Čokoládový orgasmus (soutěžní )

Stojím ve vstupní hale velkého podniku. Sukni, která se mi posunula víš, opět stáhnu dolů a upravím. Přešlápnu si, nejsem zvyklá na podpadky.  Dnes ale musím být alespoň trošku za dámu.
Jsem lehce nervózní, protože už za chvíli budu stát před člověkem, který rozhodne, jestli se zde žačne odehrávat má nová kriéra.
Prohlížím si každého muže, který kolem mě projde, jestli to náhodou není on. Jeho hlas zněl v telefonu docela mladě, typuji, že mu může být tak kolem pětatřiceti, možná do čtyřicítky.
Můj pohled zůstane na právě se otevírajících dveřích výtahu. Vystupuje z něj mladý muž, černé kvádro mu padne jako ulité, určitě je šité na míru, napadne mě.
Jde směrem ke mě, tohle musí být on.
"Slečna Píková?"poznám ho po hlase, hned jak promluví. Podává mi ruku, jeho stisk je pevný a dlaň příjemně teplá.
"Dobrý den, ano, to jsem já "odpovím a dívám se mu přímo do očí, neuhne pohledem.
"Pojďte za mnou, prosím" a vede mě do zasedcí místnosti.
Ukáže mi na židli, abych si sedla a sám se posadí na tu z druhé strany stolu. Nabídne mi sklenici vody a do rukou bere můj životopis.
Je to po dlouhé době pohovor, kde já sedím na druhé straně, něž jsem byla doposavad zvyklá. Už vím, jak se dotyčný cítil, když jsem jsem se vyptávala já. Je to zváštní pocit.
Moc o to místo stojím a snažím se neudělat chybu, ale musí na mě poznat, že jsem nervozní.
Sleduji jeho prsty, ve kterých si protáčí propisku, kterou má na poznámky.
Pohovor není můj monolog, ale dialog, ptá se, já odpovídám. Má příjemný hlas, klidný, hezky se poslouchá. Nervozita ze mně opadla a přistihnu se, že se na něj usmívám.
On mi úsměv opětuje. A když dojde otázka na mé zájmy, zjistíme, že se některé shodují  s těmi jeho.
Smějeme se. Už si nepřipadnu jako na pracovním pohovoru.
I na něm poznám, že je uvolněný a prohlíží si mě.
"Nebude vám vadit, když si odložím?"zeptá se mě a když vidí, že nejsem proti, odloží si sako, rozváže kravatu  rozepne první dva knoflíčky košile.
"V takových vedech je kvádro za trest, ale nařízení generálního ředitele platí pro všechny," usměje se omluvně.
Přistihnu se, že už se na něj nedívám jako na potenciáního nadřízeného, ale prohlížím si ho jako muže.
Světlé vlasy střižné na krátko, modré oči s jiskrou, hladce oholená tvář a úsměv, při kterém se mu dělá ďolíček na bradě.
Je to přesně ten typ muže, který se mi líbí. Silné paže a pevný hrudník, který se schovává pod bílou košilí.
Má představivost funguje na plné obrátky a ikdyž sedí, mám před očima jeho pevný, v kalhotech vypasovaný zadek.
Když pohovor ukončí, rozloučí se se mnou s tím, že do dvoud nů se mi ozve, jestli jsem byla vybraná.
Doprovodí mě k východu, kde mi opět podá ruku a usměje se. Ale tak jinak, až mě píchne v podbříšku a určitě se červenám.
Odcházím z budovy a cítím jeho pohled. Jestli se otočím a  bude se dívat, určitě zavolá, říkám si.
Otočím se a .... stojí tam a dívá se z mnou. Ryche se otáčím zpátky a zachazím za roh budovy. Srdce mi buší jako o závod, jako by chtělo vyskočit.
Druhý den na něj pořád myslím, vybavuji si náš rozhovor, jestli jsem neřekla něco špatně, jestli mám šanci to místo získat.
Myšlenkami mobil snad hypnotizuji. Třeba zavolá dřív, třeba se bude chtít ještě na něco zeptat, aby se mohl rozhodnout.
Trhnu s sebou, když uslyším melodii svého vyzvánění. Srdce mi zase tak rychle buší a když se na dipleji objeví jméno firmy, mám najednou strach hovor přimout.
Rozmýšlím se jen pár vteřin, vždyť jsem to přece chtěla, aby zavolal dřív.
"Prosím, Píková,"představím se.
"Petr Vraj, dobrý den slečno Píková" poznám po hlase, že se do telefonu usmívá.
