Vánoční punč

Bylo to nečekané, ale nadmíru vítané. Zavolala mi kamarádka s tím, že je třeba využít posledního dne, kdy si ještě na trzích můžeme dát vánoční punč. Ani jsem ten znovuobnovený zákaz nezaregistrovala ve všem tom každodenním předvánočním shonu a tak jsem byla ráda za upozornění i za dobře načasovanou nabídku. Už jsem fakt potřebovala vypadnout...

Sešly jsme se kousek od náměstí a hned vyrazily ke stánku s punčem. "Tenhle je nejlepší" doporučovala kámoška. "To je hned vidět, je tu nejdelší fronta. Zvu tě" usmála jsem se.
Chvíli kecáme o všem možném, o partnerech, o dětech, o práci. "A co nového s ..." obligátní otázka, která zákonitě musela přijít. A díky bohu za to. Už to ve mě delší dobu trochu bublá a poslední dobou se dostávám spíš do varu. "Mno... Když je člověk sigle, tak nějak chápe, že je většinou bez sexu, to je normální. I v manželství si už člověk po x letech zvykne na nějaké to strádání, protože už to zkrátka není, co to bývalo. Ale když máš manžela a ještě k tomu milence a žiješ v podstatě v celibátu, je to na kulku do hlavy..." vysvětlím s tou svou typickou sebeironií situaci. "Už mě napadlo, že se postavím někam na náměstí s transparentem s nápisem - potřebuju opíchat - a počkám, jestli se někdo nechytne..." dodám. To jí rozesměje, což byl účel. O lítost fakt nestojím. I mě ta myšlenka pobaví, když si sama sebe představím na takovémhle lovu. "Free hugs už je ohrané, chce to přitvrdit!" dodává a to už se obě řechtáme jak dvě puberťačky a to v sobě ještě nemáme ani kapku.

Pořád ještě rozebírame moje neutěšené libido a já si v zápalu konverzace ani nevšimnu, že už se blížíme k okénku a ani moc neregistruju, kdo všechno by mohl náš poměrně dobře šifrovaný a ve vhodných chvílích tlumený rozhovor zachytit a snad i rozkódovat.

"Jeden alko a jeden nealko, prosím" zavelím do okénka a až teď si všimnu, že na mě z něj zpoza roušky upřeně hledí dvě pomněnkově modré oči. Trochu mě to zarazí. Jednak rychle hrabu z pod bundy kousek šátku, protože náhubek je někde na dně kabelky a já si ho samozřejmě zapomněla připevnit. A hlavně ty oči... Mohl mě slyšet?

Podle malých vrásek kolem těch jeho hlubokých tůněk už má asi oslavu čtyřicátin za sebou ale k půl století je ještě daleko. Nijak zvlášť si mě nepřihlíží, jen mi upřeně hledí do očí a já jen neochotně sklápím zrak, abych vyšátrala drobné z peněženky. Ten oční kontakt je hypnotizující a je v něm zvědavost, ale i klid.

V tom mám čtyřicátníky ráda. Neznervozňují mě. Mohla bych se mu do těch očí koukat půl hodiny, aniž bych měla nutkání utéct pohledem někam do bezpečí. Podávám mu peníze a on mi do ruky podá kelímek s punčem. "To je alko?" zeptám se. "Ano" odpoví modrooký cizinec a já hned podávám kelímek kamarádce. "Takže pro vás nealko?" podává mi druhý kelímek s návodnou otázkou jako bonus. "Bohužel, jsem tu autem. Zábavu musím přenechat jiným" odvětvím s povzdechem. "Ale to je škoda" dodá a mrkne na mě. Já mám co dělat, abych si posbírala zase peněženku do kabelky, posunula si kelímek na roh pultu, ať nebrzdím provoz a do toho stále udržovala oční kontakt. "Teď si to ještě nevylít do klína..." dodám už jen tak pro sebe. "To by byla dvakrát škoda" zavtipkuje ještě a já se zpod šátku usměju a loučím se s jeho uhrančivým pohledem.

