Mám kamarádku, s kterou je radost se potkat. Je vtipná, příjemná společnice a je pro každou špatnost. Jen na to občas člověk není připravený.
Jako nedávno. Zajeli jsme si na výstavu do Mikulova a cestou zpátky se mne začala vyptávat, zda se dá řídit i s postaveným ptákem. Machroval jsem a tvrdil, že to člověka přece nijak nemůže rozptýlit, pokud volant není tedy moc velký. Ale kombajnem jsme necestovali.
A to jsem neměl dělat, protože najednou jsem měl její ruku položenou v rozkroku na kalhotách a tou mne tam začala hladit. Protože mi vše funguje jak má, můj pták se hned začal stavět do stejné polohy jako většina dopravních značek při cestě. Podíval jsem se na ni, ale doporučila mi s jiskrou v očích, abych řídil a nerozptyloval se. Její ruka neustále kroužila a mačkala přes kalhoty mého ptáka, chvílemi jsem měl dojem, jako by to byla řadící páka její škodolibé radosti. Dech se mi nepatrně zrychloval a v podbřišku jsem cítil ono známé lechtání, mravenčení a chuť po rozkoši stříkání.
Snažil jsem se jí naznačit, že už jsem dost vzrušený a že pokud nepřestane, udělám se a vystříkám. Opět jsem jen dostal radu, ať se soustředím na jízdu, že by se nerada nabourala. Pokračovala systematicky v honění, bylo jasné, že nepřestane a jediné, co jsem udělal, že jsem před Brnem zajel do pravého pruhu a poctivě dodržoval povolenou rychlost. Zato ona zrychlovala, až jsem najednou ucítil, jak se ve mně někde u páteře probouzí had rozkoše a chce se plazit ven. Ještě jsem se snažil zašeptat ne, ale nedala se odradit a pak už jsem měl jen mžitky před očima a mocnými záškuby se mi semeno valilo do klína. Ještě ho několikrát zmáčkla a pak mne poprosila, ať ji vyhodím u baráku.
S úsměvem a přáním hezkého zbytku dne se rozloučila a já se díval na velkou mokrou skvrnu v kalhotách. Původně jsem si ještě plánoval nákup nějakých potravin, zastávku v nějakém fastfoodu na dietní jídlo, ale vše jsem si musel odpustit. Jen nenápadné plížení plazení od auta k domovním dveřím, tašku před rozkrokem, jsem vynechat nemohl.