Úslužná návštěva.

Přišla přesně načas; poprvé to bylo jinak, ale teď už ví, jak nás nezklamat. Hned jak prošla dveřmi, bylo cítit, že už na to čeká, že už se nemůže dočkat až ze sebe shodí kabát a ostatní zbytky toho přestrojení, které musí ze slušnosti nosit na veřejnosti, a konečně bude moct být sama sebou. Moment, to není správně, ne sama sebou – až bude moct být naší hračkou.

Normálně taková není. Je to s podivem, jak rychle se všechno změní. Normálně je to docela silná osobnost, plná hlasitého smíchu, silných přesvědčení a ostrého humoru. Ale když chce, když začneme, už se nesměje. Už není hlasitá. Mluví potichu, s úctou a ostychem. Hlavu má často skloněnou a jakoby v místnosti najednou ani nebyla.

Na konec nám před očima zbývá jen pár kousků látky tvarem napodobující uniformu "francouzské pokojské" a za nimi už její přitažlivé, hladké tělo. Dnes to ale nebude mít jednoduché, protože na naší straně je skálopevné odhodlání jí nic nedat zadarmo. Jak dlouho nám to vydrží, je jiná otázka – přeci jen není lehké odolat takové mladé dámě. Ona si o nic neřekne, nahlas ne, na to je moc chytrá; ví, co se sluší a patří, a ví, jaké jsou její zbraně. A tím spíš je pak těžké se udržet, zachovat tvář a nepřiznat barvu. Ale čím déle to vydržíme my, tím déle to musí vydržet i ona a o to sladší je potom konečná odměna pro nás všechny.

To neznamená, že to ale nezkouší, koneckonců je to tak trochu i její úloha. S libostí se před námi hluboce předklání, aby odhalila zadeček z pod krátké sukýnky. Nebo se otře prsem o mojí ruku, když se sklání, aby pro něco dosáhla. Všechno ale dělá tak nevinně, neztratí při tom tvář ani na okamžik.

Na začátku se snažím tvářit skoro podrážděně. Příkazy skoro štěkám a stejně nejde o nic zajímavého. Kávu! Zameť! Utři! Je mi to skoro trapné, ale vím, co to dělá s ní. Žena nedokáže hrát tuhle hru tak přesvědčivě; z jejího hlasu je slyšet nedočkavost a chuť. Chuť na to, co bude následovat. Naše "pokojská" si toho nemůže nevšimnout a brzy je poznat, že i ona se místo na zadané úkoly soustředí spíše na divoké představy o blízké budoucnosti.

Všichni víme, co přijde potom. Všichni to víme a právě to očekávání a oddalování vytváří přímo elektrické napětí. V jeden okamžik se ale z napětí stane výboj. Už to nevydrží a udělá chybu. Rozlije sklenici vody mojí ženě do klína. Nazvat to chybou by snad značilo neúmyslnost takové akce, ale tomu nevěřím. Horečnatě se začne omlouvat. Doběhne pro čistý ručník a padne na kolena. Dovolte mi Vás utřít, dovolte mi Vás osušit.

Hrne se mojí ženě přímo mezi nohy a jemně, s úctou přikládá ručník na zasažená místa. Nejprve na zvnějšku na šaty, ale později se úplně přirozeně dostane i pod ně. Namočila Paní i kalhotky? Moc se omlouvám, nezlobte se, hned to napravím. Nemůžu se nepousmát při myšlence, jak mokré asi byly už před incidentem. Osmělí se a tře ručníkem přímo rozkrok. Paní si to viditelně užívá, ale pak si přeci jen vzpomene, že by se alespoň na oko měla rozčílit. Chceš abych nastydla? Hned mi je sundej. Vstane z pohovky, aby umožnila přístup a rovnou při tom nechá spadnout ke kotníkům i svoje šaty, kalhotky je hned následují. Naše pokojská hned plní svoje povinnosti a něžně, krouživými pohyby, suší její slabiny, venušin pahorek a nakonec celý rozkrok.

Froté ručník jí zjevně neposkytuje tolik uspokojení, kolik by mohla dostat. Poručí si služtičku horizontálně na pohovku – Musíš mě očistit důkladněji! – a klekne si rozkročmo přes její obličej. Jakákoliv přetvářka jde stranou a nastupují čisté instinkty. Rozkoš zcela ovládá její mysl a všechny její pohyby směřují jen k tomu, aby dospěla co největšího orgasmu. Pro naší návštěvu bohužel ještě nějaká pravidla existují, takže když jí poprvé sklouzne jedna volná ruka k rozkroku, musím jí uštědřit výchovnou facku přes stehno.

Po prvním napomenutí už se snad bude hlídat, což mi umožní se plně věnovat své ženě. Využiji jejího předklonu a začnu na ní dorážet zezadu, přímo nad obličejem naší šikovné služky. Ta neví, co má olizovat dřív, má plnou pusu práce, směs jejích slin a šťávy mojí ženy jí stéká po obličeji a v očích má blaženě nepřítomný výraz. Po několika zkušebních zasunutích začnu přirážet pravidelněji, až se všichni tři pohybujeme v jednom rytmickém houpání.

Pohled na obě dámy doplňují úžasné zvuky vzdechů, stonů, kňučení, nasávání a olizování, nehledě na mlaskavé zvuky potkávajících se těl. První orgasmus mojí ženy nastává nečekaně. Doprovází ho slabé, roztomilé vyjíknutí, stahující se podbřišek, krátká pauza v houpavém rytmu. Tempo se pak postupně zvyšuje a s ním i hlasitost všech těch zvuků. Vzduch je naplněn sladkou vůní našich těl, ale já dost dobře vnímám jen svoje narůstající vzrušení. Cítím, že i moje žena se blíží k druhému vyvrcholení. Vidím, jak křečovitě svírá stehna svojí poslušné služtičky a přidává a zrychluje. Hlasitý výdech a silné stahy jsou dost na to abych ani já už nevydržel. Vnímám její orgasmus a také ten svůj. Našimi těly se šíří slast a teplo. Moje žena se chvěje. Z mého penisu v záškubech stříká horké semeno.

Všechen pohyb ustane a já ženu obejmu. Její nyní citlivou mušličku pořád dráždí nadržený jazýček naší francouzské pokojské. Přebytky sperma vytékají a kapou přímo na její obličej, který už je celý pokrytý silnou vrstvou následků vášnivého lízání. Ona se ale jen nepřítomně usmívá se zavřenýma očima a poctivě z nás očistí všechno do poslední kapky. Když nakonec vstaneme, je trochu překvapená – myslela si, že taky dostane sladkou odměnu. Místo toho jí ale pošlu upravit se a uvařit čaj.

My se ale jdeme osprchovat – jen ať je pěkně napjatá, má se taky na co těšit. Než s ní skončíme, dostane odměn až až. Ale večer teprve začíná.