Počítání postýlek.............

Tak dlouho jsem se byl v prsa,že nezobu žádné medikamenty až se lékárna utrhla a já po katetrizaci (čti správně,né kastraci) pár lentilek mám.Takový odpor jsem k nim měl,určitě pomohli tátovi do hrobu a teď?Poslušně zobu a platím doplatky jak za mlada na Bangladéš.
Doufám a myslím,že to tak je,ale zdá se mě,že ty prášky (na ředění,na tlak,na cholesterol,na prut furt nic) mě malinko stresujou a mě se nechce myslet....teda přemýšlet nad věcma,který mám vymyslet,či domyslet.Zkrátka vyhýbám se mentální práci a fyzickou mám skoro zakázanou.Né,nejsem línej jako prase,chraň pánbůh.Takové ty běžné domácí práce jako je vaření,praní,žehlení,úklid,nákupy a příprava svačin pro děti i drahou zvládám poměrně s bravurou.I v zaměstnání to zatím běží jak má a když je nejhůř tak to zlomím a pálí mi to jak za mlada,mnohdy i lépe.Jen se mi prostě nechce myslet nad prací a z fyzické mám teď skoro noční můry.
A tak po krušném dnu ulehnu na lože,zmožen těmi kličkami okolo povinností vedle už asi dvě hodiny hluboce přemýšlející drahé tak se mě nechce počítat ovečky,když teda nad ničím normálním přemýšlet nechci.Zkusím postýlky.Ano,postýlky,těch bylo poněkud víc než žen v nich.

Tak tedy na ty první si teda moc nepamatuju.Někde kolem prvního roku si vybavuji tu starou klasickou dřevěnou postýlku se mnou a společně jsme byli umístěni ve vzdálené místnosti od kuchyně.kde se pohybovali rodiče.Sparťanská výchova,přes dvoje mohutné dveře nebyl slyšet můj vynucovací pláč.Od té doby vím,že se dá prořvat do spánku.
Další byla ta dědy a babičky.Vlastně byli dvě.Mohutné z masivu natřené emailovou sloní kostí a sražené k sobě.Babičce jsem strkal chodidla mezi stehna aby se ohřála.Péřové peřiny byli obrovské a těžké,ale bylo v nich za chvíli teplo a Petry mohli po chvíli klidně vyhasnout.Na vysoké pelesti též nezapomenu.To ráno,kdy jsem měl jít poprvně do zoologické zahrady jsem šikovně upadl na hranu pelesti a vytvořil si neskutečný monokl pod okem,že návštěvníci zoologické zahrady chvílemi věnovali více pozornosti mě než exotům za mřížemi.
Trubkový gauč,po tátovi mě máma prodala.Hodně jsem se na ní zlobil a dlouho s ní nemluvil.Jako dítě jsem na něm díky drátěnkovému roštu skákal hodně vysoko a párkrát se do trubek pěkně namotal.Ten mě mrzí,stejně jako dědův otoman,ještě plněný slámou a se zřetelně se boulícími péry.Ten by ale stejně asi tak dlouho nepřežil.
Pak nastoupila moje modrá válenda.Standartní socialisticky klasicistní korpus se třemi čalouněnými kostkami.Ta se mnou prošla celé mé mládí.Stěhovala se se mnou z města do vesnice,z pokoje do pokoje.Podržela mi v době dospívání při nespočetně hoňkách,statečně schovala naškrobené kapesníky.Bez odmlouvání načichla tabákem,byla poslední,kde se neekologicky kouřilo.A společně se mnou se dočkala i mé drahé a pozdního dravého začátku mého soustavného sexuálního života.
Samozřejmě,že mezi tím byly i jiné,cizí postýlky a postele.Třeba ta naproti Bílé Labuti v Praze v bytě bráchy mého táty.Kde jsme párkrát přespávali a já zůstával se sestřenkou v noci sám a vizuálně získával první informace rozdílu mého a dívčího klínu při skákací hře z pod dek.Šup trenky dolů a rýchlý výskok na posteli do vzduchu,odhalení a rychlý zásun zpět pod peřinu a teď sestřenka..........
Postel v pokoji s luxferovým prosklením a prapodivnými světly a stíny v dětském oddělení kladenské nemocnici po trhání nosních mandlí.
Postel o dva vchody dál na Sítné v obýváku kde jsem dostal první pusu.
Postel,kde jsem si na svojí spolužačku z první třidy lehl přesně tak jak jsem to viděl v nějakým hambatým časopise a nevěděl jsem co dál a nechápal jsem o co vlastně gou,stejně jako spolužačka,které se to po chvíli zjevně nelíbilo.
Postel na internátě kde jsem ve tři ráno seděl s hlavou v dlaních a slyšel :ty jsi to fakt dělal poprvně?
Postel na dalším internátě,která měla místo zadních noh krabici a já byl kamarádovi vděčný,že jsem měl po nočním návratu z bigbítu složit v teple hlavu.Mimochodem toho kamaráda,který jeden čas chodil s dívkou u které jsem seděl ve tři ráno s hlavou v dlaních.
Postel zvaná regál umístěná v jezdeckých kasárnách v Prostějově.S oprýskanou zelenou khaki barvou.Spojená se s ranním zápachem komínovými spalinami na buzeráku uprostřed kasína.
Postel zvaná bidlo ve které jsem po třech měsících na bojováku v Žatci nemohl spát jako správný zobák na břiše se složenýma křidýlkama,protože mě děsně tlačili žebra,páč jsem po shození 23 kg neměl do té doby mě provázející houpací vaničku.
Postele na ubytovnách při montážích.Pokaždé jiných a většinou jen k přespání pod vlivem....údernického tempa.
Postel v Kostelci nad Černými lesy.U dívky,kterou jsem lámal rok a díky své nesmělosti a morálnosti jsem se v prázdném baráku bez jejich rodičů dostal jen do podprsenky a ráno následně do kotelny přiložit před odchodem.A k jednorázovému dodělání jsem se dostal až po patnácti letech.
Postel u mé budoucí tchýně,ze které jsem rozlámaný dodneška pokaždé když tam přespáváme.A ve které se mě jedinkrát v životě povedlo po nadržené pauze a v pokoji sdíleném společně s bratrem drahé a jeho družkou,udělat drahou i sebe na první zásun..................
Postel na okraji Paříže kde jsem vzal a naštval drahou při svatební cestě,protože jsem naposlední chvíli pocákal její bříško a ona chtěla mít památku z Francie.
No a postel,v které trávím posledních 18 let.Kde vznikli mý potomci.Kde jsem už povyměňoval tolik roštů,drahé kolenem srovnal křivý nos atd,atd...............
Tak konec cvičení levé hemisféry a spát.........................................

Dobrou noc......teda den fšem .o)