Pomalu s kámoškou odcouráváme pryč. Nedá mi to a párkrát se otočím. Kámoška si toho všimne a drcne do mě. "Až tak, jo?" směje se mi. "Myslím, že se chytil" pronesu vítězoslavně, když i po asi pátém otočení znova bezpečně zaznamenám jeho pohled. Ty oči na mě ze stánku září jako dva reflektory. Libido ve mě sice tiše kňourá, ale teď je třeba se věnovat trhům, veselí a hlavně kámošce.

Brouzdáme tam a zpátky, obhlížíme stánky a mluvíme o všem možném. Konečně trochu nasavávám vánoční atmosféru a vypnu na chvíli přehlcenou hlavu. Dotěrná zima je ale neúprosná a za chvíli jsme obě skřehlé a promrzlé. "Už pofičím" rozštípne to kámoška. "A nedáme ještě punč? Na cestu?" zeptám se s úsměvem a netajeným záměrem. "Ne ne, jen jdi sama" hned mě odhalí a pobídne. Potvora, má mě přečtenou. Rozloučíme se a já automaticky zamířím k autu a cesta vede samozřejmě kolem punče...

Šrotuje mi to. "No tak co, kdyžtak si dám punč a půjdu. Třeba se mi to celé jen zdálo..." a zaparkuju se do fronty. Přede mnou jsou naštěstí jen 3 lidi, jinak bych to v té kose asi vzdala. Krátké čekání se vyplácí. Modroočko je stále na svém místě a už po mě pokukuje, ikdyž ještě nejsem na řadě. "Tak vám u nás zachutnalo?" přiletí otřepaná průpovídka, hned co se dostanu k okénku. Culí se na mě zpoza roušky, jako by už měl vyhráno.

Až teď si uvědomuju, v jaké je vlastně výhodě. Pořád nevím jak vypadá. Za to já tu stojím s vyloženýma kartama, šátek na půl žerdi. A pokud mě předtím neslyšel, myslím, že můj pohled je dost výmluvný na to, aby mi těma svýma jasnýma očima viděl až do rozkroku. "No jo, ten váš je prostě nejlepší" vykluzne ze mě lež jako věž, protože jsem jiný punč neměla. Ale chlapské ego a libido jdou ruku v ruce, tak proč obojí trochu nepovzbudit. "Vypadáte promrzle, to by chtělo ten alkoholický. Na zahřátí..." mrkne na mě. "To nejde, tenhle už je stejně poslední. Kámoška mi dala košem a courat tu samotná mě nebaví" řeknu a tvářím se, že je mi to líto, zatímco do něj zabodávám oči ve snaze zjistit, jestli to s ním něco dělá... "Mno" zamyslí se. "Tady kolega už mě má stejně vystřídat, tak jestli stojíte o společnost..." nechá větu nedokončenou, ale na konci je jasný otazník. Podávám mu peníze. "Ten punč je na mě" a podává mi kelímek. "Děkuju. A společnost uvítám" dodám rychle. Beze slova se otočí a ještě něco dořeší s kolegou. Ten se netváří, že by byl zralý na střídání, ale je postaven před hotovou věc a asi nemá ani čas protestovat.

Jako blesk je můj punčař u mě i s vlastním kelímkem. Stáhne si roušku a já konečně vidím, s kým jsem vlastně na "rande". Je hezčí než jsem čekala. Ostře řezané čelisti, výrazná brada, lehké strniště a odzbrojující úsměv. "Já jsem Michal" a podá mi ruku. Odvětvím svým jménem a cítím, jak mi moje zmrzlé prsty tají v jeho velké teplé dlani. "Jsi pěkně zmrzlá..." řekne starostlivě. "To jo, potřebovala bych pořádně zahřát..." odvětvím a ani nevím, kde se ve mě ta odvaha bere. Koukne trochu překvapeně, ale potěšeně. "No to záleží... jestli chceš ještě něco omrknout, tak asi zmrzneš. Jinak bydlím hned za rohem a stromeček a něco k pití mám doma taky." Mno, dobrá drzost hned na začátek, ale řekla jsem si o to. A ten úsměv, a ty oči... I tak váhám. Vidí to. "A už jsi byla na ruském kole?" zachraňuje situaci. "Letos ještě ne" říkám popravdě. "Tak jdeme" rozhodne a už mě vleče davem.

