S/M

Mladej král zabloudil na lovu v lesu a proto byl rád, jak se před něm vobjevila malá chaloupka. Zazvonil a vodevřela mu překrásná holčina. Požádal ji vo něco na napití. Dornička, jak se holčina menovala, sestoupila do sklepa a přinesla svýmu panovníkovi láhváč se sedmýho schodu. Panovník byl náramně spokojenej a moh na Dorničce voči nechat.

„Holka, sbal se a nastěhuješ se ke mně do zámku. Mám teď už před sebou jenom jednu válku a pak može bejt veselka!“ Takový nabídce se nedá vodolat.

„Ale bydlí tu se mnou eště moja nevlastní
matka s mojou nevlastní sestrou…“, nesměle sdělovala Dorka.

„Tak ať se sbalej taky, cimer mám na zámku dost a vo nějakej ten žvanec mě neubude,
ať už sou vlastní, nebo nevlasní“, rozhodl král.

A tak se stalo. Všecky tři se k němu nastěhovaly a von vodtáh do války. Předtem ale zaved Dorku do komory, ve který byla velká
hromada vlny a stál tam kolovrat. Král si přál, aby jeho nevěsta napředla s tý
vlny přízi, aby mohl vojákům, až se s ním vrátěj z války nechat uštrykovat fusekle – funglovky. Vojsko ešte ani nezmizelo za vobzorem a Dornička už
předla.

To už se k ní ale přitočily vobě
ženštiny: „Hele Dora, času dost. Poť zahrajem si vadí-nevadí, jak doma v lesu,
lákaly holčinu. A macecha z ní hnedky tahala rozumy: „Dora, máš porád ráda
S/M?“

„Děsně !“ ,
vodpověděla holčina, ale to už na ní vobě seděly a uřízly jí vobě ruky, těsně u těla a ani se neptaly: vadí-nevadí? A maceše jako by to nestačilo, ptá se znova: „Máš ráda S/M?“

„Děsně!“ A tak uřízly jí těsně, nohy u těla a zase se ani neptaly: vadí-nevadí. A pak jí eště zebraly voči – prej na loupačku…

Všecko to zamknuly do komory, jako by se bály, že jim Dorka uteče. Pak zavolaly okresního hygienika, ať jim pomože s tím zbytkem. Ten zavolal kafilerku a tak měly vystaráno.

Ještě ten den ale chodilo po lese pachole, kerý sloužilo u starýho poustevníka, kerej bydlel v tym lesu.
Mělo na zádech krosnu a sbíralo do ní bylinky a hřébky a nepoužitý prezervativy a vůbec co našlo. Poustevníkovi se hodilo všecko. A tak se pachole voctlo náhle na kraju lesa a před ním se rozprostíralo žďorbisko a na něm mezi všema tema žďorbama zahlídlo něco růžovýho. Nejdříve myslelo, že měly v nedalekým supermarketu kontrolu a že si tak v pustevně s poustevníkem přilepšej, jak ale kouklo pořádně – poznalo Doru, s kerou si chodívalo hrát do křoví na pana doktora. Honem ji šouplo do krosny a pádilo za poustevníkem. Poustevník, to co zbylo z Dory vomyl a vydezinfikoval rány a protože pusu měla v pořádku,
tak se brzy dověděl, co se jí přihodilo. Hopnul do garáže, kde měl mezi harampádím, pečlivě zabalenej v samosmrštitelný fólii – zlatej kolovrat.
Folii vopatrně proříz a ten kolovrat vybalil. Folii pak hodil do kotla a spálil,
aby nezaneřádil les. Pak poslal pachole k zámku, a že ten kolovrat může vyměnit akorát za nohy, ruce a voči. „Tři věci!“, vopakovalo si pachole po cestě. Jen však kolovrat postavilo před zámkem, už po ňom mladá zatoužila: „Hele,
mami, až se král vrátí a uvidí, že mám zlatej kolovrat, tak si bude myslit, že mám zlato aji u řiti a na Doru si už ani nespomene!“ Podivily se vobě akorát,
co že to pachole za ten kolovrat chce. „V ledničce máme akorát dvě vepřový
kolena…“

Pak si ale spoměly na to co měly v komoře. A
tak to vyměnily a přidaly k tomu i ty vepřový kolena a tak byl poustevník
šťastnej, jak pachole dobře pochodilo. Poustevník pak rychle zaskočil do blízkýho sexšopu a koupil tam parádní černej, lateksovej vobleček. Dorničku do něj nasoukal a nohy a ruce zasunul k ní
a voči a vůbec všecko polepil Kanagomem. Ten vobleček jí seděl jak ulitej a nebylo tak vůbec nic poznat.

Mezitím přijel král domů z války a vobě ho začly voblbovat, hlavně mu ukazovaly ten zlatej kolovrat. Von chtěl ale vidět, kolik je napředýno, aby vojsko nezvostalo nadlouho naboso.

„Cože, taková troška? To bude na fusekle akorát tak pro mýho tiskovýho mluvčího a né pro vojsko!“ Zlobil se panovník. A
tak holčina usedla ke kolovratu, aby to jako všecko dohnala. Jenomže jak na ten kolovrat šlápla, tak se rozjel tak, že ho nešlo zastavit a ten kolovrat vykecal temu králi úplně všecko, co se s Dorničkou přihodilo, aji kde je. Král za ní hned spěchal do poustevníkova obydlí. Poustevník ji tam měl uloženou na
široký, bytelný posteli, a že na tom lateksovym voblečku byl nechanej naspod takovej roztomilej votvor a tak se ten král s tou Dorničkou náramně
pomněl. Pak byla veselka a všici koukali, jakou má Dorka parádní postavu, jak to v tem lesklým, černým latexu všecko vynikne!

Před votvorem měla svatební kyticu,
vod firmy Květinářství Erben s. r. o.. A ty dvě ženský pak nechal král vodvýst k vojsku a musely dělat markytánky u speciálních voddílů a tak si teho S/M
užily taky pořádně.



Šeherezáda, jak to dočtla, tak se jí
zvraštilo čelo a potemněly její nádherný mandlový voči a bylo na ní vidět, že se hluboko zamyslila a přemešlí vo tom, jaký to asi musí bejt, jako markytánce u speciálních voddílů…