když za všemi třemi zavíral dveře hotelového apartmá.
“Vezmi místo, já teď musím…” slyšel Janu, jak usazuje jejich hosta, Martina v pokoji. Pak už jen klapnutí koupelnových dveří.
Petr zatím také vešel do pokoje, z tašky vytáhl lahev Moravského Muškátu a podal ji Martinovi. ”Otevřeš to prosím?”
“No rád bych…” Rozhlížel se Martin trochu bezradně po okolí.
“Jo aha! Promiň.” hmátl Petr ještě jednou do tašky a hodil mu i otvírák.
“Koukám, že hotelový minibar ignoruješ, co?” Martin si uznale prohlížel etiketu a systematicky odstraňoval folii kolem hrdla lahve.
“Hezký večer si zaslouží něco lepšího, než lahev sladké Bohemky z ledničky.” odtušil Petr.
Sám zmizel ve vedlejší ložnici aby vybalil aspoň to nejdůležitější. Nespěchal a když byl hotový schválně se ještě chvilku jen tak díval, jak Martin staví na stůl sklenky a opatrně rozlévá víno. Docela rozuměl tomu, proč s ním Jana kdysi prošukala celou noc a pak o něm mluvila jako plyšovém zajíci. Ani po těch třech letech neztratil kouzlo svěžího a přitom už odrostlého kluka. Tak nějak mu to koukalo z očí i když si pěstoval vousy. I tenhle kontrast byl zajímavý.
Kdyby to tak chtěli naplánovat, nikdy by to nevyšlo. A přitom to byla úplná náhoda.
….
před třemi hodinami v hospůdce u vody

“Co je!?” Petr se skoro lekl, když do něj Jana vehementně šťouchla loktem.
“Vidíš toho kluka v modrý košili?”
“No…”
“Tamten u baru. Tak to je Zajíc.”
“Jako ten Zajíc?”
“Přesně ten.” zazubila se.
“Pozdravíš ho?”
“Asi jo, jestli Ti to neva.”
“Jen běž, zatím si odskočím.” oba se zvedli a než se jejich cesty k baru a na toaletu rozdělily, stihl ji ještě plácnout po zadku.
U baru nezůstali. Netrvalo to ani pár minut a Jana přivedla Zajíce k jejich stolu.
“To je Martin. Řekla jsem mu, že aspoň skleničku vína by si s námi vypít měl.” uvedla ho.
“Ahoj, nevadí…?” Martin se tvářil lehce rozpačitě, když si odsouval židli.
“Ani v nejmenším. Jsem Petr…” sklenky cinkly a hovor se rozproudil.
Za další hodinu zůstali u stolu zase sami. Martin zmizel na pány a Petr s Janou se na sebe mlčky dívali.
“Docela přesně Ti rozumím.” nadhodil po chvíli do ticha.
“No, je pořád dobrej.” zaculila se Jana.
“Svedeš ho?”
…
a zpět do apartmá

“Promiň Martine, ale pomohl bys mi s tím. Nějak se mi to nedaří…”
“Jako klidně, ale od kdy si holky neumí samy sundavat podprsenky?”
“Tahle je nová, ještě neochozená. A škrtí mě… Jooo, to je úleva. Děkuju!”
Petr se na to divadlo díval ještě stále opřený ve dveřích ložnice a bavil se. Jana to hrála skvěle. Až do poslední chvíle si před hrudníkem držela smotaný ručník aby Martin neměl pochyby, že ani odstrojení onoho kousku prádla nehrozí odhalením čehokoliv citlivého. Až když jí podal rozepnutou podprsenku z které se za jeho asistence vyvlékla, přibrala ji k onomu ručníku a obě ruce docela samozřejmě spustila dolů.
“Děkuju, gentlemane.” Otočila se a lípla překvapenému Martinovi pusu na tvář. Až pak odkráčela do ložnice vzít si tenké pruhované tričko, co se Petrovi tak moc líbilo a co napráskalo docela všechno.
