Už ste honily???

Vo Palečkovi! (tem nejvěrnějším)

Na jednym královskym dvoře žil Paleček a jeho čtyry bratři. Paleček nebyl z bratrů nejvyšší, byl z nih ale nejvěčí pořez. Vostatní čtyry bratři zase silu doplňovali tem, že všecko dělaly spolu a pomáhaly sy! A tak když král – jejich pán chtěl, tak mu třeba musili honiti klacek. Čtyry bráchové na jedný straně a Paleček sám voproti nim a tak měl co držet a to už to panečku jelo! Klacek jel jak namydlenej! Dopředu...a zasejc dozadu a tak furt, pořád, čímdáltímvíc dokola, až se jejich maminka, kerý nikdo neřek jináč, než Anča Dlaňová, vod hrůzy kolikrát začla potit, tak moc se vo ty svoje kluky bála, aby si něco v tom fofru neuhnaly.
No eště, že to všecko jistil Paleček a tak jim to nikdá nevyklouzlo, ani jednou! A
to už sám pan král párkrát moudře povzdychnul, aby všici věděly, že maj po šichtě a tak si voddechli všici, nejenom král.

Maminka to utřela do sukně a pak se i s klukama vodešla pomnout se se sousedama… (…nebo pomět, tak nevim, budu si už musit ty pravidla pravopisu koupit, ať tu nemám ňákou hrupku…)



„Šahrijáru, stříkls mě do voka – to se přeceš nedělá!!!“, ale víc už rač neřekla…