Nejužší štěrbinka...

Na zámku bude Swingers párty a zme pozvaný!!! Všecky děvčata a ženy vod 16 let věku nahoru!!! Vobě sestry a macocha běhaly po baráku jak střeleny. Vodevíraly skříně, přehrabovaly se v škatulách a šuplíkoch a hledaly co sy voblíct. Nakonec vyhnaly starýho fotříka do města. Stařeček jenom pohleděl smutně na svoju jedinou vlasní ceru, kera zrovna vymetala v krbu a zašeptal: "A co mám přivýst tobě cerunko?"

"Tatinku, dobře vite, že mě nemusíte nic. Prupisku ste mě přivezl posledně, ale když jináč nedáte, tak třebárs to co sa vám uchytí po cestě za kloboukem..."

"Dyž to ale zaslechla macecha, hned křičala, jak je její nevlasní cera rozhazovačná a že neví co by roupama chtěla!!!" A aby se Popelka, jak némladší ceři všecky řikaly, nenudila, tak jí nasypala na dvur fizule, hrách, česnek a popel a na celý to eště navrch navalila beton z přistavenýho domíchávača, aby Popelce úkol co nejvíc znesnadnila. Potem všecky vyrazily do města.

"Tadyk mi holoubci nepomužou..." pozdechla si Popelka, zatímco beton tuhnul. To už se ale z votvoru při zemi v levý části věže, kerá stále hnedky u stavení v jejich tvrzi, začly hrnout Popelčini další kamarádi - permoníci. A tlačily před sebou malinkatý kompresorky na kolečkách a nahodily je a zapojily mrňavoučký zbíječky a za čilýho ruchu začaly vosvobozovat jednu fizulu i zrnka za druhým, taky strouček vedle stroučku z betonu. "Permoníčkové moji milý, co já bych si bez vás počala!" a všem za tu dřinu slíbila. Pak si šla nahoru do komůrky ve věži prohlížat nabídku módních kolekci světovejch návrhářů a stará moudrá sova Rozárka jí k temu vrkala a svítila velkejma vočma.

Eště než se stará z vostatníma vrátily, bylo všecko roztříděny, dvur pečlivě zametenej a všici permoníčkové poctivě podělený a tak spaly po tý šichtě ve svý sluji pod věží jak zjednaný.

Macocha se hned s cerama a dalšíma škatulama hnaly do seknice zkoušet, co všecko si na tu slávu přivezly. Tatinek se rozpačitě poškarabal po nose a sáhnul si nesměle za klobouk - a jaký bylo jeho překvapení když tam vobjevil malej zlatej listek - Bonus 10% sleva na všecky kolekce Versace! "Tatinku, vy ste muj nejzlatější bonus!!!" jásala Popelka a běžala nahoru do věže udělat vobjednávku a pak jen z vokýnka vyhlížala PPL.

To už se ale blížil večír. Baby už byly každá na tu akcu vybavená jak fimová hvězda. Naličený, načesaný, pírsinky naleštěný a jen vyrazit. Tatínek se musel voblict za lokaja a vytáhnout ze stodoly rodinýho Bentleja. Macecha ale na Popelku nezapomněla, nasypala jí všeckyho dvakrát víc než prvně a do betonu přidala eště aji roxory, aby to neměla tak snadný a pak všecky vyrazily na tu Swingers párty na nedalekej zámek.

Popelka si eště ani nestačila povzdychnout a už tu byly permoníci a jen jim slíbila, tak skontrolovaly odkalovače a nářadí a pustily se do díla. Tym časem už stála na dvoře Pépeelka a předali Popelce balík. Ta celá rozradostnělá vyběhla nahoru a vokoupala se v sudu z dešťovou vodou, pak se načesala a voblíkla se, až Rozárka, celá udivená, kroutila nad tou proměnou svou moudrou hlavou. Popelka vyvadla ze stáje Juráška, naskočila ne něho, jenom tak bez sedla a vyrazila do zámku. Permoníčkové už pomaly končily své dílo a tak se těšily, až se Popelka zase vrátí.