“Tak na shledání po letech?” navrhl Petr přípitek a všichni tři nechali sklenky zazvonit o sebe.
Divadlo pokračovalo. K Martinově cti bylo třeba podotknout, že hru pochopil a přijal za svou. Celkem rychle mu došlo, že když se Jana z ložnice vrátila jen ve zmíněném tričku a kalhotkách (promiň, ale tý sukně mám už za celý den taky dost), nebude to jen obyčejná záliba v pohodlném odívání. Usadila se na pohovku přímo k Martinovi zatímco Petr zůstával dál pohodlně zabořený v křesle. Ne, opravdu nevypadal, že by měl cokoliv proti jejím provokacím.
“Jen abys byl v obraze, Jana na tu vaši noc vzpomíná dodnes.” ozval se Petr.
“Jo… ehmm, to já docela taky.”
“Pamatuju si to správně, že to bylo právě někdy koncem srpna? Asi jako dnes?”
“To jo, vlastně jsme tehdy pili i v tom samém baru.” Malinko se zavrtěl na pohovce a natočil se k Petrovi. I přes určitou nejistotu se Martin trochu zasnil. Možná i proto, aby tak získal čas k vyhodnocení toho, kam se ten rozhovor ubírá.
“Pozooor!” rozesmál se Petr a na poslední chvíli zachytil Martinovu skleničku, která se s prvním leknutím z Janina doteku málem poroučela na podlahu. “Toho vína by byla škoda.”
Využila tu nestřežnou chvíli, kdy se Martin soustředil na Petra, aby si k němu zezadu přisedla ještě o kousek blíž a zajela prsty do jeho ramen. Petr se vůbec nedivil té reakci. Moc dobře věděl, co Jana dovede.
“Takhle ztuhlý ramena si tehdy ještě neměl.” mručela si pro sebe a dál rozehrávala hru prstů a dlaní. “Koukej to dát dolů.” zamručela ještě jednou a bez čekání na svolení mu přetáhla košili přes hlavu.
Dalších pět nebo deset minut, kdy si Jana hrála s jeho zády. Položila si ho na břicho a obkročmo si nad něj klekla, aby se mohla pořádně opřít. Martinův šestý smysl nezklamal ani tentokrát, když mu napověděl, že tohle není chvíle, ve které by byla očekávána jakákoliv další konverzace.
“Otoč se!” pokojem ozvalo plesknutí přes Martinův zadek, kterým Jana rázný pokyn doplnila. “Tohle nepotřebuješ.” odtušila, když poslechl a s dechberoucí samozřejmostí mu stáhla šortky. “Takhle je to lepší.” pochválila své dílo a znovu si nad něj obkročmo klekla.
Teď už se o žádnou masáž nesnažila. Klouzala mu dlaněmi po hrudníku, krku, tvářích… se zalíbením mu projížděla prsty ve vlasech a škrabkala ho hranou nehtů ve vousech.
“Tohle si tehdy neměl. Sluší ti to.” bez varování se sklonila a políbila ho na rty. Ještě jednou, o kousek vášnivěji.
Ucukla mu, až když Martin zkusil iniciativu převzít. Koutkem oka mrkl co na to Petr, ale ten pořád nohu přes nohu, v ruce skleničku a pobavený pohled. Konečně si dodal odvahu, zvedl ruku a její doteky začal oplácet. Zprvu opatrně, hledal ten moment, kdy mu bude dáno najevo, že právě narazil na hranici, ale když ani ruka pod tričkem nebyla příčinou jiné, než spokojené reakce, odhodil obavy. Další Janin polibek a Martinovy ruce začaly využívat nabízených příležitostí plnou měrou. Celkem rychle zaparkovaly na jejím zadku ale když zkusil zajet pod lem kalhotek, dostalo se mu od Jany lehoulinkého políčku. Dlaní se mu opřela do krku, sjela ho pohledem a lehoulince zavrtěla hlavou. Tohle už hranice byla a role, kterou Martin akceptoval, mu jasně říkala, že dnes tu není od toho, aby hranice pokoušel. Hranice určovala a posouvala Jana. Tak jako teď, když se začala pohupovat v bocích a třít se klínem o jeho tvrdého ptáka. Boxerky toho víc prozradily, než zakryly. Nijak se neobtěžovala maskovat poživačnost s jakou se o něj dráždila. V tom se Petr zvedl, položil skleničku stranou a zmizel do ložnice.
