Ideál

Ahojky všichni Amíci,

trošku mě na tenhle blog navedl malevův blog o seznamce a o tom, jak se lidi pořád míjí a nevšímají si některých lidí a napsala jsem na něj tyhle věty.

Nekteri lidi jsou jak kouzelna krabicka, jen na ni na prvni pohled neni nic zvlastniho, jineho. Nektera cloveka i sama odhani a nechce se nechat otevrit.

Ale kdyz se nakonec to povede, tak cloveka ocaruje.

Když si tak o tom přemýšlím, tak tady i v reálu potkávám spoustu lidí a všichni máme poměrně jasno o svém ideálu ... chlap, žena, malý, vysoký, s prsama nebo bez, štíhlý, hubený, blond, černé vlasy, vyholený, nevyholený atd atd.

Vzhled nás natolik fascinuje, že to někteří zjednodušují na to, že prsatá baculka a nebo např modrokej blonďák jsou tak krásní a jiného nechtějí. Jen Ti je vzrušují a ne jiní.

Nemám nic proti výše zmíněným popisům, ale nezavíráme si tím dveře k tomu skutečně krásnému, ideálnímu partnerovi? Ano, především u mužů je vzrušení záležitostí vizuálního podnětu, ale není to tak, že si celou dobu představujeme svůj ideál až se prostě ocitneme ve stavu, že na ostatní už koukáme zpatra, protože nám do naší šablony nepasují?

Proto tady s gustem někteří odsuzujeme tlusté, tenké, vysoké, malé, mladé, staré.....

Ale, co když právě ta nezajímavá krabička ukrývá poklad ??