Protipóly...

Nedávno jsem psal o tom, že mě strašně baví společenské protiklady. Jak se jeden den člověk omylem ocitne mezi různýma snobama, co řeší drahý vína, obleky a tváří se strašně důležitě, a druhej den sedí ve čtvrtý cenový mezi existencema, kde je vzduch hustej jak guláš a všechno je tak nějak opravdovější. A došlo mi, že úplně stejný protiklady mám vlastně i v sexu.

Na jednu stranu mě baví klasická mužská role. Mám rád malý, drobný ženský, což je vzhledem k mojí vlastní konstituci skoro nutnost, protože jinak bych si s nima těžko dělal, co chci. A právě to mě na tom baví, ten moment, kdy se partnerka úplně odevzdá, lehne si vedle mě s výrazem „tak si mě vem“ a já ji můžu chytit za vlasy, přitáhnout si ji k sobě, otočit si ji tak, jak chci já, prostě být ten dominantnější element. Dlouho jsem si myslel, že tohle úplně neumím, že nejsem ten typ chlapa, co přijde a převezme kontrolu. Jenže ono je to vlastně strašně jednoduchý ve chvíli, kdy ta ženská tu energii sama chce a člověk se nechá strhnout tou vlnou. Pak je to najednou přirozený. A vlastně dost zábavný :)

Přijde mi, že spousta ženských opravdu chce chlapa, který se nebojí převzít iniciativu, vzít si je k sobě, trochu s nima manipulovat, vést je, ne se pořád ptát jak úředník na přepážce, jestli je všechno v pořádku. A čím jsem starší, tím víc chápu, že dominance často vůbec není o nějaký agresi, ale spíš o energii a jistotě.

Jenže pak mám v sobě úplně opačný pól. Občas mě totiž strašně baví si od toho všeho odpočinout a přepnout role. Po delší době jsem si zase našel chlapa, protože mě baví ta změna. Chlapi mě vyloženě nepřitahují tak, že bych po nich toužil nebo s nima chtěl klasicky chodit, a když si můžu vybrat, stejně skončím u ženských. Ale ten samotný kontrast mě fascinuje.

Najednou tam vedle mě stojí někdo větší a silnější než já a já můžu úplně vypnout. Nemusím nic vést, nic řídit, nic rozhodovat. Prostě si jen užívat ten pocit, že si někdo dělá, co chce, se mnou. A paradoxně mě na tom baví i to, že člověk musí trochu přemýšlet jinak, nebýt jen pasivní kus masa, ale vnímat tu dynamiku z druhé strany. Trochu chápat, co je příjemný, co funguje, co vytváří napětí, co člověka dostane víc do... než samotný sex.

A možná právě proto mám pocit, že mi tyhle zkušenosti dost pomáhají i ve vztahu k ženám. Protože najednou člověk trochu líp chápe, jaké to je být v té druhé roli. Co působí dobře, co je nepříjemný, co je sexy a co je jen trapná póza. A čím dál víc si myslím, že sex není ani tak o pohlaví, ale hlavně o energii mezi lidma, o hře, důvěře a o tom, jestli se člověk umí na chvíli přestat kontrolovat.

A přesně tyhle protiklady mě na životě baví asi nejvíc. Jednou být ten, kdo vede, podruhý ten, kdo se nechá vést. Jednou nahoře, podruhý dole. A ideálně obojí tak nějak po svým :)