MY dvě.
Dvě ženy. Sebevědomé, klidné. Ví, co chtějí – a co nechtějí vůbec.
Vířivka se plnila bublinkami. My touhou. Silonky se lepily k nohám, jakmile se ponořily do vody.
A naše ruce? Zkoumaly. Hladily. Dráždily.
Nožky nezůstaly suché. Silonky taky ne.
A ty jsi nebyl pozván. Jen jsi přihlížel.
Němý, nadržený pozorovatel. Slabý vedle dvou žen, které si umí hrát bez tebe – a možná právě proto tě to ničí.
Zaplať. Sleduj. A doufej.
Možná tě někdy pustíme blíž.
Možná ne.
Ale rozhodujeme my. Ty jen klikáš, doufáš… a zůstáváš suchý. Nebo ne? (:
