Už svítá. Zatažené rolety pouští dovnitř jen pruhy světla. Ležím v klidu na zádech a pozoruji je na stropě. Už jsem vzhůru, ale nechce se mi vstávat, chci si prodloužit tuhle chvíli nicnedělání. Vedle mě spí ON. Také na zádech, hlavu lehce zakloněnou v polštářích.…

Uprostred ihriska svieti blonďavá hlava, ktorá pokračuje v útlom tele. Dali by sa ňom spočítať všetky rebrá, celkom bezchybne. Nohy má po členky zaborené do mäkkého piesku. Slzy mu stekajú po opálenej pokožke cez hrudník a špinavé brucho. Kde sú moje modré gule? …