Pojebaná troječka!!!

Šeherezáda si kápla Ophtal do pravýho voka, chvilu počkala, až začne účinkovat a potem rozevřela hrubou bichlu a:

Dnesky něco hysterickýho: Podzim byl v plnym proudu a páč bylo posledníma dňama hrubě nevlídno, tak to, že se vobjevilo sluníčko, zapůsobilo na všecky živý tvory jako životabudič. A tak taky panovník s první dámou a svym ministrem zahraničí vylezli popoledni ven. Zajímalo je, co dělá ruka trhu s cenama, jak si vede dělnej lid a vůbec, takový ty vladařský povinostě. Že ale slunko svítilo čímdáltímvíc, tak se všeckejch třech zmocnila rozverná nálada. Sme akorát tři, co takle trojčička? Pamatujete, třeba loni na dušičky, to bylo pořádný tóčo... No a protože k temu hlasovací zařízení nepotřebovali, tak zamířily do houštin, na úpatí nedalekýho kopce. Již si začly sundávat kravaty, když se před nima vodevřel pohled na bytelný dubový dveře, zapravený do boku kopca. Dveře byly úzký a vysoký, tak akorát aby něma projel jezdec na koni i s kopím. Nebylo zamčíno, tak zvědavě nakoukly. Vprostřed hory byl sál velkej jako O2 aréna a všude kam se podivaly byly, v pečlive vyrovnanejch dvouřadech, nastavený po třech na sobě, prostý vojenský bidla. Všecko pečlivě ustlaný, na zemi temně rudý nablejskaný parkety.

Naše trojice se smutně rozlížela - postelí fůra, ale lízt až navrch se jim kvůli teho nechtělo. Byly po celovodpolední štrapáci řádně unavený. Eště že ve výklenku u dveří stála jedna postel sólo - pro dozorčího. Kousek dál byl psací stůj se zastrčenou židlou. Na stole byly nedbale pohozený dozorcovský šňůry, společně s vodepnutým mečem a přitíženej flaškou vod slivovice list papíru. Na ňom bylo napsaný vypsaným staročeským písmem: Jely sme volyt Sobotku!!!

Všici tři dosedly zkormouceně na tu postel. Chyběla jim slova, ba i hluboký myšlenky. Pak ale promluvily:

"Ále co, přišly sme tu stejně kvůlivá něčeho jinýho.., začnem..." "Ty Václave, s teho nebude taky nic - kníže nám usnul..."