“No tak jo, tady máš. Celofán jsem vám už sundal předem.” vrátil se k těm dvěma na pohovce a podával Janě červenou krabičku kondomů.
“Děkuji.” zvedla k němu pohled. Pokud by snad do teď visela ve vzduchu sebemenší pochybnost, byla pryč. A ona byla vděčná, že ji nenechal, aby se musela ptát.
“Neděkuj, sluší vám to spolu a já si to užiju s tebou.” zajel jí do vlasů, zvrátil jí hlavu vzhůru a dlouze, majetnicky, ji políbil. Potom ji přiměl na moment sesednout a osobně se postaral, aby jí kalhotky v další zábavě nepřekážely. “Stejně si je měla skrz.” Další polibek a objetí. “Ošukej ho.” pošeptal jí nakonec, poplácal ji po zadku a usadil se zátky do křesla.
O Martinovy boxerky se postarala sama. Pár tahů sevřenou dlaní, několikero přejetí rty a olíznutí žaludu a nakonec obstarala i navlečení kondomu. Dech se pak tajil oběma chlapům, když se uvelebila zpátky nad jeho klín a začala si jeho žaludem laskat pičku. To pruhované tričko ji kreslilo víc svůdnou, než kdyby byla docela nahá. Když si pak jedním táhlým pohybem nasedla, vydechli vzrušením všichni tři.
Nespěchala. Martin měl občas snahu udílet tempo, ale její plácnutí otevřenou dlaní do hrudníku ho z toho rychle vyvedlo. Tohle bylo její kolo. Ani Petr nespěchal. Nechal ji rozehřát a sám se těšil tou podívanou, než konečně znovu došel až k nim, stáhl jí i tričko a začal ji laskat po celém těle. Zvolna si nasedala a poslušně vypínala hrdlo pokaždé, když ji po něm přejel dlaní nebo konečky prstů. Znovu polibek, usyknutí když promnul bradavky…
“Pojď, stoupni si sem a opři se o opěradlo.” nabízená ruka byla pokynem, nikoliv nabídkou. Odvedl si ji kolem pohovky a sám jí ukázal, jak si přeje, aby se nastavila.
Martin se pomalu zvedl a opřel se stranou zatímco Petr stál za Janou, něžně ji hladil po zádech, líbal na šíji a čas od času pleskl po zadku.
“Aaaghhh…” vyklouzlo jí, když nečekaně ucítila jeho jazyk mezi roztaženými půlkami.
“Hezky mu podrž, čubičko. Jasný?” pošeptal jí ještě tak, aby to Martin neslyšel a políbil ji do vlasů. Obešel pohovku aby ji mohl líbat a hladit, zatímco do ní Martin znovu pronikal. Ten moment, kdy jí držel hlavu v dlaních a díval se jí do očí zatímco ji znovu pohlcoval chtíč. Role se otočily a teď to byl Martin, kdo určoval tempo. Petrovi to ale bylo celkem jedno. Nevnímal co se dělo na druhé straně pohovky. Měl oči a ruce i rty jen pro Janu, která opakovaně popadala rovnováhu i dech pod Martinovým šoustáním, ale při tom byla s Petrem.
“Je dobrej, Jani?”
“Jako vážně?” zvedla k němu oči.
“Jo. Jaký to je?”
“Je skvělej.” po tváři jí přelétl úsměv než ho vystřídal další nával rozkoše.
“To je dobře…”
Napřímil se aby si mohl rozepnout pásek a zbavit se kalhot, co ho už stejně dávno škrtily. Nemusel jí říkat, co má dělat, ale než po něm poslušně chňapla, ještě se mu jednou podívala do očí…