Kasická colage II. !!!

"Byl jednó jeden..."

"Tak hele Šehi, dyž šukám, tož nechcu slyšet žádný pohádky!"

A tak co měla Šeherezáda dělat než...

A Šahriár už ho vnořil do okouzlující soupeřky, která ho do sebe přijala bez mrknutí oka, jako opravdová hrdinka. Nikdy snad nebyla žádná žena lépe tělesně vybavena pro zkoušku slasti a žádná nebyla upřímnější ve vyjádření prožívaných pocitů než ona. V jejích očích se zračily záblesky opojení, jak do ní jeho všemocný nástroj pronikal. A nakonec, když do ní zajel v celé délce a hloubce, její vzrušení se vystupňovalo tak divoce a nasadilo jí tak mocné ostruhy, že se vzepjala a nevnímala nic než blaženost svých nejniternějších pocitů. Na jeho prudké útoky odpovídala takovou souhrou vzepjetí, provázených hlubokými vzdechy, že podle těchto výrazných ozvuků bylo možno spočítat jednotlivé vášnivé přírazy. Jejich čilé údy se splétaly a proplétaly v křečovitých záchvěvech. Následné žhavé polibky a bezbolestné milostné kousání v záchvatu běsnící rozkoše prozrazovaly, že se blíží vyvrcholení. Šeherezáda, uchvácena milostným šílenstvím, se už nedokázala ovládnout a jenom řičela:

"Ach, pane!... Milý pane! Prosím vás, nešetřete me! Ach, ach!" Všechnu slast teď vložila do zajíkavých, těžce vyrážených vzdechů a v sladké smrti zavřela oči, když ucítila prudkou balzámovou injekci, jejímž důkazem bylo náhlé ztišení a zmalátnění jezdce, před chviličkou ještě tak lítého. Ten náhle ustal v krátkém a prudkém oddychování a zemdleně na ní ležel s výrazem vrcholného blaha ve zpocené tváři.

"Tak co, jakej sem byl?" ptal se hned jak skončil.

"Přeci si mi řikal, že nechceš slyšet žádný pohádky?" vodpověděla mu Šeherezáda a pokoušela se mu přitom hledět do vočí. Ale Šahriár už zatím přesedl na trůn, vytáh z pod něj noviny a začal si číst.

"Hele tady píšou, že v jedný zemi, má sice krátkej název, ale hrozně blbě se mi to čte, je to děsně cizokrajný. Tak tam nějakej jejich Velkej vezír vodstranil ministra a eště po ňom chtěli, aby jim vysvětlil proč, že to nechápou? To sou tam tedy pěkně zavostalí. To já dyž pošlu kata za někerým ministrem, aby ho vodstranil, tak pak už se nikdo neptá, ani mně ani teho ministra, na mínění. Jak taky, takovýho ministra by už potom nerozvykládal ani Moravec. Mají tam pořád co dohánět! Jo vládnout se musí umět! A dokonce tady čtu, že tam celý vládě, aji panovníkovi lidi nadávají, že kradou! Ale přeci v celým civilizovaným světě, nejenom v orientě platí, že každej má dělat to, co umí nejlíp...!!!"

Šeherezáda, jak tak poslouchala, tak si hnedky přidala votázečku: "A copak umíš nejlíp ty?"

"Já? Viš co, řekni mi zas raděj nějakou tu svoji pohádku, líp se mi to poslouchá..."