Mezitím už na zámku všade svítily louče a svíce a ve velkým plesovym sálu to vypadala, jak v pohádce 1000+1 noci. Vzadu voproti vchodu stál zlatej trůn, na ňom seděl stařičkej král a u nohou mu seděla jeho mladá žena. A všade, kam voko pohlídlo, byly na débichu s perskejma vzorama hromádky nádhernech, barevnejch a měkoučkejch počtářů, zlatý třásně a třapce. Na balgóně u stropu hrála zámecká kapela promenádní melodie. Ženy a dívky vohlašoval strařičkej ceremoniář u vchodu, a ten taky, všade, kde vo tom byly pochyby, kontroloval vobčanky, esli mají všecky aspoň tech šectnáct roků. To už taky princův soukromej učitel, hlavně díky svý mohutný postavě, dostrkal do sálu prince.

Čekaly tam už všici jeho kamarádi a taky vostatní dvořani, keří se těšili, že princ všecky sám nezvládne. Princ ale sám byl zaraženej, koukal všem přítomnejm netečně nad hlavy, jako by je nevnímal. A přeci, včecky přítomný něžnýho pohlaví měli povolenej jedinej úbor - nahoře bez a jak se představovaly před trůnem, tak vodkládaly aji všecko vostatní a nakonec aji trenky. Ale princ tam stál pořád jak eunuch, jak by se mu nechtělo. Král zavelel kapele, ať spustěj něco k tanci, ale princ nevnímal a kráčel jak náměsíčnej směrem k hlavnímu vchodu. Dvořani a princovi kamarádi to brali jako pokyn pro sebe a začly si vybírat partneky a ukládat je na připravený počtáře - zábava se pomaly rozběhla. Sálem kromě hudby bylo slyšet četný vzdechy a tlumený slůvka a krátká nesmělá zachichtání.

"Princu, vy nešukáte?" zaslechl princ tichý zašeptání u svýho pravýho rameňa. Chtěl už vyběhnout ze sálu ven do parku a dál do lesa - tam byl jeho život, lov a divoká příroda a onen šepot ho zarazil. Takřka minul drobnou dívku kerá si hned po vstupu do sálu schovala vobčanku do kabelky a sundala veškerý to krásný voblečení, jenom malej růžovej závoj skrýval její tvář, pod padajícíma loknama nádhernýho účesu. Princi v tom sále plným orientálních vozdob připadala nádherná, jako Šeherezáda, když poprvé přišla za Šahriárem do paláce. (A Šeherezáda na chvilu přerušila čtení pohádky a začervenala se a zároveň si vzpomněla na svou první návštěvu v palácu, na to jak pomaly kráčela k trůnu, jen se závojíčkem na tváři a vodkopávala hlavy Šahriárových manželek, se kterejma se ten chvilu před tym, za pomaci kata, rozvedl vod lože i vod stola. Sklonila hlavu aby nebylo vidět, jak až se červená a vlasy jí padly na obnažený prsa a pokračovala ve čtení.)

