Nahá Venuše:

"Kozy nemám, su chlap!" zavrčel stekle pračlověk Janeček na svýho souseda, kerej se na něj začal v černočerný tamnotě jeskyně, mezi vostatníma spícíma klačit a dokonce ho začal vobsahávat a něco při tem šeptal.

"Cože, kouřit?" zoptal se Janeček, zprvu nechápavě, pak mu to ale došlo: "A tož ja, su chlap, něco vydržím..." a zmlknul, aby se zaposlouchal do tichejch mlaskavejch zvuků, kerý se k němu nesly z míst v kerejch už měl mezitem velmi příjemný pocity. Ležel tak skorem bez hnutí, až do chvile kdy zvuky umlkly, aby se nehnul ani nějakej čas potem i když už byl úplně vorosenej. Pak ale potichu stal a vyšel z černý jeskyně ven do temný noci. Bylo zataženo, měsíc ani hvězdy nebylo vidět.

"A kruci!" zakopl vo kámen kerej se válel na zemi. "Zatracená doba kamená, vo pořádnou ženskou našinec nezakopne, zato kamení je skorem na každym kroku!" a Janeček pokračoval ve svým lamentování: "Jo, našem potomkům se to bude žit, ty si budou moct vybírat, když třeba napišou na Amíkách, že "bobra nechcu!", ale zkuste to řict teď v pravěku, dyž mají někerý dvanáctky chlupy až po kolena! Aji teď už sou pralidi vybíraví skoro ve všem. Třeba s tem prezidentem. To se jim zdá, že ten starej sebral všecko, na co přišel a dokonca prej aji jeho familia, třeba ten jeho potomek, co si bral formy z pana Švarcmberka, ale to asi jenom proto, že sám vypadá mezi náma neandrtálcama nejlíp. A nebo první dáma českýho šoubyznysu, jak jí tady říkáme, to ale bylo nejvěčí šou už dávno předtem v šerým dávnověku, eště jak se tunelovala česká spořka! To s tem ta nevidilelná ruka pěkně zamávala! U teho novýho prezidenta nemám strach, že by něco sebral, to se spíš bojím, že všade kam přinde něco zanechá..., nejsu ale prognostik, vod teho sou tu jiný. Ale stejně sme to tu sám talent, že by to rovnou mohli dávat do televize!" Janeček dohorlil a že se mezitím rozednilo, tak připajdal k řece, aby si nechal vochladit ve vodě ten nakopnutej palec. Na břehu se válel kus pěknýho jílu a tak ho zvednul a začal z něho plácat, jen tak popaměti, sošku věstonický venuše.

Šahriár, kerýmu se vůbec nelíbila ta pasáž, kerou čtla Šeherezáda vo panovnickým rodu, k ní přistoupil vodzadu a zahlídl tak ve vodevřený knize, kerou držela na klíně, fotku věstonický venuše a zapomněl pak na svý rozhořčení a uchopil Šeherezádu vodzadu za kozy a začal je pomaloučku mnout, až mu vykynuly v rukách do nevídanejch rozměrů a našpicovaný bradavky mu začly drhnout vo dlaně: "Ty seš moja venuša, poť ..." zašeptal jí do ucha jemně.