BDSM

Jedno malé zamyšlení nad světem BDSM

Jen tak někomu se s tímhle nesvěříš a paradoxně je jednodušší se vypovídat tady takřka anonymně. Přemýšlím o tom jak moc naivní je mít sen o nalezení Pána. Takového co ho zajímá jaké pro tebe setkání bylo a jestli jsi v pohodě i další den protože ví že psychika umí své. Takového co by chtěl svoji subinku vlastnit a mít pod kontrolou aspoň přes zprávy i během dne a sem tam ji dal úkol na video aby nevyšla ze cviku. Takového co by si ji jednoho dne označil nožem a udělal ji malou jizvu jako značku. Nebo jak moc reálné to je… přece jen už mi není dvacet a bez závazku taky nejsem. A i tak existuje to vůbec nebo je to jen v mé hlavě? Správný Pán má podle mě subinku umět třeba až rozbrečet, ale také si ji zase poskládat dohromady a loučit se s oboustrannou spokojeností. Chápat svou zodpovědnost za ni. Protože se z ni stává hromádka oddanosti a poslušnosti s vnitřní touhou být pro něj ta nejlepší. Jsem naivní? Mam jiné představy a nebo mam zkrátka smůlu?  Jak to máte vy ostatní?