Pracovní cesta - pokus o psaní

Nástup do práce byl celkem příjemný.
Všichni milí, pozorní a ochotní vysvětlovat. Po čase, ale začínáte vidět ty „pracovní“ vztahy. Olina nesnáší
Martinu, která to táhne s Tomášem a Tomáš si rád zaflirtuje s
Olinou. Obě dvě pak chodí za mnou a svěřují se, jaká ta druhá
je mrcha a bůh ví, co ještě. To jsem ještě nevěděla, že po
čase upadnu v nemilost také já, a to když Tomáš oznámil, že na pracovní cesty s ním budu jezdit já, abych poznala naše dodavatele. Najedou holky byly nejlepší kamarádky a já byla terč
nenávisti. Tomáš mě nikdy nezajímal a neměla jsem nikdy v plánu změnu.

První cesta vedla do Vídně, kde jsme měli pracovní schůzku zakončenou večerním rautem. Tomáš byl přátelský, pořád nosil víno a představoval mě dodavatelům.
Po nějaké skleničce začínal být trochu přítulný a občas si
šáhnul na zadek. Skládal poklony a byl milejší než v práci.
Vzpoměla jsem si na holky, taky s ním jezdili a je jasné proč tak vyváděli, když se dozvěděli, že mám jet já. I když jsem strašně dlouho neměla chlapa, tak jsem nepropadla opojení smyslů
a snažila se vyhýbat jeho rukou a jeho pohledům. Nakonec jsem byla ráda, když mě jeden dodavatel Honza doprovodil k baru, kde jsme si začli povídat. Skvěle jsme si rozuměli, smáli se a vypadalo to krásně. Po nějaké době Tomáš přišel k nám viditelně
naštvaný, že tam byl sám a začal si mě před Honzou dobírat.
Nejdříve jsem to brala jako srandu, ale když jsem zjistila, že prostě jen Honzu ode mě odrazuje, tak jsem se vymluvila na bolest hlavy a výmluvu, že jsem už ospalá a vytratila jsem se na pokoj.

Večer teda neprobíhal tak, jak jsem si představovala, ale už jsem se těšila do sprchy a do postele. Když jsem se svlékla z šatů a byla jen ve spodním prádle, tak slyším, jak někdo ťuká na dveře. Říkám moment, beru okolo sebe ručník a jdu kouknout,
kdo otravuje. Samozřejmě to byl Tomáš, který hned vrazil do pokoje a začal, že čekal něco za odměnu, když mě sebou bral,
že jsem k ničemu a jak to teda napravím. Už mi došla trpělivost a řekla jsem mu, ať vypadne, že nejsem nějaká běhna. Ani nevím,
jak k tomu došlo a najednou jsem byla bez ručníku a táhne mě do koupelny, kde mě chytnul pod krkem a strkal mě pod sprchu. Celá
ztuhlá jsem na něho jen koukala. Myšlenky na to jak se ho zbavím,
co mi udělá, co mám udělat já? Celá mokrá jen ve spodním prádle. On jen nadával, moc jsem nevnímala, spíše ten jeho stisk okolo krku. Přimáčknul mě do rohu a začal mi strhávat podprsenku a kalhotky. Čím víc jsem se o něco snažila, tím víc to bolelo. Začal mi prsty surově strkat mezi nohy. Jen a jen nepříčetnost. Otočil mě a zezadu do mě vnikl. Přitom mě
chytil za vlasy a zatáhnul tak, až jsem vykřikla. Toho snad vzrušilo ještě víc. Přirážel a já se nezmohla na nic. Povalil mě na zem a chytil za hlavu. „Dělej aspoň něco, vykuř mi ho,
ty krávo a nic nezkoušej nebo tě to teprv bude bolet“. Přirážel až dokonce a mě tekli jen slzy. Výstřik do krku mi málem obrátil
žaludek naruby. Nevím jak dlouho to trvalo, ani kdy odešel. Seděla jsem jen na zemi neschopna ničeho. Voda na mě tekla a já neměla ani sílu vstát. Musím se dát do kupy, umyla jsem si obličej, kde byl zbytek šminek a jako v mlze jsem šla do postele.