"Proč? Proč myslíte?" zoptal se princ neznámé dívky, ale to už ju držel za ruku a vedl ji k nejbližší hromádce volnejch počtářů. Cestou se vobá musely vyhejbat párům a mnohdu už i skupinkám nahatejch hostů, kerý se čile věnovali sobě navzájem a všade zněly ty vzdechy a výkřiky, kerý popoháněly prince k věčímu spěchu a probouzely v ňom zrušení. Dívka ho beze slov následovala. Princ jí chtěl vodhrnout závoj, k temu ale nesvolila, zato se nechala položit zády na počtáře rozložený na kobercu. Ležela tam poddajně a pasivně, jak jen si mohl přát, zatímco jeho troufalost v ní vyvolávaly podivnou a do té doby nepoznanou rozkoš. Ne, s permoníkama se to nedalo srovnávat! Každá část jejího těla byla volně přístupná a vystavená prostopášnému dovádění jeho rukou, kerý jako plápolavej voheň bloudily po celym jejím těle a všade kde se jí dotýkaly zaháněly veškerej chlad. Chvíla se jeho ruce věnovaly jejím ňadrům a pohrávaly si s něma - pokud ovšem není příliš vodvážný nazývat ňadry dva tuhé zduřelé pahorky, keré se právě začínaly rýsovat na jejím tělu a sotva byly schopný vyzývat k temu, aby je někdo vohmatával. Potem ale začly jeho ruce sjíždět níž, po hladký kůži bříška, až se dotkly hebkýho hedvábnýho chmýří, kerý teprve před několika málo měsíci vyrašilo a slibovalo vytvořit rozkošnou skrýš, nad sídlem jejích nejvybranějších vzrušení. Jeho prsty se s hravostí prodíraly mladými úponky mechovýho porostu, kerý příroda vytvořila k vozdobě i užitku. Neuspokojil se však jen s povrchem jejího těla a přešel k dosažení hlavního cíle. Začal ji vohmatávat v rozkroku a naznačovat, že chce do ní proniknout prstem. Jeho lascívní pohyby v ní roznítily novej voheň, kerej jí pronikl do žil, aby se mohl brutálně zmocnit vonoho místa, jež pro vášeň předurčila příroda a kde se nyní první cizí ruce činily, vohmatávaly a tiskly její pohlaví, a zasouvaly do ní prst, až hlasitej vzdech "ach!" naznačil, že cítí bolest tam, kde těsnost průchodu bránila proniknutí. Ne s pacičkama a drobnejma pindíkama permoníků se to vopravdu nedalo srovnat.

Prince však její roztažený nohy, malátná vodevzdanost, vzdechy, rychlý voddechování, to všecko ujišťovalo, že v ní určitě vyvolává víc pocitu rozkoše, než nějaký dotčenosti. Prudko přiklonil svoju hlavu k jejímu klínu a začal zasypávat její bříško, boky a stehna nesčetným přílivem polibků. Když se pak vodevřela eště více, začly tyto polibky dopadat ponejvíce na vokolí vstupu do její jeskyňky, až zaplavily samotnej vstup a jeho jazyk se pokoušel vodevřít její pečeť. A když už špička jazyka pronikla značně hluboko a pocítil stále intenzivněji její nasládlou chuť, nasadil si jedním rázem zlatej prezervativ, kerej mu předtím věnoval tatínek král, ze svý královský pokladnice a princ pak pronikl bezohledně jedním rázem. Dívčin hlasitý výkřik přinutil vokololežíci, aby na vokamžik přerušily svoji činnost, ale napjatou situaci utišil tichý, jemný a chápavej smích všech přítomnejch. Také starej král s chotí se usmály a pohlédly na sebe i když každej z jinýho důvodu. Princ pokračoval ve svejch přírazech, ale přílišná těsnost dívčiny štěrbinky v něm vyvolávaly pouze věčí vášeň a touhu pronikat více a hlouběji, když tu všecky zvuky přerušil silný hlas zvonu. První úder! Začínala vodbíjet půlnoc. Dívka se prudce zpod princa vytrhla, vztyčila se a vyběhla ke vchodu. Jen krátký vokamžik se sehla pro svý voblečení a držíce je, jen tak na nahých prsou, vyběhla ven do noci, jen krátkej vokamžik zahlídl princ její prdelku, jak se zablejskla ve svitu vchodovejch luceren. Chvilu to trvalo, než se princ spomatoval a vyběhl za ní. Po dívce však před zámkem nebylo ani stopy. Jen nějaký šmouhy po kopytech jejího koňa na stříbřitě, při úplňku se lesknouciho trávníčku a i ty mizely v hluboký tmě pod mohutnejma stromama zámeckýho parku, kerej pak přecházel do hlubokýho lesa a ten se rozprostíral do celý krajiny. V noci nebylo možný ho řádně propátrat, to princ dobře věděl. "Utekla..." povzdychl si smutně a vtom zahlídl, že se dole na posledním schodu něco zalesklo. Sešel až tam a zvedl drobnej zlatej prezervativ - přivoněl k němu a všecko to v něm vyvolalo vzpomínky na pár chvil s nádhernou, maskovanou dívkou. Rázně vkročil do sálu s prezevativem mezi dvěma prstama pravý ruky: "Tu chcu za manželku!!!" zvolal silným hlasem a hned se vodebral za ceremoniářem, ale ten si z údajů dívčiny vobčanky zbla pamatoval. Král aby princa uklidnil, vydal prohlášení, že princ si veme za ženu tu dívku, kerý bude ztracenej prezervativ na princovu pasovat. Princ se svou družinou vyrazil do kraja a všade zkoušel děvčice vod šectnásti nahoru. Mladší si chtěly podat dovolání, ale i tak byl princ pořád neúspěšnej. Po nejužší štěrbince nikde ani stopy. Věčinou to byly spíš jeskyně, nebo krátery, ale ty prince tak nezrušovaly. Až konečně dorazil k tvrzi, kde ho čekaly vobě sestry. V tý rychlosti si jedna zasunula mezi nohy houbičku Vileda a druhá hrubej modrej fix, jenom aby byly užší. Princ však při prvním pokusu narazil na abrazivní stranu houbičky a vztekle ji vytrhnul a zahodil. A po druhý mu zvostaly akorád modrý koule!

