Přiznávám se jsem

Nebo máte pro mě jiný název? Vždycky je chlapi rozdělovali na horňáky a dolňáky.
Jenže já jsem dolňák a ze zadní strany. Mě totiž na ženě v první řadě zajímá jaký má zadek. Miluju totiž pohled na krásný ženský zadek...
Když takový uvidím,jsem jako Montydžek z Rychlé roty,když ucítil sejra...
Prostě nemohu odtrnout zrak a jsem schopen ho i následovat abych ukojil svůj vizualní chtíč...
Proto jsem i se svou ženou,protože má dokonalý oblý zadeček.Miluju když si vezme na sebe těsné riflové šortky,ve kterých tak dokonale vynikne.
Bohužel si na něj nechce nechat naplácat a že mě to stojí kolikrát sil,abych tomu odolal... :-)
Abych se vrátil k tématu...Připadá mi že to začíná být ohrožený druh.
Uvedu příklad.
Sedím na ORL (pro zasvěcené-stále mám omezený sluch na pravé ucho...)
Naproti mě sedí dvě slečny,nenápadně si je prohlížím.Jsou obě moc hezké,pod těsným oblečením se rýsují dokonalá dívčí prsa. Říkám si "Hmm... tak to by šlo" pak ale otevře sestřička a vyzve je ke vstupu do ordinace.Věnuje mi úsměv a kývne na mě.
Potom co opíchala třikrát můj zadek injekcí,už se vlastně známe docela intimně... :-)
No a slečny vstanou a nastává můj okamžik.Koukám na to jaké mají zadečky...
A spadla mi čelist... Žáden zadek nemají.Žáden smyslný oblý zadeček se nekona. Jako by je někdo plácl lopatou přez zadek a úplně ho rozplácl. Jsem zklamán.Takové hezké holky a není je za co chytit...
Po injekci se přesouvám k obvodnímu lékaři,na pravidelnou roční prohlídku.
Sedím v čekárně skoro plné lidí.Žáden zajímavý objekt k pozorování se tam nenachází.
Tak si na mobilu čtu blogy. Otevírají se dveře a vchází do nich typická Facebooková blbka.Načančaná,zmalovaná...No dejme tomu,prochází kolem mě,koukám na zadek....
A zase... úplně plochý,žáden bochánek vyzyvájicí k plácnutí. Hnus...
Přichází žena kolem 40ceti,štíhlá... Není můj typ,ale aspoň má zadek.Padá ji pořadové čislo na zem,shýbá se pro něj.Vykoukne na nás muže v čekárně lem kalhotek.
Zvedne lístek a sedá si. Rozhližím se kolem,potkávám se s očima několika mužů.
Lehkým úklonem hlavy a pousmáním se všichni shodujem,že tohle by šlo.
Opět se otevírají dveře a vchází nějaká studentka. Obličej-dejme tomu,prsa-no taky dejme tomu,zadek-zase nic...
Vracím se čtení blogů a nevšímám si jejiho zkoumavého pohledu.
Kde nic není,ani Fred nebere... :-)