zamyšlení

někdy se opravdu zamýšlím nad tím co tu vlasně dělám. proč nesedím s přáteli u ohníčku neopékám klobásy, nepiju bakardi a nezpívám písně mého mládí? proč jsem večer zde, místo abych seděl s orosenou sklenici piva u nás v hospůdce nebo s rodinou před televizí? proč hrávám šachy a scrabble online po netu, když bych je mohl hrát s někým naživo? proč tu ťukám do klávesnice sladká a omamná slůvka, když bych je mohl některé šeptat do ouška a cítit u toho vůni jejích vlasů i rtěnky?
vzpomínám na svůj prvý vstup na chat. bylo to něco nového tak zajímavého, nevšedního být i nebýt s někym v jeden okamžik spolu a nemusit s ním sdílet strasti reálného života jen ten růžový netový svět. tak se postupně uzavíráme do svých netových ulit. máme tam soukromí, bezpečí, rozlet.
není tomu tak dávno co chatem amateri prolétla zvěst o tom, že jeden z nás /byl velmi milý, zábavný, oblíbený/ již nikdy nepříjde na chat /odešla ze světa jeho fyzická schránka a tím i jeho virtuální klon/ život chatu se na malý okamžik zastavil aby se pak znova rozeběhl svým zažitým tempem. i já jako ten mraveneček pobíhám virtuálním světem a jen se občas zamyslím nad tím PROČ a DOKDY