Ani tady už není bůhví jaká tlačenice, jsme v kabince sami, hezky namačkaní na úzké lavičce. "Bráváš často zákaznice takhle na projížďku na ruském kole?" vyzvídám přidrzle. "To ani ne. Málokterá se na mě dívá tak svůdně jako ty..." usměje se a víc se ke mě nakloní. "Moc ses nebránil" uculím se na něj a taky se přiblížím. Chci ho už ochutnat. Jeho vůně mě jemně šimrá v nose a vábí mě. Pomalu se blíží svými rty k mým, aby věděl jestli si to může dovolit. Může. Jemně mě políbí a já mu polibek oplácím. Jeho rty chutnají po punči a já mám chuť se do nich zakousnout. Pootevřu pusu o trochu víc a jeho jazyk mě hned začne dobývat. Chytí mě jednou rukou za zátylek a přitáhne k sobě. Líbá božsky, mám pocit, že mi celé tělo měkne a taje pod náporem jeho vášnivých polibků. A chutná jako Vánoce.

Druhou ruku mi položí na vnitřní stranu stehna, ztrácí ostych a zkoumá, kam až může zajít. Vjedu mu svou rukou do rozepnuté bundy a tisknu ho blíž k sobě, abych cítila teplo jeho těla. Ruka mu vyjíždí po stehně výš, až je skoro u cíle, stiskne mi lehce stehno a palcem jakoby náhodou přejede do mé roztoužené kundičce přes ryfle. Potichu vzdychám na souhlas a on mi celou dlaní zajede do klína a zmáčkne. Kalhotky už mi začínají vlhnout. Líbání je čím dál dravější a já mám chuť zkontrolovat, co se děje v jeho kalhotách.

Ruka mi vyjede z teplého bezpečí modroočkovy bundy a vydá se do neprobádaných nížin. Jen letmo, lehce. Látku kalhot napíná solidní erekce pěkně vyvinutého macka. Zavrní. Přejedu pomalu rukou po jeho klacku až dolů a trochu mu přes kalhotky zmáčknu koule. Zasyčí a začne mě líbat ještě dravěji. "Jdeme ke mě?" zeptá se pološeptem. "Teď jsem to chtěla navrhnout" odpovím bez zaváhání. Kolo s námi akorát dokončilo svou vyměřenou cestu. Z výhledu jsem sice neměla nic, ale zato hmatové a chuťové buňky si pošmákly.

Doufám, že bydlí fakt blízko. Oba pelášíme, jak nás žene chtíč i zima. Naštěstí je to opravdu za rohem. Rychle vyjdeme schody a už stojím v cizím bytě. Až teď mi dojde, jaká jsem nadržená kráva, co se bez většího přemlouvání nechá nahnat úplně cizím chlapem k němu domů. Přepadne mě strach. Ale ten se rozplyne, jakmile mi ještě na chodbě zase vrazí jazyk hluboko do pusy. Rozepínám si kabát a on mi ho stahuje z ramen. Letí na zem, stejně jako jeho bunda, ze které ho lačně svlékám. Snažíme se vyzout z bot a přitom se od sebe neodlepit jazyky a nepřizabít se u toho. Naše krkolomné počínání je úspěšné a on mě tlačí svým tělem z chodby dál do bytu. Hladí mě přitom po zádech a objímá.