"Potřeboval bych s vámi probrat ještě nějaké detaily k pracovní pozici, na které jsem při našem setkání zapomněl. Můžeme se potkat dnes v 17 hodin před vchodem do areálu firmy?"zeptá se a já souhlasím.
Rozloučíme se a  pohledem na hodinky zjišťji, že mám s bídou dvě hodinky, abych to stihla.
Dám si sprchu, obleču  čisté krajkové prádlo, džíny, bílé triko s výstřihem, přes ramena přehodím tenký svetr, vlasy pročešu kartáčem a nechám rozpuštěné Použiji svou oblíbenou vůni, kterou jsem si toto léto zamilovala.
Pět minut před pátou stojím před bránou do areálu a čekám. Dívám se směrem ke dveřím do budovy a  vyhlížím ho.
Po pár minutách u mě brzdí černé Audi. Řidič vypíná motor, ale já dovnitř přes tónovaná okna nevidím. Záhy z něj vystoupí ON.
Také neformálně oblečený, v černém triku s krátkým rukávem, džínách a sluneční brýle si posune do vlasů. Příjemně voní.
Usměje se a opět se mu na bradě vyrýsuje ten malý ďolíček.
"Dobrý den slečno Píková. Prosím, nasedněte si, zapomněl jsem, že dnes už do firmy nikdo nesmí, probíhá velký úklid jednou externí firmou,"poprosí mě a jde mi otevřít dveře spolujezdce.
Usadím se do pohodlné kožené sedačky a počkám až nastoupí. Nejsem schopná přemýšlet a logicky uvažovat nad následky. Dělám prostě to, co mi řekne.
"Omlouvám se za to nedorozumění, ale jestli vám to nebude vadit, pozvu vás na skenku dobrého vína a detaily probereme u něj, souhlasíte?"zeptá se mě a startuje auto. Nemám jinou možnost, než souhasit. Chci souhlasit.
Pozoruji jeho ruce, jak koužou po volantu a řadící páce. Má soustředěný výraz, ale do očí mu nevidím, má sluneční brýle. Nemluvíme.
Po deseti minutách zastavuje u nového bytového domu. Dálkovým ovládáním otevírá podzemní garáž a vjíždí do domu.
Podívám se na něj a chci něco namítnout, ale je rychlejší než já.
"Pokud vám to nebude vadit, budu rád, když si to víno dáme u mě,"posune si sluneční brýle do vlasů, zlehka se usměje a já souhlasím.
V duchu si sama sobě nadávám, že jsem na tohle už v začátku přistoupila, ale mám pocit, že jsem jím opilá, že mi totálně zamotal hlavu a já nejsem schopna racionálně uvažovat.
Zaparkuje, vystoupíme z auta, které dálkovým ovládáním zamče a vede mě k výtahu.
Zmáčkne čtverku. Stojíme proti sobě, díváme se jeden na druhého a ve výtahu je ticho, které brzy prolomí.
"Sluší vám to Katko,"usmívá se a prohlíží si mě.
Já cítím teplo ve tvářích a najednou nevím, kam s očima a rukama. Hraji si s naušnicí v pravém uchu a nevědomky se kousnu do spodního rtu.
Výtah zastaví, dveře se otevřou a já ho  následuji.
Odemyká svůj byt, ve kterém, jak později zjistím, žije sám.
Vede mě do místnosti, kde na stole stojí dvě sklenice na víno. Takže mi brzy dojde, že tohle celé plánoval, že to nebyla náhoda.
"Nezlobte se na mě, Katko, že jsem vám lhal, ale bál jsem se, že kdybych vás pozval na schůzku, odmítnete mě,"omlouvá se mi a já nevím co říct.
"Já, já..."nejsem schopna odpovědi.
"Ještě nikdy se mi to nestalo, ale když jsem vás včera uviděl, když jsem vás poznal... omlouvám se, zamotala jste mi hlavu,"dívá se mi stále do očí.
Dvěma kroky ke mě přistoupí a já cítím jeho vůni. Slyším, jak zrychleně dýchá. Chci uhnout pohledem, ale je rychlejší. Pohladí mě po vlasech, bere mou hlavu do dlaní a zlehka mě políbí.
Málem se mi podlomí kolena, cítím ten výboj, který přeskočí při doteku našich rtů. Zlehka mě líbá a rukou vjíždí do vlasů. Ochutnává mé rty a já je pootevřu.
Proniká svým jazykem a proplétá se s tím mým. Pohrává si se mnou a  pak najednou přestane  a opře své čelo o to mé.
