Byla jsem se projít...

Sobota - čas s našima navštívit babičku z Vysočiny. Po obědě jsem se rozhodla podniknout malou vycházku do okolí a při té příležitosti splnit velký úkol: nafotit novou galerku!

Místo, kde jsem to chtěla provést, jsem už měla předem vymyšlené. Je to silnička spojující dvě malebné vesničky, po které projede zhruba jedno auto za pět minut.

Obratně jsem si svlékla kalhotky a pověsila je na větévku borovice a hned na vedlejší větev jsem odložila mé šatičky, podprsenku jsem si vůbec nebrala.

Nastavila jsem si na mobilu samospoušť a pokusila se vyfotit. Napoprvé se to nepovedlo, špatně jsem se postavila a v záběru jsem vůbec nebyla. Na druhý pokus se to už podařilo, byť ostření trošičku selhalo, no... V dálce jsem slyšela blížící se auto, tak hop...rychle obléct a mazat pryč! Uff! Stihla jsem to!

Pro pokračování focení jsem si vybrala nedalekou cyklostezku...Původně jsem chtěla jít hlouběji do lesa, ale cosi ve mně toužilo po obtížnějším úkolu. Nakonec fotky vznikly jen asi tři, čtyři metry od cyklostezky. Byl to adrenalin, protože kdyby po ní zrovna projížděl cyklista, neměla bych absolutně žádnou šanci se včas zahalit!

Šatičky i kalhotky jsem si tentokrát pro jistotu nechala a rychle na samospoušť pořídila pár necudných snímků mého zadečku...Srdíčko mi bušilo jako vyplašenému ptáčeti, ale dopadlo to dobře...nikdo mě nepřistihl. Nerada bych totiž měla na svědomí nějakého cyklistu, který by se kvůli mně vyboural!

Fotky jsou, jaké jsou, nejsem žádná profesionálka, ale ten zážitek stál za to! Tak doufám, že mé snažení oceníte pozitivním komentářem. Děkuji!