Démon!!!

Jednou takle, už se skorem rozednívalo, dyž Šahriár vodevřel voči. Došlo mu, že to v noci přepísk, páč spal zalezlej pod trůnem. Uvědomil si ale, že ho něco ruší. Vykouk vopatrně zpod trůnu, koukne nahoru a zdá se mu, jako by poznal Šeherezádinej zadek. Vod toho zadku ale vedly katovy nohy! Šahriár si začal myslet, že ho vojebávaj smysly. Pak si ale všim, že se to hejbe. Krátký tvrdý přírazy a měl dojem, jako by viděl něco tmavýho, jak to mizí a zase se vobjevuje zrovinka v těch místech, kde začínal Šeherezádě její pečlivě vyholenej pásek. A k temu ty zvuky, jako by Šeherezáda dělala něco hodně namáhavýho a kat zrovna tak! Ale vždyť byla skorem eště noc?

"Hřích, vidím pekelnej hřích!!!" začal řvát jak steklej Šahriár pod trůnem a koukal se dostat ven. Dopředu to ale nešlo a tak musil pomalu couvat dozadu. Ale že tam byl zapreslej pořádně a asi taky dost dlouho, chytil ho s teho houser a vylez ven vohnutej jak žebrák na Karlovym mostě. To už ale na něj čekala Šeherezáda a pomáhala mu a prej: "Šahriárku, copak se ti to škaredýho zdálo, pocem a sedni si sem pěkně na trun, ať se s teho spamatuješ. Já tady s katem celou dobu bdím nad tvým spravedlivým spánkem a pak najednou, no to si nás ale polekal. Copak se to mohlo našemu panovníkovi tak škaredýho zdát?"

"No, viděl sem něco strašnýho, jak sem se tak díval navrch a ani probudit sem se nemoh!" naříkal Šahriár.

Šeherezáda ale hned znala vodpověď: "To se ti musil pod trůnem usadit zlej démon a ten tě vošálil, šak koukni, že tady je všecko OK..." A Šahriár kouká a Šeherezáda stojí před ním voblečená i když trocha nalehko a kat stojí, jako vždycky, v pozoru hnedky za trůnem.

Ale to už zasej spustila Šeherezáda: "Šahriárku, esli se nebojíš, tak tam vlez eště jednou a esli je tam démon, tak dám zavolat zaříkavače."

A tak se Šahriár zas nasoukal pod trůn. To už byl ale bílej den a tak vidí jasně: Šeherezádinej zadek a taky broskvičku, jak by klečela na trůně a vod teho vedou katovy nohy a štěrbinka se jen roztahuje, jak to do ní mastí. A už je zase slyšet vzdychání a trůn se celej chvěje. Šahriár má chvilama pocit, jak by slyšel pleskat Šeherezádiny cecky vo vopěradlo. A ze všeckejch těch pohybů a zvuků, kerejma je vobklopenej má najednou dojem, jak by se k němu někdo tlačil: "Démon!!!", pomyslil si a hned rychle zasunul ruku do těch svejch baňatejch orientálních kalhot. Ale moh si voddechnout, nebyl to démon, ale pro jistotu to už nepustil z ruky, aby vo to nepřišel. Ale ty zvuky a pohyby ho celýho tak doblbly a asi mu taky ten démon zatemnil mozek a vedl jeho ruku, že začal ty pohyby tou rukou vopakovat a než se nadál, tak měl mokro. Snažil se sic udělat dlaní stříšku, ale bylo mu to prd platný, zadržet se to nedalo!

Taky nad ním se najednou nic nehejbalo. Jenom Šeherezádu bylo slyšet jak vyráží prudký zdechy, skorem křičela. A pak jen, eště několik krátký a rychlých pohybů po sobě a "plesk!", Šahriárovi se něco rozplesklo pod vokem.

"Tak co, viděls Šahriárku?" pomáhala Šeherezáda, až byla celá zadejchaná, panovníkovi zpod trůnu.

"Spíš cejtil, musel to bejt nějakej děsnej démon, eště teď sem celej vytřepanej. Jak se mi ale moh dostat ejakuát pod voko, to nechápu, celou tu dobu sem ani na chvilku nestáhl gatě!" přemejšlel nahlas Šahriár.

Šeherezáda to ale rač neřešila, bafla kabelu a pádila dom. Šahriár si ale stačil eště všimnout, že jak prošla kolem kata, tak jí muselo spadnout něco do voka, jenom zamrkala a ani se nezastavila a na zaříkávače už taky ani nespomněla...