Snaha a pohodlnost

Na úvod chci říci, že článek je čistě obecný, o nikom konkrétně nemluvím ani to není na něj není mířeno. A pokud se snad v něm poznáte, je podobnost čistě náhodná, ale je Vám ke cti, že máte aspoň špetku sebereflexe.

Často narážím na lidi, muže, ženy subinky, co mi tvrdí jak se chtějí seznámit, jak nikoho nemohou najít, atd atd.
No v mém případě většinou něco ve smyslu, že se jí třeba líbí bondage, nebo spank nebo bdsm atd. A pokud není slečna či dáma zdaleka, obvykle nemám problém ji pozvat do města na čaj.
Není to o tom, že bych musel zbalit každou, kterou potkám, jen prostě nemám problém poznat někoho osobně. Nejsem sice žádný krasavec, nebo lev salonů, ale hubu ještě otevřít umím.

A ejhle, pro mě není problém jet půl hodiny přes Brno, ale asi jsem sám.
Nejde o to, že by se lidé vymlouvali,jak je to daleko, nebo že se bojí i do města mezi lidi to ne.
Spíše o prioritách a nedostatku času.
Nic proti tomu, většinou jsme dospělý, máme svůj život, svůj harmonogram atd. Ovšem to je takový problém napsat "sorry nemám čas" většinou jsou to spíš takové plané touhy ve smyslu "Já bych chtěla"

Tak já Vám něco řeknu: "Já když opravdu chci, tak si ten čas dřív či později najít umím". Nestavím jen vzdušné zámky, neřeším "co by, kdyby"

Ale holt jsem jiný.

Rozhodně nechci nikoho nijak odsuzovat, jen mě zamrzí, když lidé tak nějak slibují a skutek utek. Nejde mi o to, že by mi někdo ubližoval, na to zvysoka kašlu. Prostě jen mi nějak chybí ta lidská čest, férovost. To že za člověka mluví skutky a ne kecy v kleci.
Nu co už lidé jsou různí a nelze se zavděčit všem.