Môj pane,

"Zemana Žižku sme tu měly na Silvestra, ale kóké, co sem našla v naší rodiný bibliotéce včil", mlela Šeherezáda a už vytahovala z igelitky vobjemnou starodávnou bichlu a pokračovala: "Našla sem tam Dorku, celej svázanej ročník z roka 1599, no to je ale vzácnosť!" Položila svazek před trůn a usedla na počtář. Šahriár se k ní zvědavě naklonil. "Podivé, tady je něco založený", a Šeherezáda vodevřela knihu v mistě s kerýho bylo vidět trčet kus pergamenu. "Hele, někerý fotky sou uplně zažloutlý, že není poznat co na nich je, ale písmo je zřetelný, třeba tady, článek: Nejnovější metody ve středověký kosmetice a pod tem hned reklama: Máš li bledý líčka, pomože ti Bátorička - a nabízej tu "vychýrený" vomlazovací salón. No to by mě zajímalo, jaký používaly metody, dyž tehdá eště neměly lejzr? Ale podivé, na tom prgamenu je něco napsaný červenou prupiskou, vypadá to skorem jak krvou, no to tě musim přečist!" A Šeherezáda počkala, až se Šahriár pohodlně uvelebí na truně a začla pomaly předčítat to, co bylo napsaný na pradávnym pergamenu:



"Môj pane, svoju dušu

som odovzdala, zo svojou modlitbou nebu a to čo ostáva

posielam Tebe,

pán môj a vládca.

Tak, ako je ubedovaná moja duša,

tak aj moje telo trpí

tým, že som tu strážená tak sama.

Posledné roky som videla zavše len uhorskú salámu a aj tu iba narezanů

a niekolko dievok,

ktoré mi pozostaly,

ale ani tie, neprinášajú

žiadnej radosti mojím očúm, ani srdcu.

Starý Fico

ím není dost atraktívný,

a tak sa zavše

vymlúvajů, že majú oné,

aj niekolko ráz do mesiaca a ešte ma všade ohovárajú,

že ím iba krv z tiel

žmýkam.

Je tu už len starý pissár,

ale keď ten príde s tým svojím pohárom a rozpína poklopec,

nenaplňa ma to

žiadnou radosťou.

Ako sa v Uhrách hovorí:

„Keď visia,

nieje ani riadna pissia!“

Keby sa minulý týžďeň nepojebal bojler v hradnej

kúpeĺni,

nezapočula by som

po celé roky

žiadne erotické

slovko!!!

Som iba žena,

ktorá zmiera túžbou v týchto prázdnych stenách.

Kolko ráz vyrážal odtial môj nebohý muž

v čele svojej siedmej kavalerie,

aby ako generál zmizol vo smeru na Malý a Velký Krtíš

a mi zavše zostalo, iba

čakať na tých

smelých chlapcov.

Všetci, ktorí

vidia na mne iba hriech a krv,

nevidia horkosť,

ktorá spaluje moje telo,

ktoré, pán môj Matyáš,

ako Vaša verná služobníčka,

pokladám k Vaším nohám,

aby ste, ako Druhý,

pohledel na mňa a obdaril ma svojou milosťou…"

"Jejda a tadyk je eště, připnutej kancelářskou sponkou, malej lístek, ale ten už je psanej strojem...", podivila se Šeherezáda a přečtla z něj:

"Túto listinu našla horolezecká skupina SAV zvinutú vo fľaši,

na úpatí stľpa, na ktorom visela starodávna, hrdzavá tabuľa, zo zbytkami nápisa: Stalinov štít, čo len potvrzuje jej starodávny pôvod. Na druhej strane listiny vidno, pripísané drobným písmom:

Vkladám ja, úbohá Alžbeta, do fĺaše, ktorú som privesila pod malé rogallo a zverujem vetru, aby ju doniesol môjmu vladárovi. A. N. 21.8.LP1613."