Líbame se jako smyslů zbavení. Vyhrnuje mi svetr přes hlavu a v té krátké chvíli, kdy nejsem v opojení jeho polibků zaregistruju, že jsme minuli kuchyň a teď se šineme obývákem. Chytí si mě za zadek, zvedne na sebe jakoby nic a odnáší si mě do ložnice. To jak si mě bez okolků nese do svého doupěte, mě úplně odzbrojí. Už si se mnou může dělat, co bude chtít.

Držím se ho za ramena a líbám na krku. Ještě mi zmáčkne zadek a v ložnici mě hned položí zády na postel a lehne si na mě. Cítím jeho váhu na svém těle, cítím jeho velké silné ruce, jak po mě šmátrají. Obejmu ho nohama a přitáhnu jeho boky ke svým a rukama stahuju triko. Nade mnou se pnou jeho široká ramena a mohutný hrudník, do kterého bych se nejraději celá schoulila a nechala se rozmačkat v objetí jeho paží. Stojí mu už od průchodu chodbou jako kůl a tře mě jím nemilosrdně přes oblečení na kundičce. Teču a stěnám s každým jeho pohybem, jako by už byl ve mě.

Svalí se vedle mě na postel a rukou mi vjede pod kalhoty i kalhotky na holý zadek. "Ten zadeček budeme muset zahřát, máš ho pěkně studený..." usmívá se. "Jinde už je naopak pěkně horko..." opáčím. Můj dobyvatel mi začne rozepínat kalhoty a za chvíli už letí do kouta. Zase mě na sebe přivine a já se ztratím v jeho objetí. Přetočí mě nahoru na sebe, takže má něm sedím obkročmo. Líbám jeho vystouplé lícní kosti a trochu se zakousnu, zatímco na něm jen v kalhotkách rajtuju.

Mocné tlapy mi vjedou pod tričko a rychle mě ho zbavují. Mačká mi prsa v podprsence a pak ji shrne níž, až mi vykouknou bradavky, už pěkně ztuhlé vzrušením. Posune si mě výš, aby na ně dosáhl jazykem. Pomalu je olizuje, věnuje se střídavě jedné a pak hned druhé, nasává je do pusy a laská jazykem. Vzdychám a třu se zvlhlou nedočkavou kundičkou o jeho břicho. Slyším, jak si rozepíná kalhoty a za chvíli už cítím na zadečku jeho klacek, jak do mě špičkou doráží. Svezu se níž a ojíždím mu ho přes zmáčené kalhotky. Už to nemůžu vydržet a dám si je na stranu, abych už ho cítila na holé kůži. Vzdycháme oba vzrušením.

Jak cítí, že už si chtě nechtě ten jeho nadržený ocas razí cestu do mojí dírky, chytí mě znova za zadek a přetočí mě zpátky na záda. Posune mě dál na postel a rychle se uvelebí hlavou mezi mýma nohama. Chvíli nic nedělá, tak znejistím. "Jen se kochám..." usměje se a zahájí svoji etudu dlouhým olíznutím od dírky až po začátek naváděcího proužku. A další. A další. Celá se propnu v zádech a se zatajeným dechem čekám na další vlnu rozkoše. Pak se na mě přisaje a uvnitř rejdí jazykem. Je to síla, tak stáhnu nohy k sobě, ale on se nedá odbýt. Silou mi je zase rozevírá až přepere mé zmítající se tělo a kundička mezitím přivykne.

Užívá si tu pozornost a péči a pořádně teče do modroočkovy mrštné pusy. Dělá mi s klitorisem hotové divy, až se sama divím, jak to se mnou umí. "Zpomal, já už budu..." Ještě mě trochu poškádlí, ale když vidí, jak se začínám propínat, přestane. Zhluboka oddechuju a sotva se trochu uklidním, začne nanovo. "Já už to dlouho nevydržím..." zasténám po asi třetím repete. Ještě naposledy mě dovede až těsně před vrchol blaha... a přestane.

