“Takhle jsi to chtěla? Takhle? Uměla sis to vůbec představit? Nebo ti jen chtíč zavřel oči a ty jsi prostě skočila a doufala, že tě chytnu a podržím nebo taky ne?” sakra blízko mi teď dýchá Hynek do tváře, s rukou omotanou kolem krku. Jasně teď cítí, jak nervózně polykám. Dnes mě za to ale nepochválí, jako jindy. Je na mě naštvaný. Asi. Neměla bych se divit. Není to bolestivý stisk, ale…

Má ruce jako tlapy, dvě veliké dlaně a jedna z nich jí teď hladí po vlasech. Jsou hebké, něžné, to už ona ví. Hladí ji na hlavě, přes krk, tam se na vteřinu zastaví, jakoby chtěl znovu stisknout prsty a sevřít její šíji přes rozpuštěné vlasy. Neuvěřitelné, jak mu tohle dává ten pocit malé nadřazenosti a její úplné oddanosti. Ví, že jen na chvilku, ona není holka, co by se chtěla podřizovat víc…

Znovu si dvěma prsty promnul oči, unavené od večerního čtení. Ta malá lampička na nočním stolku je spíše designový doplněk, než aby pořádně svítila. No a co, mu se líbí a on se rád obklopuje hezkýma věcma. Celá ložnice byla světlá. Bílé stěny, krémová postel, světlý nábytek co ladí ke světlé podlaze. Jen to povlečení bylo šedé s béžovým potiskem drobných kvítků. Dočte tuhle stránku a už vážně…

Kalhoty i košile měl úhledně poskládané vedle postele na komodě, která víc než na okrasu sloužila k praktickým věcem. A přitom byla dost hezká na to, aby byla dominantou celého pokoje. Dřevo s tou správnou patinou a s úchytky, které nedávno lovil v jednom antiku. Chtěli za ně nehorázné peníze, nikdy by je za obyčejné úchytky nedal, stejně jakoby nikdy nedal šílené peníze za tu starou chalupu.…

Neměl důvod se cítit provinile. Přesto teď ten pocit uvnitř sebe nedokázal definovat jinak. Ať se na celou situaci díval z jakéhokoliv úhlu, pořád tam ta provinilost byla. Ne moc, ale byla. Muž v jeho letech u bývá spíš sebejistý, pevně obutý v kramflecích, který je pánem situace. A tohle, pořád ještě oproti němu mladé, pískle s ním teď mává jako s klíčema na šňůrce. Možná proto čeká, z které…

"Vážně si to nerozmyslíš? Kačííí, prosím," dívá se na ni psíma očima od volantu Dominik. Tak trochu doufal, že jednu noc by přece jen mohla. Nebo alespoň jedno, dvě čísla, ale to už teda silně slevuje ze svých přání. Předčasně se těšil a představoval si jak ji drží za tu její velkou zadnici, jak mačká ty její luxusní prsa a hlavně jak o tom pak bude v barvách a se zvukem vykládat svým kámošům,…

Ne, tohle už nedám! Vážně… ! Do očí mi hrknou slzy, začnu se dávit a instinktivně se ho od sebe snažím odtlačit. Bez šance, má sílu. Zpátky si mě navlékne na ptáka a pořádně přirazí. Drží mě pevně za vlasy, stříká mi plnou dávku do krku a spokojeně si u toho mručí. Vlastně se teď nemusím ani obtěžovat s polykáním, napadne mě. Jen ty zpropadené slzy… sakra! "Hmrrrrr….tohle bylo dokonalé kočičko,…

"Co máš na sobě, ať tě poznám," vážně má strach, že bych kolem prosklené výlohy jeho kanceláře prošla nepoznaná? "Černé dlouhé upnuté šaty ....bez kalhotek," nezapomenu dodat a stoupám ulicí výš, dál od náměstí. Nesmím funět, pomalu, ještě bude prostor se zadýchat... doufám. "Budu tě čekat..." je vtipně nedočkavý, jako puberťák a přitom už pořádně dospělý chlap. Asi jak na co. Úplně na všechno,…

Ticho a tmu pokoje prořízne ostré a táhlé pípnutí smsky. Katka už jen v polospánku s sebou trhne. Šíleně se lekne, srdce ji buší jako o závod, jako by běžela. Blbost, neběhá, ale možná by měla začít, aby Čeňkovi za chvíli stačila. ...Jencek te dnes vezme, jeden borecek mu odrekl termin. Vyzvednu te :-* … Tak dnes? Dnes ji tělem projede ta štiplavá bolest malých jehliček, prorážejících barvu pod…