"Jsi krásná. Bál jsem se, že mě odmítneš. Ještě jednou mi to promiň, že po tobě tolik toužím."
"Není co promíjet, doufala jsem, že zavoláš. Chtěla jsem tě slyšet, znovu tě potkat, jinak, než pracovně. Už na pohovoru jsem přemýšlela, jak chutnají tvé rty,"svěřím se mu i já a jsem ráda, že symptie jou oboustranné.
Znovu mě začne líbat a pažemi mě přitiskne k sobě. Cítím jeho pevné tělo, jeho silné paže.
Líbáme se, naše jazyky se proplétají, ochutnáváme rty toho druhého.
Sundá mi svetr z ramen a triko přtáhne přes hlavu. Má prsa vysvobodí z podprsenky a bere je do dlaní. Laská jedno po druhém. Hraje si s bradavkami, krouží kolem nich, líbá je a zlehka bere do zubů.
Neuvažuji, nechci přemýšlet nad tím, jestli je to správné. Chci si užít tuhle chvíli, chvíli, kdy se mi z něj podlomi kolena, kdy citím to chvění v pobříšku z toho, že mě chce.
Kleká si přede mě a rozepíná knoflík u džínů. Rozepne zips a stáhne mi kalhoty ke kotníkům. Svléká mi je.
Nemluvíme, není to potřeba. Ani jeden z nás netuší, kam až tahle hra zajde, ale je příjemná oběma.
"Chtěl bych tě malovat. Už včera jsem si tě prohlížel a přepadla mě chuť tě malovat. Tvůj obličej, tvá ňadra, tvé bříško"pošeptá mi.
"Malovat?"jsem docela překvapena jeho návrhem. "No prosím, jak myslíš" souhlasím a po hlavě se vrhám do něčeho, o čem se mi bude ještě hodně dlouho zdát.
Vede mě k posteli a pokládá.
Rozhlížím se kolem sebe, ale nikde nevidím stojan s plátnem,barvy nebo alespoň skicák a tužku.
"Neboj se, věř mi prosím. Jen zavři oči, ať z toho máš silnější prožitek"políbí mě a já si až teď všimnu na stole nádoby, pod kterou je zapálená svíčka a vedle ní leží štětec.
"Chci malovat tvé tělo, ale přímo na kůži. Čokoládou."
Konečně to pochopím a nezbyde mi nic jiného, než mu důvěřovat.
Zavírám oči a s napětím čekám na první tahy štětce.
Ucítím tu omamnou vůni čokolády. Zrychleně dýchám. Vybavím si chuť čokolády na jazyku a olíznu si rty.
Štětcem mi přejede kolem úst a já cítím to lehké šimrání. Několikrát  je obkrouží.
Potom mi maluje tváře a nos, bradu a oční víčka.
Čokoláda je teplá a tahy jemným štětcem vyvolávají v mém těle lehké chvění a příjemné šimrání.
Znovu si olíznu rty a chci ochutnat, alespoň kousek. Na špičku jazyka, cítit  tu sladkou chuť.
Vloží mi do úst čtvereček čokolády, která se mi okamžitě rozpouští na jazyku. Vychutnávám si jeji chuť a on míří štětcem na má prsa.
Obkrouží bradavky, celé je schová pod vrstvu čokolády, aby ji pak mohl slíznout.
Jsem hodně vzrušená, oči mám  pořád zavřené a vnímám jen dotek štětce a jeho jazyka, který nepřestává laskat mé bradavky.
Maluje mé ňadro, jedním tahem je čokoládou spojí s pupíkem. Prohnu se v zádech při tom lehkém zašimrání a cítím, jak stupňuje mé vzrušení.
Slízne mi tu čokoládovou stopu od pupíku až k bradavce, se kterou si opět pohrává.
Když se ke mě přitiskne, cítím, jak je vzrušený. Tlačí mě rozkrokem a slyším jeho zrychlený, dech.
Obkrouží druhé ňadro a štětcem míří opět k pupíku. Situace se opakuje a opět zůstane jen sladká stopa po čokoládě, kterou slízne jazykem.
"Chtě bych tě ochutnat, chci si líznout, smím?"prosí mě a já, chci. Mám strašnou touhu cítít jeho jazyk ve své skulince.
"Prosím, udělej to,"odpovídám mu a při doteku špičky jeho jazyka se propadám a celá se mu oddám.
Svými doteky, svým jazykem, svými polibky ve mě probouzí něco nového, něco úžasného...něco... milování s vůní čokolády.
     Milování, které vnímám snad všemi smysly a na které nikdy nezapomenu....