Z návštěvy nemocnice (65)

"Docela opruz!" Řekl Tonda a mlčky plácnul zdravotní sestru po zadku. Jak bylo jeho zvykem, plácal je všechny. A žádná mu opět na tu drzost nic neříkala. Kdyby byl v nemocnici v Praze, minimálně by dostal vynadáno, ale tady byly sestry na to poplacávání zvyklé. A jen se usmívaly, vždyť to bylo jenom plácnutí.

"Ta tu pičku musí mít!" Řekl mi Tonda, když sestra odešla za roh. Neříkal jsem nikdy na jeho uslintané výlevy nic. Ani se toho moc říct nedalo. Tonda, ač moje první zkušenost s muži vůbec, byl jinak docela nezajímavý. "Cha chaa! No to jooo!" Ozvalo se ze strany, na které ležel Tondův spolupacient. Občas se snažil Tondu v poplácávání napodobit, ale jeho sestry ignorovaly, že se mu vyhýbaly. Měl věk sedmdesátníka, jako Tonda, ale nebyl tolik zachovalý. Třetí spolupacient pouze podřimoval.

Pokoj byl jeden z nejhorších, na který se dalo v nemocnicii narazit. Oprýskané zdi s pruhem a postele se ani nedaly polohovat. Ovšem na zlomenou nohu to stačilo víc než obstojně. Tonda by spíš potřeboval protialkoholní, než tuto zapadlou nemocnici. "Máš to?" Zeptal se mě. Já si povzdechl a vyndal z batohu cinkající láhve alkoholu. "No skvělý!" Řekl a už se po něm sápal. Otevřel flašku, a hned začal lopat její obsah.

"Kurva, ta slivovica má říz!" Řekl a podával flašku spolupacientovi. "Vždyť víš, že já nemůžu alkáč!" Protestoval. "chuj s tym, dej si, ta léčí sama!" Pobízel ho Tonda.
"No tak jo!" Řekl spolupacient a lokl si z láhve. "Tak vidíš!" Řekl Tonda, který ostatní dvě láhve zrovna schovával pod postel.

"A teď bych si zapíchal!" Řekl posilněný Tonda, který před chvíli skomíral se sádrou na noze.
"Hele, vykuř mi ho jo?! Udělám si selfie!" Dodal šeptem po chvíli, zatím co na poličku položil svůj foťák.
"Cože, tady?" Ptal jsem se nechápavě.
"Proč ne, dyť oba spí! Maj siestu!" Řekl Tonda, který zrovna odhrnoval nemocniční pyžamo.
"Tak se svlíkni!" Povzbuzoval mě.

Poslechl jsem, zatímco Tonda zaujal polohu na posteli.
"Joho, čtrnáct dní jsem to neměl!" Řekl, když si vychutná