"Cožpak nikde není dívka s uzounkou štěrbinkou?" zvolal smutně princ a malej kuchtík, kerej předtím z vostatní čeledí sledovaly princovy pokusy, se k němu přitočil a zašeptal mu do ucha, že ve věži je eště Popelka. Princ bral schody nahoru po dvou ba i po třech až rozrazil dvířka do komůrky. Popelka, kerá byla hodně sečtělá, si zatím tak jak byla nahá, přimlkla zápěstí a kotníky, policejníma želízkama, potaženejma temně rudým sametem, každý ke sloupku starodávný postele s nebesy, kerá byla vodpradávna postavená uprostřed tý maličký mansardy. Popelka věděla, že jinak by ju mohly nevlastní sestry a macecha unýst a princa by už nikdy v životě nespatřila. A tak ju taky spatřil princ, jak tak leží roztažená na posteli a přímo proti němu, jak tam tak stál ve dveřách, se rozevírala štěrbinka, kerou už znal a kerá mu teď na vysoký věži, kde bylo slyšet vrkat Rozárku a taky venku za voknama holuby a kerá byla vobklopená něžnejma chloupkama, že připomínala ptačí hnízdo, že si až princ začal broukat tu známou písničku "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš..." a přistoupil a rázem se uhnízdil a hnízdil tak dlouho, až byl zlatej prezervativ kerej si předtím nasadil, naplněnej až po vokraj. Pak se postavil a zálibně si prohlížel dívku, nyní už bez závoja. Popelka se zapřela nohama do matrace a eště jednou pozvedla pánev a přisunula svoji štěrbinku blíže k princovi a ten pochopil a vytáhl malej zlatej klíček zpod polštáře kerej měla celou tu dobu pod zadečkem. Vodemkl ji, pomohl voblíct a pak sestoupili dolů, kde jí za jásotu chasy představil jak svoju královnu a pak vodjeli na zámek a byla svatba.

Potrestání vobouch sester nechaly na starým králi a mladý královně, ale, jak víme, že ty byly vobá hodný, tak z tý nejmladší udělaly ředitelku prestižního gymnasia, protože jedině tak se mohla naučit slušnýmu chování. A starší dosadily do dozorčí rady

distributora duhový energie, protože jedině dlouhá přítomnost v blízkosti duhový energie dokáže změnit i ten nejzatvrzelejší charakter. A macechu, tu aby se jim tam nepletla, tak poslali dělat velvyslankyňu do vedlejšího království a tak byli všici spokojeni.

"Taky se ta pohádka mohla menovat Colage III..." dodala polohlasně Šeherezáda, když dočtla.

"Jaký koláče?" tázal se Šahriár, kerej seděl jak přikovanej na trůně, ale poradil si tím i bez štěrbinky a tak znalecky sledoval, jednym přivřenym vokem, kam až dostříkl. A spokojeně zamručel , když viděl, že to je skorem o dva centimetry dál, než značka modrým fixem na débichu před trůnem, kerá voznačovala jeho předchozí nejlepší výkon a pak dodal:

"Aji stařečci přeci ždycky řikaly - bochte!" A že pocítil ve svym těle novou mízu a chutě, tak panovnickým hlasem nařídil Šehině: "Tak poť sem s tó svojó..."