Nevím jak jsem usnula, ale ráno když jsem se probudila, tak jsem myslela, že se mi to zdálo, ale po pohnutí nohou jsem zjistila, že to byla realita. V koupelně všude mokro, koukám na sebe do zrcadla a pod krkem se rýsovali dvě modřiny. Rychle zamalovat, dát se do kupy a vypadnout. Snídani jsem do sebe nemohla dostat. Jen káva a cigareta byly mými spojenci. Tomáše jsem potkala, když jsem se vracela na pokoj. „Jestli to někomu jenom cekneš, ani si neškrtneš. Kdyby si nebyla tak sobecká, tak to mohlo být hezký“. Nic jsem neřekla, jen se vyškubla a rychle zapadla do pokoje. Ještě jednu noc tu musím přežít, a co když se to bude opakovat? Myšlenky jinde než na schůzce dodavatele. Tomáš byl usměvavý jako vždy.
Večer jsme byli pozváni na hostinu do blízké hospody, aby se stvrdili kontakty. „Tomáši, já nikam večer už nepůjdu, budu spát“. „To teda půjdeš, jak bych tam vypadal. Musíš na ně
udělat dojem“. Přemýšlím, jestli nezbalit kufr a jet domů,
ale jak bez ničeho, kde někoho seženu. Nikoho tu neznám. Nezbývá
než přetrpět ještě jeden večer a doufat. Doufat, že se nic opakovat nebude. Doufat, že mě někdo zachrání.

Večer jsem pila víc a jen rozdávala prázdné úsměvy. Najedou tam přišel Honza a já věděla, že mi určitě pomůže, ale jak mu to říct. Jak s ním být chvíli sama? Začla jsem ho pronásledovat očima a doufat, že příjde a odvede mě zas k baru nebo nejlépe pryč
odsud od všech. Ta půl hodina mi přišla jako věčnost, ale přišel. Omlouval se, že měl hodně vyřizování a že dřív nestihl přijít. Tomáš se k nám hned přihnal, aby mohl kontrolovat konverzaci. Teď nebo nikdy. Nabídla jsem se Honzovi,
jestli mě doprovodí do hotelu, že jsem hodně toho vypila. Do toho
Tomáš začal, že mě doprovodí sám, co by to byl za šéfa,
kdyby se nepostaral o zaměstnance a takový ty kecy. Chytla jsem
Honzu za ruku a podívala jsem se na něho s očima plných slz, že chci jít s ním. Pochopil naléhavost nebo spíše jak řekl v těch očích byl strach. Jen co jsme vyšli, měla jsem mu to sto chutí
říct, ale kde začít. Jak mu to říct, aby se mě nelekl, tak jsem jen šla koukala do země a držela ho pevně za ruku. Ohlížela jsem se, jestli Tomáš za námi nejde a pořád vymýšlela, jak začít. Když už jsme byli skoro před hotelem, tak to Honza nevydržel a zeptal se, co se stalo a já vím, že jsem jen začala brečet. Obejmul mě a čekal až se uklidním, doprovodil mě na pokoj a až když bylo zamčeno, tak jsem ze sebe začla dostávat slova a nakonec věty. Honza celou dobu mě držel za ruku a koukal do země a já byla ráda, že jen poslouchal. Když jsem to vypověděla, tak mi zbalil věci a odvedl mě k němu na pokoj, kde jsem si lehla na postel a on mě opatrně přivinul ke mně.
Připadala jsem si, jak když mám ochranku. Konečně jsem byla aspoň trochu v klidu. Domů jsem jela s Honzou. Do práce jsem už
nikdy nepřišla a už nikdy jsem neviděla Tomáše. Honza se o mě
dokonale postaral a úplně ve všem. Bydlím teď s ním, daleko od
Tomáše a já se dala trochu dohromady a máme spolu výjmečný
vztah.