"STAR"

Dyž se princ Laďa doučil za princa, toš se vydal do světa na zkušenou, naučit sa poctivy práci. Dostal se až na Kubu, kde sekal mačetou cukrovou třtinu na plantážoch a že byl statnej chasnik, tak nasekal že všeckejch nejvíc a ešte jak se nějaká kubánka sehla pro votýpku, tak ji udělal vodzadu dobře a tak mu všeci kubánci a kubánky udělily Zlatou hvězdu hrdiny socialisticky práce. Ve volnejch chvilách stačil chodit boxovat za SK Uhelny sklady Havana a že aji tady byl nejlepši a dostal zlatej pas mistra svyho ročníku, bez rozdílu vah. Často psal dom starymu královi i svy chůvě - adresu měl: princ.lada@gmail.com, ale nejrači byli všici, dyž se vrátil a pomáhal tatikovi vládnout. Za chvilu se to rozkřiklo po vokolí a to už hlásila celnica, že se kněm hrne princezna Kazisvěta, kerá shromáždila vohromny vojsko a že chce princa za muža. Vo princezně se vědělo, že má tři záliby - zbraně, války a šukání. "Dyby měla jenom jednu...", lamentoval princ, "Tak by se to dalo ešte utáhnout, ale takle...?" Princovo královstvi bylo mirumilovny, jediná zbraň byla starej prak, kerym přikrmovaly zlaty kapříky v jezírku, ale to už Kazisvěta zvonila u vchodu. Princ popadl, tak jak byl ve slipách, co měl nejcenější - pás a řád, stará chůva přes něj přehodila starej medvědí kožuch, co měly v obejváku na podlaze, a princ zmizel přes terasu a živej plot se za ním zavřel dřív, než jim stačila Kazisvěta vlízt do kvartýru. Laďa se vydal do sousedního království, kde bydlela hodná princezna Dobromila. Tadyk ho přijaly do kuchyně za pomocníka. Jednou se takle vo pauze procházel ve svým kožichu po zahradě, dyž ho napadlo, že už je dlouho z domova a že si už dlouho nic neužil. A tak si sundal slipy, že se udělá do rododendronu mezi květy, ale ani se nenadál a stála za něm princezna, co tam zrovinka špacírovala. Laďa se prudko vytočil a že se mu princezna zalibila na první šup, tak jí poručil, ať si klekne na cestičku a vydával se za medvěda a prej: "Hudryhudry - su medvěd - kuř, nebo bude huř!" uplně, jako vopravdovej medvěd. Princezna se náramně polekala a tak ani neuvažovala esli je brtnik, nebo grizzly a poslechla ho. Akorát si všimla nápisu na princovym pasu a pomyslila sy: "No to je mi ale pěkny havana..." a už ho potahovala. Měla ho plnou pusu a to ešte přidržovala voběma rukama za kořen, aby si ho líp nasměrovala do puseny. Jak při tem tak kmitala hlavou dopředu a dozadu, tak si všimla blýskavý zlatý hvězdy, kerou měl medvěd připnutou u vopasku. Než si ale stačila spomenout, co muže znamenat, udělal se jí do pusy. Myslila v tu chvilu, že to z ní pude aji nosnima dirkama a ušima a prudko se rozkuckala. Než se spamatovala, Laďa se zahalil do kožucha, zmizel za křem a princeznu nechal klečat jen tak, zatím co jí pořád ešte kaplo z brady do degoldu. Dyž se už spamatovala, votřela si pusu, aji pod a vodebrala se do svejch komnat. A že jí na špacíru vyhládlo, poručila si do kuchyně přinyst polivku. Vrchní kuchař musil jit zrovinka na rampu vohledně dodávky ryb, vzal si vařečku a poručil Medvědímukožuchu, ať vohřeje princezně tu polivku. Ten nabral do kastrůlku a dal ju na pec. Jen tak na prst vochutnal a trocha přisolil, ale neměl čím zamíchat, ale že se ještě pořádně neuklidnil a taky si neměl kam vopláchnout a polívka už byla vlažná, tak ju zamíchat čim mohl. To už ale přiběhnul sluha, nalil do koflíku a vodnes princezně. Ta vochutnala a zamyslila se - chuť se jí zdála bejt povědomá... "Přivedte vokamžitě teho, kdo měl co do činění s polivkou!", poručila. Kuchař, kerej už byl vod rampy nazpět hořekoval: "Co si s ní udělal, byla knedličková...!" a šli všici před princeznu. Princezně byl medvědí kožuch hned podvědomej a spoměla si na vodhozený slipy pod rododendronem. "Vokaž čem si míchal polivku!" Laďa spustil medvědí kožuch a stal tam jenom tak a pás a zlatá hvězda se blyštily na světle a bylo vidět, že se mu princezna pořád líbí. Aji von se jí líbil, nedala to ale na sobě znat. Když jí pak ale ukázal výuční list a princezna si stále ešte pamatovala na hustou až grémovitou konzistenci, rozhodla se založit s princem Laďou společnej chov. To už ale zvonila u vchodu Kazisvěta a hrnula se s Effou po schodoch. Někdo jí Laďu bonznul. Když je uviděla jen tak, chtěla taky. Laďa se směrem k ní nakročil a zaťal pěsti. "Přeci bys neuhodil ženu?" pokárala ho Dobromila a zmačkla zelenej knoflik na područce trůnu. Pod Kazisvětou se vodevřelo propadlo a zřítila se rovnou do hladomorny. Docela si v tom svym brnění nakloukla. Propadlo se zavřelo. Stráže potem všeckym vykládaly, že pak bylo celý dně a noce slyšet, jak z hladu vohryzává vomitku ze stěn. Aspoň ju přešla chuť na princa! A přijeli starej král i chůva a byla svatba a všici se radovali...

"Konec dobrej, všecko dobry..." dodala Šeherezáda, když dočtla a zavřela knihu pohádek. Šahriár, jak to uslyšel, tak se pousmál, asi jak Sobotka, dyž vyhrál předčasny volby a začal pomaly rozepinat zip na svejch zlatejch panovnickejch džínách...