Usínání

Ležel jsem potmě v posteli. Usínal jsem po té, co jsem se půl hodiny v duchu hádal se slečnou, co s ní už čtvrt roku nechodím. Tehdy mě napadlo, že jsem se s ní měl hádat tehdy, když jsem byl s ní. A ne mlčet.

Se zavřenýma očima jsem si představil, jak mi leží v náručí, líbám ji do vlasů a usínáme spolu. Pak mi to došlo - to je přece blbost, vždyť ta se se mnou hádala proto, že chodím spát moc brzy. Ta by mi před jedenáctou neoddychovala v náručí. Vyprskl jsem smíchy.

Vzpomněl jsem si na jinou slečnu. Na tu, která neměla problém jít se mnou do postele brzy. Ale měli jsme potíž spát. Ucítil jsem její vůni a prsty mi samy vjely do její štěrbinky. Chvíli jsem v ní klouzal, pak jsem z ní vytáhl prsty a společně jsme je olizovali. Chutnala mi, voněla mi, prostě afrodiziakum. A to, jak chutnala i sama sobě - to mě tak vzrušovalo. Vědomí, že máme tohle společné... No a pak to na spánek nebylo a druhý den se do práce potácely dvě zombie. S nablble šťastným úsměvem a kruhy pod očima.

Zvlhly mi oči... Mám vás holky všechny rád. Nějak. Po svém. I když spolu nemůžeme žít, i když z nejnečekanějších i zcela banálních důvodů se k sobě nehodíme - stejně mi na Vás záleželo, a někde hluboko ve mne pořád záleží.

A tak vám všem přeju: najděte si toho, komu budete chutnat, i toho, který s vámi bude radostně ponocovat, a buďte šťastné. Ju?