Jak jsem fotil a la Stonoha

Asi všichni tu znáte galerie Stonohy. Jestli je tu náhodou ještě někdo, kdo je neviděl, doporučuju to napravit. Ták. Takže předpokládám, že teď už všichni víte, co to je styl Stonoha.

Když jsme letos opět zavítali na řecký ostrov Kefalonie, věděli jsme už, kde by se daly dělat pěkné fotky ke kterým jsme loni ale neměli dost odvahy. Rozhodli jsme se pro starou pevnost z 13. století, která se tyčí nad hlavním městem ostrova v obci Kastro. Pevnost však pravidelně zavírají a tak jsme museli vyrazit v době od 9 do 15 hodin jako ostatní turisté. Hradby má opravdu příkré. "Ve dvanáct je největší vedro, to tam nikdo nebude" plánoval jsem akci. Jenže nebylo tomu tak. Turisté se vyspinkali a nedbali úděsného vedra a vyrazili za historickými zážitky.

Musel jsem se tedy vzdát svého záměru, že ženu navléknu do sárí a ona bude polonahá pobíhat po zřícenině a já budu fotit a fotit. Po dlouhém přemlouvání byla ochotná si občas vyhrnout tričko a ukázat kozičky. (Tuhle galérii už jsem poslal ke schválení).

"Dobře tedy, když nechce riskovat modelka, musí jí to předvézt fotograf." na jedné dělostřelecké věžce jsem se rozhodl exhibovat sám. Výhodou bylo, že to bylo trochu stranou, nevýhodou zase, že tam mohl kdokoliv a kdykoliv nečekaně vtrhnout. Protože bylo fakt vedro, měl jsem na sobě jen šortky a košili. Rozepnul jsem tedy knoflík na šortkách ... a zjistil jsem, že byl chatrně přišit a že jsem ho při tom urval. A navíc jsem v tu samou chvíli slyšel, že přichází rodina s dětmi. Co jsem měl dělat? Sedl jsem si na hradbu a pozoroval krajinu a mezitím chodili další a další lidé (asi přijel celý autobus) a všichni se divili, co tam tak sedím v takovém vedru (to jsem si myslel). V baťůžku jsem sice měl náhradní trenýrky, ale na převlíknutí nebyl čas a kdybych se postavil, šortky by mi spadly a mně by zavřeli za kažení dětí. V duchu jsem si nadával, co jsem to zase vymyslel za kravinu.

Po nějaké době se všichni pokochali výhledem z dělostřeleckého bastilionu a pokračovali dál. Vykoukl jsem tedy ven a rychle se svlékl. "Foť, ale rychle ... jó, a ať je to alespoň 6 fotek" nakázal jsem ženě a shodil jsem šortky a košili a začal pózovat. Samozřejmě jsem zapomněl na boty a ponožky. (Když jsem pak fotky viděl, vzpomněl jsem si na své rady modelkám tady, že bez tenisek by to bylo lepší.) Ale adrenalin to teda byl!

Blížící se hovor mne varoval a tak jsem skočil do náhradních trenek, navlékl si košili a už tu byli další turisté. Odešli jsme kousek dál do stínu a tam mi žena jako správná hospodyňka knoflík přišila. No, máme to my amatéři občas starosti :-).

Není to sice moc erotické vyprávění, zato však pravdivé a třeba se někomu bude zdát i veselé.