Na koníčka...

"Teda Trenku! Co mě to tu vodiš za zdechliny? Pro dnešek už druhé kuň, co padnul a zrovna když sem už byla skorem v nejlepšim! Se mně zdá, že tě budu moset nechat zavřít na Špilas, abys pochopil, jaký to je - chtět a nemoct! "

Panovnice stála uprostřed vídeňský jízdárny, kam jí předtem postavili lokaji koně našíř, kerýho přinesly z nedalekýho tělovýchovnýho institutu, pro mladý šlechtičny. Císařovna měla na sobě akorát šněrovačku a i tu měla povolenou, aby se jí líp dejchalo.

Vo koně se vopírala voběma rukama a nechávala tak spočívat svoje koziska v jeho středu a to tak, že ho zaplňovala nejenom našíř, ale taky dozadu a pak důle, kde měla vohromný dvorce, ve kerejch se tyčily bradavky jak ryngle!

Zatím co lokajové nakládali předešlýho koně na káru a snažily se ho vodvízt, přiváděl Trenck dalšího hřebce, když si předtem musel vyposlechnout nerad, všecky výtky jejího veličenstva. Ta se zatím zapřela, jak nejlíp mohla, zatímco bylo vidět, jak se jí chvějou půlky vod nedočkavostě, ale pokračovala ve svejch lamentacích:

"Esli to bude zase taková zdechlina, jako ten před něm, tak se namouduši vodstěhuju do Čech. Tam mají panečku jinačí koně! Kam se podíváš, samej bílej kůň! Takovej kladrubák, ten když se do ženy klade pěkně po dýlce, tak to dělá s citem, aby si teho užili vobá a když pak začne přirážat, až to rube, tak to je jinačí kafe! Šak si to uměly všecky vladařky, co byly v Praze jináč zařídit. Třeba taková kněžna Libuše, ta měla na to Šemíka a vo tem se eště doteďka všade vypravuje, jak uměl skákat..."

Trenck, kerýmu se to peskování ale vůbec nelíbilo, využil teho, že se jeho paní na chvilu vodmlčela, když musela dávat pozor, aby jí kůň, kerej mezitím zapřel kopyta vod předních noh, hned vedle jejích pěstěnejch ruček, tak, aby jí je nepošlapal, si dodal vodvahy a zamrčel:

"Šak ten Šemík taky, když už nemoh, tak skočil raděj ze skaly důle do Vltavy, aby se utopil..."

"No eště, že mu seděl na zadku Dalibor, aby ho zatížil a ten se pak mohl dostat do kněžny mnohem hlouběji a ten pak teho koňa z vody vytáhnul a zachránil. Taky chlapy tam mají pořádný, to by tady už žádnej nedokázal, to co von! Tady je to samej knírek a copánek a kanýrek a skutek utek. Šak se od těch dob řiká, že když je nouze tak je i Dalibor dobrej, nebo tak nějak?", přerušila Trencka vopět vladařka, ale ten se nedal vodbejt a pokračoval s provokacema:

"Šak ho pak ale musili utratit!" a panovnicu tak jenom víc nasral a ta se do něj pustila pěkně zvostra:

"Tehdá se popravovalo za každou blbosť a taky každá panovnice

už tehdá řikala - království za koně!!!"

"To řikal Richard!", nedalo zase Trenckovi, aby si nerejpnul.

"Ničemu nerozumíš, ten byl teplej!", přerušil ho její majestát.

Trenck se hluboce zamyslil a spustil: "Koně rozeznáváme teplokrevný a studenokrevný a mezi tem...."

To už ale císařovnu dorazilo úplně a zpražila ho: " Mezi tem, ignorante jeden, zelenej mozku, jak ti to myslí a drž teho koňa pořádně a pomož mu, mezi to, no... To seš můj podkoní a nevíš co máš pod koněm dělat, aby se do mně dostal pořádně, abych to pocejtila? Nechám tě na Špilasu kapat kapičku vody za kapičkou na tu tvoju blbou makovicu, až se tě rozbřeskne, jaký to je nemoct se pořádně udělat!!! S takovejma jako seš ty ten feudalismus pořádně nevybudujeme. S takovejma, se soudobej svět vod idejí zakladatelů Montpelerinské společnosti, vod idejí svobody, parlamentní demokracie, tržní ekonomiky, stále více vzdaluje, stejně jako ten kůň, jak ho to tam držíš? Dyk už vůbec necejtím, kam až ho mám...!"

Šeherezáda dočtla, sklopila víčka a zaposlouchala do ržání hřebců z Šahriárovejch stájí - začínalo krmení...