To už jsem nadržená k nepříčetnosti. V mžiku se přetočím, lehnu si na břicho hlavou k němu, zatímco on přede mnou klečí. Trochu povadl, ale stačí ho trochu pošimrat jazykem po uzdičce a pár tahů rukou hezky po celé délce a je zase v plné polní. Je pěkně velký a rovný, nádherně na něm nabíhají žíly. Jako vystřižený z učebnice anatomie. Modroočko sténá a hlasitě oddechuje. Snažím se mu oplatit všechnu tu jeho péči a mazlím se s tím jeho pokladem, jak nejlíp umím. Když si ho vezmu skoro celého do pusy, hlasitě zaúpí. Začne zvolna přirážet a přitom mi jemně výská ve vlasech, abych mu neutekla. "Tak tohle zase dlouho nevydržím já... Chci do tebe."

Otočím se na záda a on mě za stehna přitáhne k sobě. Klene se nade mnou a překrývá mě svou mohutnou hrudí opřený o lokty, a líbá mě z ničeho nic s takovou něžností a naléhavostí, vášnivě si bere má ústa a za chvíli už si vezme vše. Váhavě rejdí žaludem po mé kundičce a nechává ho, ať si sám najde cestu do mých útrob. Jsem už nažhavená k zbláznění, drásám mu záda nehty a když se jeho ocas zapíchne hezky na okraj, přesunu ruce na zadek a zvolna si ho do sebe zarazím až nadoraz.

Oba dlouze vzdychneme jako bychom na tohle čekali roky. Projíždí mě a já cítím, jak jsem ho plná. Přidává na rychlosti i síle přírazů, cítím jak se začíná chvět. Jednou rukou si pomáhám sama do cíle, moc už nechybí. Drží mě za ramena a nabodává na napumpovaný ocas. "Už budu..." stihnu jenom zašeptat a cítím, jak se ve mně rozlévá jeho horkost, plní mě a oba se chvějeme, jak nás ten příval rozkoše ochromil. Hlavu má zabořenou v mých vlasech a pohrává si s nimi prsty. Líbá mě na krku a hladí prsty a ještě ve mě pomalu a něžně klouže, zatímco procitám. Hladím ho po zádech a nohy mi jako v křeči zůstaly zaklesnuté do sebe za jeho zády. Konečně otevřu oči a vidím, jak se na mě usmívá. Nechce se mi z jeho objetí...

Necháváme to v nás ještě chvíli doznít a kupodivu to není křečovité ani moc hrané, je mi s ním příjemně... Pak se oblečeme a Michal mi nabídne něco k pití. "Ne díky, promiň, ale už budu muset fakt běžet..." odpovím a je mi to fakt líto, že takhle prchám jak z místa nehody, hned po tom, kdy jsem dostala, pro co jsem přišla. "Doma by to už bylo podezřelé, je moc hodin..." a tím už řeknu v podstatě vše. Chápavě se usměje. "Bylo to skvělé" loučím se s ním polibkem v chodbičce. "Stav se zas někdy...na ten punč" mrkne na mě. "Na punč nebo na jízdu na ruském kole?" zaculím se. "Nejlíp na oboje" usměje se ještě a posledním polibkem se rozloučí.

Přemýšlím, jak velká jsem kráva, že jsem se tím nechala tak unést a vůbec... A do toho cítím všude na sobě jeho vůni a nejradši bych se rozběhla zpátky. Co řeknu doma...? No ty vole...

Z myšlenek mě vytrhne v mém vlastním tajném kontextu dost komplikovaná otázka, přesto že je racionálně naprosto pochopitelná, stojím přece ve frontě na punč... "Co si dáte?" usmívají se na mě modré oči nad rouškou. "Eee, jeden nealko" řeknu nesměle. "A to je vše?" zeptá se, aniž by tušil, na co se to vlastně ptá. "Ano, to je vše" vzdychnu.

Punč mě zahřívá po cestě k autu, jsem zmrzlá na kost. A zase si říkám, jaká jsem kráva. Kráva nesmělá...

A zas přemýšlím nad tím transparentem...