Z mýho deníčku - Karkulka...

V litě sem se přestěhovala. Polepšila sem si. Bydlím na Šumavě, ale v údolí. Předtem sem měla štacu na Strážnym,
u samýho vrcholu a za moc to tam nestálo. To věčný poskakování a drkotání
zubama u výjezdu z lesa na hlavní, když máte voblečený akorát kalhotky a tenkou koženkovou bundičku do pasu a eště musíte dávat pozor, aby vám bylo vidět kozy – to de vo zdraví a jenom teplý kozačky to nezachrání. A přitem, spíše by se nad váma ustrnula lesní zvěř, než kolikrát kunčaft. Ani vás neveme do auta. Veme si vás vodzadu a mužete se akorát vopírat vo kapotu. Eště, že de teplo vod motora – jinak je tam kosa.

----Teďky bydlím v útulnym domečku. Z venku je čistě vomítnutej, září sytejma barvama a nad vchodem září lucerna. Sme tady samý
holky. Každá máme nějakou přezdívku – třeba Majka Rádodajka, nebo Ester
Kozyhází a podobně. Mně říkaj Červená Karkulka, páč mně při uvítacím večírku jeden host natáhl na hlavu moje červený krajkový kalhotky a když pak přijel fotbalovej mančaft z vedlejšího …bachu, bydlíme kousek vod hranice a voni dycky, jak něco v tý jejich kozí lize vyhrajou, tak to přijedou k nám slavit a sou děsně veselí a já tehdy byla bonusová a tak se na mě střídaly, pilo se k temu červený víno, až sem k ránu dostala menzes a tak mě to zůstalo. Nejstarší mezi nama říkáme Babička a máme ju děsně rády, páč nám mladejm holkám vždycky dovede poradit co a jak. -----Včera sem byla v lesu, potkala sem Vlka. Na denním světlu vypadal nějakej starší - šedivý
vousiska a chlupy na krku. Dělal to bez gumy, ale u Vlka se snad my holky bát nemusíme – je děsně samotářskej a dal mi za podvazek 100 Euro a ty nemusím vodvýst – jinak jedeme na procenta a s gumou. Když pak vodjížděl, tak sem eště dlouho viděla komíhat se mezi stromami velikej rudej nápis Wolf Gmbh, na jeho zadní plachtě. Pak mě ale vymákl Jeníček a rozšlapal mě košíček a chtěl po mně nejrůznější nepřístojnostě. V lesu by mělo bejt zakázaný kouření,
kolena mám doteď rozpíchaný vod jehličí. Ten mi nedal nic, ale ani pokutu a tak taky dobrý. Nápis na jeho auťáku mi připadal trochu vadnej – Pomohl akorát sobě
a vo vochranu se aji tak musim starat sama. Akorát mi zablikal majáčkem na rozloučenou. Příště si dám věčí pozor a vyhnu se mu. Šla sem si pak povopravit náladu do vedlejšího domečku. Bydlej tam taky jenom holky. Ta co jí říkají Maminka,
mi nalila pár panáků Ferneta na hořkej život a dala mně nějaký bábovky v prášku,
ať prej nám je Babička upeče ku kafi. Jezdí k něm jeden kamijoňák, co je rozváží a když nemá drobný, tak něma platí. Mají prej bábovek plnou p…, řekla mi Maminka, když se ze mnou loučila.

----Když
sem přišla dom, ležela Babička v posteli a měla veliký nehybný voči – jak skleněný a nehejbala se a ani nevodpovídala. Prej vomylem vypila koktejl kerej umíchala svýmu kunčaftovi. U její postele stál myslivec - pero v ruce.
Dělal si to sám. Je na starší a tak čekal až se Babička probere. Ale, že dlouho nic, tak se jí udělal na bříško. Venku zatroubil Vlk, jel kolem – vracel se dom s nákladem.



„Ty středoevropský pohádky mi připadaj děsně autentický…“ prohlásila zamyšleně Šeherezáda. Ležala jen tak na břichu,
na počtářích před trůnem a čtla z malý růžový knížečky. Šahriár, kerej se jí pokoušel číst přes rameno, jenom dodal: „Toš ba, skorem jak by sem ho tam měl…!“ a protáhl jí ju - eště jednou pořádně vodzadu.