Studovny ve Vědecké knihovně jsou poměrně nudná záležitost. Nedokážu se v nich soustředit. Na učení potřebuji mít svůj prostor a svůj systém. Jakmile u učení nemůžu chodit a parafrázovat si látku pro sebe nahlas, nenaučím se nic. Ale co naplat, když v knihovně jsou…

To, že se v naší firmě používá ke kariérnímu postupu jiný postup, než lezení do zadku jsem rozhlašoval až do doby, kdy jsem jel se svojí šéfkou na služebku. Musím řírci, že na svůj věk to byla docela hezká ženská, bez jakéhokoliv pochlebování jsem mezi kolegy…

Zastavila jsem se asi v půlce louky a rozhlédla se: nikde nikdo. Napravo se tyčili dva paneláky vysokoškolské koleje, ale na tu dálku byly z oken jen malé tmavší skvrnky. Vlevo byla ve stejné vzdálenosti hustá hradba stromů a za ní čtyřproudá silnice, ze které sice…

“Na základě čeho usuzujete, že mluvíte pravdu?” Podívala se na mě zpoza brýlí a její modré oči se do mě zapíchly jako ledové jehly. Čížkovou jsem opravdu neměl rád a udělal bych cokoliv, abych s ní nemusel nic mít společného. Bohužel jsme byly sousedi v bytovém domě a…

O 3 měsíce později “Ahoj lidí!” Z předsíně se ozval rozjásaný hlas Zuzky doprovázený šustěním svlékaných bund. “Někoho jsem Vám přivedla ukázat!” Nechápavě jsem se podívala na Petra, který byl zjevně v lepším obraze než já, protože jeho rty neslyšně vymodelovaly slovo…

Tak jsem chvátala na tramvaj, že jsem do něj doslova vrazila. Pod sukni mi foukalo, dávala jsem pozor, abych neuklouzla na zmrazcích na chodníku, a navíc po očku sledovala, jestli stihnu dvaadvacítku, která se právě blížila k mé zastávce. Šťouchla jsem do něj ramenem a…

Pozoroval jsem jí už asi čtvrt hodiny. Její tělo obtahoval těsný svetr a na nohou legíny, které dole končili kousek nad teniskami. Její kotníky a ruce byly jediná místa, kde bylo vidět její pokožku. Kromě obličeje, samozřejmě. Seděla naproti mě v metru, přistoupila na…

Viděla jsem už ledacos, ale abychom měli v penzionu společnou koupelnu pro dva pokoje tak to ne! Vyrazila jsem se svým Klubem mladých historiků do Italie za památkami. Konkrétně těch šest kluků, které jsem s sebou měla, nastoupil letos do prváku na Antropologii na UK.…

Pátek, 28. 10. 1993 Jestli byl včerejšek mým naprosto nejlepším dnem v životě, dnešek byl určitě ten nejhorší. Co já kráva jsem si myslela, že dělám? Jsem naprostá blbka, co myslí jen píčou a neřeší následky. Prostě: Někdo nás včera viděl. Nevím kdo a asi se to…

Čtvrtek, 27. října 1993 - pokračování Převlékla jsem se do plavek, zabalila se do županu a pak jsem dlouho přemýšlela, co udělat. Nakonec jsem sebrala veškerou odvahu a zaklepala na dveře Patrikova pokoje. Modlila jsem se, aby otevřel on. Takže otevřel samozřejmě Vojta…