Hluboký dráždění!!!

Šeherezáda protentokrát ležela před trůnem na débichu a Šahriár seděl na ní. Penis měl vloženej do žlábku mezi jejíma kozenama a prudce s ním pohyboval kupředu a zpět, jako by se pokoušel vo šťouch do její brady. Šehina ale držela svý kozeny pevně v rukách a tiskla je co nejvíc k sobě a Šahriárovy šťouchy se tak nikdá až na její bradu nedostaly.

Ležala nahá, pokrčený nohy co nejvíc vod sebe a bosý chodidla zabořený v débichu jí
poskytovaly pevnou voporu. Šahriár, taky nahatej, cejtil pod sebou každej její pohyb, každý
vzdechnutí a to ho vydráždilo ke stále věčím přírazům. Cejtil se na ní jak
Alexandros na Bucefalovi ve chvílách jeho nejvěčích vítězství. Rytmus jeho prudkej výdechů se stejně jak u Šeherezády zvyšoval a vobojí byly čímdál tím hlasitější. Šeherezádiny prsty se zarývaly hluboko do vobouch cecků a tvořily v nich hluboká údolí naplněná stínem a plameny pochodní svým blikotavým světlem jenom násobily pohyby jejích prudkejch nadechnutí. Šahriár ji drtil v pevnym sevření svejch stehen, tak jak byl zvyklej vobepínat boky arapskejch hřebců ze svejch stájí, při trysku po sráznejch ubočích pohraničních pohoří. Ale ani Šehi nepovolovala. V járku mezi kozenama se začal shromažďovat její pot smíchanej s Šahriárovou vlhkostí a úd tak klouzal v tomto rozkošném úžlabíčku mnohem snadněji a působil Šahriárovi eště věčí slast. A ve chvíli kdy se cejtil, jak Alexandr, skorem až v indicku, vyrazila ze špičky jeho zbraně prudká sprška. Ta dosáhla snadno Šeherezádinu bradu, rozprskla se po krku, kozenách, puseně, vobličeji a pár kapek se dostalo zase až do voka, na což reagovala Šeherezáda prudkým zamrkáním.

Šahriár se labužnicky uvolnil, ale nezesedal,
cítil se náramně spokojenej. Šehina si vobetřela pusenu jen tak rukou. Řasy na pravym voku si pročistila houbičkou Vileda, kerou už měla za tím účelem připravenou,
namočenou v Ophtalu, ve zlatý misce, položený u svý hlavy. Když viděla, že se Šahriár nemíní pohnout, votázala se ho: „Tak kteroupak bys dnesky chtěl?“

A Šahriár moudře a důrazně vodvětil: „Žili - byli…“

Šeherezáda se nadechla a spustila: „Žili –
byli v jedný malý zemi dva velcí politici. Dovedly hluboce přemejšlet a taky se intenzivně
starat, aby se peníze dostaly vždycky do těch správnejch kapes. A že byli voba děsně moudří, tak se dovedly vždycky domluvit a rozdělit dvě nejvyšší funkce v zemi. A pak se střídali ve funkcích premiéra a prezidenta až do vysokého věku. Země tak žila v klidu, bez válek a lidi si na to zvykli. Jak už to ale bejvá, tak voba politiky trápila jenom jedna votázka – kerej z nich je ten nejlepší a nejmoudřejší. Vobá dobře věděly, že předvolební i povolební
průzkumy můžou bejt klamavý a tak dokavát měli eště zbytek rozumu v hlavě
a trocha síly, tak nechaly připravit družinu, nasedly vobá na vemlbloudy a vyrazily do Delf, kde byla světoznámá věštírna, aby našli vodpověď na svoju otázku. Cesta byla dlouhá a nebezpečná, přesto však jednoho dňa dorazily do cíle. Uvázali vemlbloudy u semaforu pro chodce, před slují v kerý žila věštkyně. Dále už se dalo akorát pěšky a tak sestupovali pořád hlouběj, po nesčetnejch schodech, do nitra země.

V tech nejvěčích temnotách, kde jen pár žhavejch uhlíků vozařovalo skulinu ve skále,
s kerý stoupaly výpary, nad kerý byla sehnutá postava zahalená
v temným rouchu - věštkyně.Byli u cíle. Prostor už byl velice uzounkej a tak se tech posledních pár metrů před věštkyní museli i trocha požďuchovat, až
už pak stáli vobá v klidu vedle sebe před věštkyní. Ta, aniž počkala na votázku a aniž zvedla hlavu vod skalní
průrvy, jenom majestátně a důrazne pronesla: „Jeden věčí, jak druhej…“

A tak vobá hodily do misky k jejím nohám něco HDP a vodebrali se nahoru, kde nasednuly na vemlbloudy a celou spáteční
cestu a pak i doma se vobá dmuli pýchou nad tou vodpověďou.



Šeherezáda dovyprávěla, Šahriár pořád seděl vobkročmo na ní a ani se nepohnul. Kozeny se mu klačily do klína a mezi něma se ztrácelo to, co bylo eště před chvilou jeho nejvěčí pýchou. Všiml si ale, že Šeherezádě stále září voči a v kontrastu se semenem, kerý jí zaschlo ve tváři, byl ruměnec prorážející přes temnou barvu její pokožky. A ve svých stehnech cítil prudké
zdvihy jejího dechu. Nohy měla pořád rozepjaté do šíře a chodidla pevně
vetknutá v kobercu a jako by vnímal, že se jí chvějou stehna. To všecko ho naplnilo hlubokou moudrostí a intenzivníma myšlenkama a pronesl tak: „ To v moderní monarchiji je v takový votázce všecko jasný hnedky vod samýho počátku!“ A rozpřáhl ruce, jako by byl sám věštcem. Nevšiml si ale, že kat, kerýmu jeho postavení určovalo pouze stát a nebo klečet, za zády svýho panovníka, využívá tohoto svýho postavení k temu, aby jeho ukazováček mizel a dráždil Šeherezádu hluboko a intenzivně v jejím rozkroku.