Bylo to nečekané, ale nadmíru vítané. Zavolala mi kamarádka s tím, že je třeba využít posledního dne, kdy si ještě na trzích můžeme dát vánoční punč. Ani jsem ten znovuobnovený zákaz nezaregistrovala ve všem tom každodenním předvánočním shonu a tak jsem byla ráda za upozornění i za dobře načasovanou nabídku. Už jsem fakt potřebovala vypadnout... Sešly jsme se kousek od náměstí a hned vyrazily…

"Třetí kolo? Jako hned!?" pomyslím si, ale nedám na sobě nic znát. "Tak asi dáme sprchu, ne?" Souhlasíš. Dnes se nám nějak vyměnily role ve výřečnosti. Většinou mluvíš spíš ty, i když na zbytečné řeči si nepotrpíš. Já mlčím a jen kývu "ano" a "ne", což je pro mě vždycky nadlidský výkon, natož abych dala dohromady větu. Mám vždycky tak odkrvený mozek, že si před tebou připadám jako úplná blbka.…

"Můžem to zkusit." "Dej mi chvilku" vstanu a odběhnu do koupelny. Make-up dostal zabrat, rudá rtěnka je k těmhle hrátkám dost nevhodný doplněk. Řasenka se mi obtiskla na víčka a rozmazala kolem očí. No, já teda vypadám...! Upravím se, jak to jen jde. Taky si zapnu cvočky na body a upnu zpátky podvazky, které odpadly. Vůbec netuším, kde skončily lodičky... Ještě si rychle vypláchnu pusu a loknu si…

Vstanu a stojíme naproti sobě. Začnu tě líbat a ty ze mě strhneš sako a začneš rozepínat košili. Ty už na sobě sako nemáš, ani jsem nepostřehla, kdy letělo do kouta. Rychle ti kasám košili z kalhot a rozepínám knoflíčky. Stáhnu ti košili z ramen a ty vyvlečeš rychle rukávy. Stáhnu si sukni a odkopnu ji na stranu. Tvoje ruce zase přistanou na mém těle. Zkoumáš můj nový obleček. Přes břicho se mi…

S kámoškou se sejdu v kavárně dle domluvy. Myslela jsem, že bude těžké přestat myslet na hotelovou postel a tvoje péro trčící někde pod deskou pracovního stolu, ale naštěstí to jde snadno. Fakt ji ráda vidím a kecáme o všem možném, takže beru kafe za plnohodnotné a přejdou mě výčitky z toho, že jsem ji sem vytáhla zcela zjištně. Vítaným bonusem je chvíle oddechu od neustálého proudění krve do…